Imaginární svět ve vaší hlavě dokáže vytvořit pouze rozhlas, říká režisérka Natália Deáková

„Rozhlas je unikátní kombinace slova, zvuků a hudby, kterou krůček po krůčku vytváříte přímo ve studiu. Je to imaginární svět, který vznikne jen ve vaší hlavě. A může být jakýkoli,“ říká Deáková. Tento týden je i předsedkyní poroty kategorie Drama olomoucké Prix Bohemia.

Ke starší herecké generaci mám velkou úctu. Divadlo totiž vždy dělají obrovsky poctivě. Natália Deáková, režisérka

Rozhlasové herectví je prý úplně jinou disciplínou. Interpret musí mít jiný přístup, jiné myšlení. „Musí to být racionální druh herce. To, jestli bude dobrý, poznám ale až ve chvíli, kdy s ním pracuji. “ Jeho kvalitu pak sami nejlíp poznáte na rozhlasové četbě.

Spolupracuje nejen s Českým rozhlasem, ale i se slovenským. Rozdíly vidí dva: „slovenský zvukový technik je trochu odvázanější, než ten český. Na druhou stranu Český rozhlas mnohem pečlivěji pracuje s hercem a máme na to taky víc času.“

První divadelní krůčky

„Být šéfkou činohry hned po škole se ale může stát pouze v Ústí.“ Je to totiž generační divadlo, které je postaveno na absolventech. „Nejmíň čtyři roky (ze sedmi) jsme byli parta, která kopala za něco nepojmenovatelného, ale silného,“ vzpomíná.

Velkou výzvou pak byla další práce, a to ve Vinohradském divadle. „Je totiž něco jiného dělat divadlo s kámošema a něco úplně jiného s paní Jiráskovou.“ Šla do toho prý pro své „egoistické rozšíření obzorů“.

Velká škola: Vinohradské divadlo

Natália Deáková se už ve 24 stala šéfkou Činoherního studia v Ústí nad Labem|foto: Tomáš Vodňanský

„Dodnes mám velkou úctu ke starší herecké generaci, která divadlo dělá vždy velmi poctivě. Divadlo za jejich éry totiž vždy bylo mnohem výš než kdejaká televize nebo film.“ Měla před nimi tehdy trému?

Stát před takovými osobnostmi totiž není jen tak. „Trému jsem měla velkou, naštěstí rychle opadla. Ale celý vinohradský divadelní soubor byl velmi vstřícný. Nebyli to žádné konzervy, ale moderně smýšlející osobnosti otevřené úplně všemu, co mne napadlo,“ dodává Deáková s tím, že se ji rozhodně nikdo ani nesnažil „nějak vychovávat“.

Po svém působení ve velkém divadle se pak prý s větším klidem a zkušenostmi mohla vrhnout i na plzeňskou činohru. „Snad jsem se na Vinohradech naučila pracovat s herci se zkušenostmi a taky s větším divadelním prostorem, které se mi teď hodí i v Plzni. Možná jsem i trochu načichla k tomu, co žádá měšťanský divák. To už teď i trochu vím,“ dodává Natália Deáková.

Jiří Holoubek a Natália Deáková|foto: Kateřina Dvořáková