Jiří Anderle popisuje dnešní dobu jako „Karneval šílenců“

Jeho práce je rozhlasem nezprostředkovatelná, přesto jeho hlas posluchači Dvojky velmi dobře znají. Pracoval jako kulisák, osvětlovač, technik, herec a pochopitelně maloval. Jiří Anderle sám říká, že začal na obraze pracovat ve Stockholmu v šatně a dokončil ho v Benátkách. Je jediným Čechem, který dvakrát vystavoval v hlavní expozicí benátského Bienále. V Newyorském Metropolitním muzeu jeho díla nalezneme hned vedle Albrechta Durera.

Inspirován od začátku do konce

V čem je tedy více informací, kde nám toho na sebe prozradil nejvíce? Skrze svou rozhlasovou tvorbu v pořadu Láska za lásku nebo na malířském plátně? „Říká se, že co je psáno, to je dáno, ale já osobně nechávám obrazy moc rád nedokončené a kombinuji preciznost se záměrným nedodělkem. Divák si pak může domýšlet a zapojit tak svou představivost.“ Jak tedy J. Anderle pozná, že je obraz hotov? Od počátku prý přistupuje k dílu pouze skrze inspiraci a jednotnou myšlenku: „Maluji hodiny a týdny, dokud se mě původní inspirace drží. Jakmile začne vyprchávat, obraz otočím a vrátím s k němu např. až za rok.“ Dnešní doba je prý pološílená a je třeba ji ztvárnit. Malíř má tedy v plánu zachytit současnost v následujícím obraze, který prozatím nazval „Karneval šílenců“.

Jiří Anderle|foto: Jan Sklenář