Jean Marais. Fantomas, nebo pohádkový dědeček?

30. srpen 2016

Mezi legendy, o kterých psal Jiří Žák, patří francouzský herec Jean Marais. Kdo by neznal ďábelského Fantomase nebo Hraběte Monte Christa? Pro překladatele, herce a spisovatele se stal také pohádkovým dědečkem. Proč?

„Točil jsem s ním dokument. Byli jsme první štáb, který si pustil domů a taky poslední. Pak totiž zemřel. Pro mě to byla naprosto osudová věc. Změnil mi život. Absolutně. Uvědomil jsem si, že velikost nemusí být nabubřelá a arogantní, ale i skromná, obyčejná a lidská.“

Dveře a srdce dokořán

Vzpomíná, že když zazvonil na zvonek s iniciálami JM, přišel mu otevřít pohádkový dědeček. „Měl bílé vlasy a byl celý v černém. A stal se opravdu pohádkovým dědečkem, protože mi otevřel srdce a cestu do Francie.“ Jiří Žák pak točil s Pierrem Richardem, Annie Girardotovou a dalšími francouzskými umělci. „A může za to Jean Marais, protože jsem si uvědomil, že můžu.“

Dodnes prý netuší, čím Maraise přesvědčil k natáčení. Ale domnívá se, že to bylo v tom, co mu tehdy říkal: „Ty ke mně nepřicházíš z hlediště, ale z jeviště. Jsi můj kolega.“ Natáčení se zdálo Jiřímu Žákovi dramatické, protože nikdy předtím nestál před kamerou a nikdy nemoderoval v cizím jazyce. „Myslím, že jsem byl celou dobu v bezvědomí.“

Jean Marais jako Ruy Blas ve filmu z roku 1948

Hraní a psaní

Už 15 let je členem souboru Divadla na Vinohradech. Přesto tvrdí, že moc už toho nenahraje. „Dnes jsem vůbec rád, že tam dojdu,“ říká ironicky. Je tam prý rád, protože divadlo je tým, kdežto psaní je osamělá záležitost. „Z umění je divadlo nejpomíjivější. Nevím už, kdo to říkal, že jsme nejekologičtější, protože po sobě nenecháváme žádné zbytky.“

Jiří Žák přeložil přes 60 knih z francouzštiny a o tom, nad čím bude pracovat, rozhoduje jeho zájem. „Už nemám velké touhy, protože jsem překládal všechno: Moliérem počínaje, přes Dumase a Maupassanta. Ale možná bych chtěl zkusit ještě jednou Moliéra.“

Jan Rosák a Jiří Žák

Zlý mravenec

K divadlu ho přivedla, jak už to bývá, recitace ve škole. Úplně poprvé hrál jako školák zlého mravence v pohádce o včelce Lindě. „Byl jsem unešenej, že můžu hrát divadlo. Vůně šminek a dětství mě přivedla k divadlu.“ Pak se mu do toho začalo "plést" překládání. A taky psaní. O čem vypráví jeho kniha o Provence? Poslechněte si v rozhovoru.

autoři: eh , Jan Rosák
Spustit audio