Jsem velmi rodinný typ, což o mně lidé možná nevědí, říká tanečník Petr Čadek

Začátky

Petr Čadek přestal ve 13 letech závodně lyžovat a, z počátku z klukovské legrácky, začal tančit. Co ho v pubertálním věku dostalo na taneční parket? „Vedly mě k tomu holky. K tancování jsem se dostal přes inzerát na základní škole, který podaly dvě spolužačky. S kamarádem jsme si řekli, že je to výborná záminka k seznámení. Po dvou měsících „trénování“ mě to totálně chytlo a kamaráda opustilo. Takže jsem v tom zůstal sám a vydržel jsem až do teď.“ U koníčka ho prý udržela především zapálená parta lidí. Po prvních třech měsících své nové záliby vyrazil na první soutěž a umístil se v první trojici. „To, že jsem dostal cenu, mě moc bavilo a říkal jsem si, že v tom tedy budu pokračovat.“

O „americký sen“ nestál

V roce 2007 se zařadil mezi 18 nejlepších tanečníků světa ve svém oboru. Po soutěži, která proběhla v americké Kalifornii, ale skončil. „Už mě nebavilo dokazovat, že něco umím. Nějak to na mě sedlo a řekl jsem si, že chci tančit sám pro sebe, užívat si to a nebýt každý týden na jiném místě světa.“ Rozhodl se tak i přesto, že mu byla v USA dána nabídka vést vlastní školu. Proč ji odmítl? „Měl jsem tu dům, psa, rodinu, kterou jsem nechtěl opustit. Kdyby to přišlo v mých např. 25 letech, tak bych to asi zvažoval. Takhle jsem si ale říkal, že už je pozdě a že mám vlastně hezký život tady a že nechci z České republiky odejít.“ Velice zásadní součástí života Petra Čadka prý je a vždycky byla rodina. „To, co o mně lidé možná neví, je, že jsem velmi rodinný typ.“ V současnosti má svou vlastní školu tance, třetím rokem pracuje jako hlavní choreograf pořadu České televize StarDance ...když hvězdy tančí. A jak by měla vypadat budoucnost jeho pracovního života? „Moc bych chtěl, aby mě tanec doprovázel celý život až do smrti. Přál bych si, aby mi dělal radost a aby spolu s mými choreografiemi rozradostněl lidi.“

Radost, svoboda, osobnost a estetika

Jakým slovem by charakterizoval tanec a pocit z něj? Odpověď nachází ve slově „radost“. Tanec jako takový musí být ale také svobodný. „Člověk by pak sám nemohl vyjádřit svoje pocity. Vystoupení by nevypadalo dobře a účinkující by nedokázal lidem předat to, co chce.“ Dobrý pár se pak pozná podle toho, že má „něco“ navíc. Tím něčím je prý osobnost. „Když tančí dobrý, vyspělý pár, tak s sebou strhne i publikum, lidé mu fandí. Divák si takovou dvojici sám najde. Opravdu to poznat je.“
Krásné ženy, dokonale sedící šaty, třpytky, perfektní účesy. Je na soutěžích podle Petra Čadka důležitý i vzhled tanečníků? „Být půvabný člověku pomůže, a to hlavně na soutěži. Ta sice je o tanci, ale svou velkou roli zároveň hraje i estetičnost. Je to tak, i když by nemělo.“

Více si poslechněte ve zvukovém záznamu rozhovoru (viz "Přehrajte si celý příspěvek") Martiny Kociánové s tanečníkem a choreografem Petrem Čadkem.