Jablko nepadá daleko od stromu. Ani v rodině Svěcených. „S tátou se vždycky dohrabeme k výsledku,“ tvrdí dcera Julie
Julie Svěcená začala hrát na housle ve 4 letech a v 5 už stála na pódiu. Do hraní ji prý slavný otec nenutil. Dnes studuje v Londýně, spolupracuje s místním symfonickým orchestrem a hudba ji baví čím dál víc.
„Pokud u toho budu moct zůstat, budu nejšťastnější. Neuvědomuju si, že by mi v dětství něco uteklo a za nic bych neměnila,“ svěřuje se dcera houslisty Jaroslava Svěceného. Housle byly prvním nástrojem, který prý doma dostala do ruky a cvičení stupnic prý brala jako fakt.
První housličky
„Nikdy jsem si neříkala, že bych nástroj změnila,“ vzpomíná na své začátky. „Mám starší sestru a naši chtěli zkusit, jestli by se v hraní na housle našla. Ale po roce toho nechala a pak se zhlédla v úplně jiném oboru.“
Julie Svěcená dodává, že s otcem jsou jako muzikanti odlišní. „Každý máme své představy o intepretaci. Dochází mezi námi k výměně názorů, ale tátovy zkušenosti jsou neskutečné a pomáhají mi uvědomit si spoustu věcí. Vždycky se dohrabeme k výsledku.“
Vedle jak ta jedle
„Celý život se učíte,“ říká ke svému současnému studiu na britské Royal Academy of Music. „Byla to neuvěřitelná souhra, protože svého nynějšího profesora jsem poznala na kurzech u nás.“ Jak říká, při studiu přichází každý den na něco nového. Kromě toho si chtěla vyzkoušet, jaké to je spoléhat se sama na sebe.
„Ze začátku jsem byla vedle jak ta jedle. Angličtinu jsem se učila už na základce, ale v Británii jsem zjistila, že v hlavě skládám věty pomalu. Ten jejich přízvuk je kapitola sama pro sebe. Ale Britové jsou chápaví,“ usmívá se a dodává, že to byla velká zkouška.
Je to i o štěstí
Škola jí dává hodně umělecky. „Získala jsem úžasné zkušenosti. Zvou si úžasné dirigenty a osobnosti hudební scény a vy si s nimi můžete normálně popovídat. Z každé hodiny si odnáším moc.“ Rivalita se tam nepěstuje. Naopak. Škola podporuje vzájemnou kolegialitu a počítá se i s budoucími společnými projekty.
Británie je jí zjevně nakloněná, protože Julie Svěcená vyhrála i konkurs na spolupráci s Londýnským symfonickým orchestrem. „Je to ocenění práce, kterou děláte. Je to o tom být připravený a vědět, že jste pro věc udělali maximum. A já měla to štěstí.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.