I tělo napoví, že je něco špatně v hlavě, říká psycholožka Martina Viewegová

Česko se umístilo na 31. místě žebříčku, který měřil pocit štěstí a spokojenosti. Přesto je mezi objektivním a subjektivním vnímáním spokojenosti rozdíl. „My jsme spíše soustředěni na to, co nám chybí. Díváme se za plot, co má soused, a pak za hranice. Chceme to, co mají ostatní.“

Koukejte na seznam úspěchů, ne proher

V mnoha rodinách se děti neučí koukat na to, v čem jsou dobré. Kouká se spíš na to, v čem jsme selhali. „Pak jsme nespokojeni ve svém životě. Já v terapii pracuji se seznamem úspěchů. Pak člověk zjistí, že jeho život není tak špatný.“

Dobrý život dělá každodennost, říká Martina Viewegová. „Stačí usmát se na prodavačku. Dát si dobré kafe. Může to být i něco většího. Pak zjistíme, že je těch pěkných věcí víc.“

Psychiatr nabídne prášky, psycholog naslouchá

Řada problémů má zdroj v dětství. „Lidé přichází s problémy v zaměstnání, ve vztahu, nebo prostě nejsou ve své kůži. My spolupracujeme i s psychiatry. On je expert, který dělá medikaci, psycholog je od toho, aby naslouchal a pomohl udělat změny.“

Stanislava Lekešová a Martina Viewegová|foto: Adam Kebrt

Často se najde v zaměstnání jeden „blbec“, který dokáže otrávit okolí. „Někdy je třeba, aby si člověk zachoval duševní klid, odejít ze zaměstnání.“

Člověk si musí odžít emoce

Špatná nálada, nechuť do života, a to vše bez zjevných příčin. To je typické téma, se kterým lidé za Martinou Viewegovou přicházejí. „Když toho máme hodně, tak nemůžeme odžívat emoce. Člověk třeba nemá pocit, že je ve stresu. Přesto v něm mohl být několik měsíců. Když je pak v klidu, může se zhroutit i tělo.“

Právě tělo k nám symbolicky mluví. „Oběháte doktory, kteří řeknou, že je vše v pořádku. Pak je to pro psychologa. Chci vědět o rodině, kde člověk vyrůstal. Někdy stačí naslouchat. I neverbální mluva těla je nosná část informace. Určitá energie toho člověka řekne, jak na tom je.“

Muži mají někdy pocit, že jsou nepotřební

Mění se role ženy a muže v současném světě. Ženy jsou schopné dělat vše, často je to pro jejich sebevědomí důležité. Někteří muži mají pocit, že jsou nepotřební. Jejich sebevědomí klesá.

„Je to v maminkách, které vychovávají své děti. I v partnerství je třeba hranice vymezit. Pro ženy není nutné zvládnout vše. Nechat některé věci na muži může být úlevné. Je to téma, které v ordinaci mívám často."

Co dělat, když nemáme rádi práci, kterou děláme? Může se člověk z ulice vrátit do běžného života? Je dobrá skupinová terapie? Více uslyšíte v archivu.