Host do domu3. října  2017 v 11:05  

„Já nejsu ten diktátorskej typ.“ Jak Arnošt Goldflam nahlíží do dámských šaten?

„Tata mně doma říkal Ríšo. A já byl dokonce přesvědčen, že se tak jmenuju. I zbytek kamarádů, co mám ještě, mi tak říká. I žena někdy,“ říká v rozhovoru Arnošt Goldflam - Foto: Adam Kebrt

„Tata mně doma říkal Ríšo. A já byl dokonce přesvědčen, že se tak jmenuju. I zbytek kamarádů, co mám ještě, mi tak říká. I žena někdy,“ říká v rozhovoru Arnošt GoldflamFoto: Adam Kebrt

„Já se v ženách nevyznám, právě proto o nich píšu,“ prohlašuje Arnošt Goldflam. Teď ale právě píše „Přiblblé povídky“. Žena přesto stojí zatím, že se z Brňáka stal Pražák. Proč si ale pořád myslí, že „Praha je pěkná, ale Brno to není“?

„Já jsem byl vždycky trošku vopožděnej ve vývoji, víte?“ přiznává Arnošt Goldflam. „A vždycky jsem se jako chtěl přátelit nebo mít vztahy s těma krásnýma ženama. A vono se mně to dlouho nedařilo. A abych poznal ty ženy a pronikl do ženské duše, tak jsem pro ně začal psát ty hry.“ 

Tak vznikla Biletářka, Červená knihovna, Dámská šatna a další. „Asi ve mně musí bejt něco ženskýho. Že jsem taková měkčí povaha, že podlehnu často nějakýmu tlaku, nerozhodnej jsem... Neříkám, že ženy jsou takový. Ale přičítám to ženským vlastnostem.“ 

Hystericky jsem zařval jen jednou 

Právě Dámskou šatnu teď v Divadle U Valšů i režíruje. „Chodím tam do velmi příjemného kolektivu,“ pochvaluje si spolupráci s Danielou Kolářovou, Danou Batulkovou, Petrou Tenorovou a Evellyn Pacolákovou. „Jsem obklopen velmi příjemnými ženami a zároveň teda výbornýma herečkama.“ 

„V důsledku rodinných tradic jsem měl být doktor nebo inženýr. Doktor, to by mě bavilo. Ale ztroskotal jsem v prvním ročníku,“ přiznal Arnošt Goldflam Vladimíru Krocovi - Foto: Adam Kebrt

„V důsledku rodinných tradic jsem měl být doktor nebo inženýr. Doktor, to by mě bavilo. Ale ztroskotal jsem v prvním ročníku,“ přiznal Arnošt Goldflam Vladimíru KrocoviFoto: Adam Kebrt

Jaký je pak na ně jako režisér? „Já nejsu ten diktátorskej typ, co by herce opravdu proháněl a nadával. Párkrát se mi stalo, že jsem se rozčílil. Dokonce jsem jednou i hystericky zařval, až jsem přišel o hlas. Ale stane se mi to tak jednou za rok. Já říkám, že když už křičim, tak je to ze zoufalství.“ 

Praha je pěkná, ale Brno to není 

Práce je jedna z věcí, která ho odvedla z Brna do Prahy. Jak se z Brňáka stává Pražák? „Nezlomilo se to naráz. Našel jsem si ženu Pražačku. Z Vokovic. A postupně se to přelilo. Vono to trvalo pár let, než jsem se stal úplně tím Pražákem,“ popisuje. 

„Já se ani nesnažím přešaltovat na toho Pražáka. Já říkám stále su a šalinou, že jezdim. Čili v srdci zůstal jsem Brňákem,“ myslí si. „Řeknu vám to tak: Praha je pěkná, ale Brno to není. Brno to je taková megapole. Tam jsou krásný lesy v okolí, dosažitelný městskou dopravou. A to jsem miloval.“ 

Přiblblé anekdoty 

V současnosti Arnošt Goldflam píše Přiblblé anekdoty. „To je zatím pracovní název,“ vysvětluje. „Jsou to žertovný, relativně krátký příběhy. No, upřímně řečeno, jsou to blbosti. Je tam vždycky nějaká pointa. A z mého pohledu jsou trošičku i vtipný, kuriózní.“ 

Arnošt Goldflam a Vladimír Kroc - Foto: Adam Kebrt

Autor:  Vladimír Kroc  (vlk), Rostislav Taud
Pořad: Host do domu  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pondělí-pátek 11:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Příběhy posluchačů

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace