Kajakář Josef Dostál má vyzkoušenou taktiku. „Doufám, že se mi v pozdějším věku nesplaší kladiva a nebudu blbnout“

Kajakář Josef Dostál přiznává, že v tréninku nezvládá velké dávky. „Když potřebuju vyladit formu na závod, tak si musím pořádně odpočinout. V závodě je tělo vyhecované hlavně hlavou. Jako závodník si musím uvědomit, že je to ten jediný závod, pro který celý rok trénuju. Ten adrenalin, který mi prostupuje tělem asi může za to, že pak jedu rychleji.“

Hlavně nekoukat kolem

Mezi jednotlivými záběry Josef Dostál soupeře moc nesleduje. „Abyste měl co nejlepší výsledek, musíte mít co nejrychlejší čas. A k tomu musíte jet vyrovnaně naplno. To znamená, že si musíte jet svůj závod a nekoukat po soupeřích.“ Je to jeho taktika. „Já vím svoje a už takhle závodím 2-3 roky. Doufám, že se mi v pozdějším věku nesplaší kladiva a nebudu blbnout.“

Když nemůžu, tak přidám

Na čtyřkajaku je to jinak. Všechno je dopředu domluvené a posádka čeká na povel: hop! Proč? „Po 300 metrech všichni podvědomě zpomalují, ale je třeba udržet rychlost lodi. Na 500 metrech přichází druhá krize. Musí se vědomě zrychlovat. Na 800 metrech musíme loď roztlačit do finiše.“ Jak říká, je obtížné udržet nervy na uzdě a soustředit se na ostatní. Občas, když jde Josef Dostál na start důležitého závodu, tak výhružně vrčí. A když pak pokládá loď na vodu, uvolňuje nahromaděnou energii tím způsobem, že se nadechne a z plných plic si zařve.

Olympijský rok

Projekt Olympijský rok je pro Josefa Dostála příjemná zkušenost. „Rozhlasový redaktor Franta Kuna, který se o mě stará, se mnou občas jezdí na závody a různé akce. Takže mapuje ten rok. Moji fanoušci tak vědí, jak probíhá.“ Josef Dostál se na olympiádu těší a neklade si malé cíle. „Už moje maminka říkala, že malý ten, kdo si klade malé cíle.“

Parta rozhodla

„Několikrát jsem zkoušel zpívat. Abych se stal sochařem, to mě nebavilo. U rychlostní kanoistiky jsem neskončil náhodou“, říká Josef Dostál|foto: Adam Kebrt

Kajakář Josef Dostál se mohl stát zpěvákem, volejbalistou i sochařem. Nakonec zvítězil sport. „Můj táta, kromě toho že je sochař a řezbář, byl trenér rychlostní kanoistiky. Ale nikdy mě do toho sportu nenutil. Ale u vody byla dobrá parta lidí, tak jsem tam skončil. Tam si nikdo na nic nehrál a nikdo nefrajeřil.“

Kánoe nekřiví jen postavu

Na vodu se poprvé dostal, když mu byly tři roky. „Hlavně jsem se naučil držet stabilitu.“ Přímo trénovat začal v 10ti letech a lákali ho na kánoi. „Ale táta byl kajakář a říkal, že kánoe nekřiví jen postavu, ale i charakter.“

Kajakáři v lodi sedí, zatímco kanoisté klečí. „Na kánoi se taky pádluje na jednu stranu. A když jsem viděl, jak někteří kanoisté mají rameno o deset centimetrů níž a prsa nakřivo, tak jsem si říkal, že to nebude nic pro mě.“

Proč studuje chemii? Jak se připravuje v zimě? Kterého svého sportovního úspěchu si nejvíc váží a proč? Více uslyšíte v iRadiu.