Irena Obermannová: V psaní se babrám, i když to vypadá, že píšu lehko

10. listopad 2014

Má záviděníhodnou profesi, kterou jí v dětství předpověděl Miloslav Disman. Píše knížky, básničky, televizní scénáře a pohádky pro rozhlas. Psaní je pro ni vášní a poselství knihy nezbytnou nutností.

Začínala v Dismanově rozhlasovém souboru, se kterým jezdila na tradiční tábory. „Moc se mi tam stýskalo a vyhrála jsem tam literární olympiádu. Pan Disman pak zavolal mým rodičům, ať si pro mě proboha přijedou a že ze mě bude spisovatelka,“ vzpomíná Irena Obermannová.

Rozhlasu zůstala věrná i později. Píše pro Hajaju a jsou to pohádky, které vyprávěla svojí dceři Rozárce „Psát pro děti je úžasné a mě to moc bavilo. Kromě toho, v pohádkách je důležitá morálka.“

Čtěte také

Knihy se nepíšou lehko

Uspět na českém knižním trhu je prý docela obtížné. „Měla jsem velké štěstí a dnes bych už nechtěla začínat.“ Ve svých knihách vždycky spojuje čtenost s poselstvím, které je pro ni důležité. „Trvám si na něm i v zábavných formách.“

Svou první knihu Frekvence tygra napsala až po třicátých narozeninách. Bestsellerem se ale stal až Deník šílené manželky.

Stanislava Lekešová a Irena Obermannová

„Hodně se v tom psaní babrám, i když lidi si myslí, že píšu lehce. Tehdy se mi rozpadla rodina a asi to mi dalo sílu.“ Kniha byla taky zfilmovaná. „Vždycky je to pro autora zvláštní zážitek. Je to menší šok, ale režisér Václav Křístek mi porozuměl.“

Její nový titul První věci je zvláštní tím, že všechny hrdinky mají stejné jméno. „Ofélie pro mě symbolizuje ženskou něhu, tragiku i šílenství. Chtěla jsem tím naznačit, že všechny ženy to v sobě mají. Jsou silné, ale taky něžné.“

Nekonečné seriály

V roce 1986 absolvovala Irena Obermannová pražskou FAMU, obor dramaturgie a scenáristika. Pracovala na scénářích ke sledovaným seriálům Ulice a Ordinace v Růžové zahradě.

„Z Ulice jsem odešla, protože na mě ta práce byla příliš kolektivní. Ale hodně mi to dalo, moc jsem se naučila a byla to pro mě vysoká škola.“

Život je ples

Nápad na seriál Život je ples prý doslova potkala. Jela až kamsi na Moravu s jednou paní, která pracovala jako pečovatelka v jednom domově seniorů „Pochopila jsem, že je to obrovské téma. Navrhla jsem to v televizi a skočili po tom. Pro mě to byl velký zázrak.“

Pokud jde o boom různých seriálů, ukazuje se, že lidi milují příběhy na pokračování. „To, že to nekončí, má obrovskou přitažlivost.“

Reagují na její knihy taky muži? Jak? Proč píše básně, které se dnes už moc nečtou? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.

autoři: eh , Stáňa Lekešová
Spustit audio