„Je to jako trh s dobytkem!“ říká o světě byznysu „hodná holka“ Dagmar Pecková
Ať už Dagmar Pecková mluví, zpívá nebo dělá cokoli jiného, připomíná ze všeho nejvíc smršť. Řečeno s Limonádovým Joem: „Je to žena bouře, žena osud.“ S tím, že se jí muži tak trochu bojí, se prý setkává pořád. A směje se tomu.
„Já to vůbec nechápu! Vždyť jsem hodná holka! Možná jsem trochu ztřeštěná, trochu cvok. Ale nikdo se mě bát nemusí. Ale na druhou stranu je dobře, že se mě ti chlapi bojí. Oni by si pak moc dovolovali,“ rozvažuje nahlas Dagmar Pecková.
Plná operní střídačka
Dobře to jistě je. Tím spíš, že svět byznysu určitě není pro slabé a beránčí povahy. Dagmar Pecková přiznává, že je to velký boj. „Někdy mi to připadá jako trh s dobytkem, že se tak vyjadřuju,“ prohlašuje naštvaně.
„Tam vůbec nezáleží na individualitě, ale na mase. Když se zničí jeden hlas, tak se nahradí desítkou dalších. Mě to přijde jako vydírání: když to neuděláš ty, udělá to jiný. Faktem je, že nejen tady, ale i venku stojí ve frontě strašná spousta lidí.“
Salomé rozdrtila Chinaski
Posledním jejím projektem je CD Hříšnice. Jsou na něm árie osudových hrdinek jako Máří Magdaléna, Dalila, Elektra, Médea, Salomé. „Začala jsem se zaobírat lidskou psychikou a zrodil se nápad hříchu a odpuštění. Je to nádherná muzika. Dokonce jsem byla jednou v hitparádě před Chinaski,“ směje se.
„Neměli bychom se vrhat jen na nějaké muzikály a střední populární proudy. K základnímu vzdělání by měla patřit vážná hudba. I třeba nevážně. Ale mělo by to mít pevné místo v mozku,“ říká přesvědčeně. Apeluje na rozhlas: „Má obrovskou moc, nejen nad politikou, ale i nad kulturou. Ovlivňuje vkus publika. Zaplaťpánbůh, že ještě existují stanice nebo pořady, které přibližují kulturní vývoj.“
Jak na jazyk? Přes blbý seriály
Kde se mezzosopranistka světového formátu cítí dobře a doma? „V Evropě. Jsem Evropanka. Žiju se svojí rodinou v Německu, takže tam je můj domov. Ale tím, jak se pro nás otevřela Evropa, nemůžu říct, že doma je Chrudim, Praha nebo Heuweiler. Je to tady všude,“ uzavírá rezolutně.
Vzpomíná, že když přijela do Německa, neuměla ani slovo. Rychle se ale naučila na filmech pro pamětníky. „Ty byly tak primitivní! Něco jako ty naše seriály. Tak blbý, že tak dlouho to opakujou, až se to nenaučíš.“
Na jevišti se Dagmar Peckové zpívá v němčině dobře, přestože ji mnozí považují za ne právě libozvučnou. „Spousta věcí jsou předsudky,“ říká s tvrzením, že němčina je jazykem básníků a je velmi bohatá na výrazy. „Mně se třeba ve francouzštině nezpívá zrovna ideálně. V italštině se zpívá nejlíp.“
Proč ji uhranul Kurt Weill? Co nového připravuje a čím se chystá překvapit? Více uslyšíte v Archivu pořadů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
