Jsme několik souborů v jednom. Jen občas vyměníme uniformy, říká šéfdirigent orchestru Hradní stráže
Plukovník Václav Blahůnek je ředitelem Hudby Hradní stráže i Policie ČR. Vždy ale diriguje pořád ten samý soubor. Doma má kvůli tomu celkem tři různé uniformy.
„Každý hráč našeho orchestru má kromě policejní uniformy ještě dvě hradní. Červenou audienční a modrou koncertní. Obě navrhl Teodor Pištěk,“ říká Václav Blahůnek.
Někteří novináři považují soubor za dva orchestry, ale to je pouze častý omyl. „Jsme jeden orchestr, který střídá tři různě barevné stráže. Patříme pod obojí.“
Hudba je všude stejná
rozdíl mezi dirigentem civilního a policejního orchestru prý moc není. „U nás je ale práce dirigenta spojena i se šéfem policejního odboru. Všechny organizační věci se střetávají na mém stole,“ přiznává.
Blahůnek má tak dvojí autoritu. Jednak je dirigentem muzikantů a ti jej musí poslouchat. A za druhé je jejich nařízeným s vyšší hodností. „Samozřejmě pokora a kázeň musí být. To je mé dlouhodobé heslo,“ říká.
V kádru jsou i tři ženy
Orchestr ale jiné než hudební povinnosti nemá. Nestane se tedy, že by muzikanti po zkoušce chodili ještě na obhlídky svého okrsku. „Letos jsme měli nějakých 230 vystoupení. Ke každému vystoupení se počítají dvě až tři zkoušky. Je to práce na plný úvazek,“ dodává.
V kádru hudebního souboru jsou i tři ženy. To prý celý kolektiv hodně polidšťuje. Co láká ženy dát se k orchestru hradní stráže? „Kromě dobrého zaměstnání jim také sluší uniforma a cítí se v ní dobře,“ říká.
Kde všude hrál orchestr? Jak si hráči pomáhají? Jaké jsou éry vojenské hudby?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
