Karel Mastný: Rozhlasové vzpomínky by neměly zapadnout

Karel Mastný bez nadsázky patří k rozhlasovým legendám. „Z legend mám strach, protože pro mě je to návod na ovládání přístrojů. Jako: vyčistěte, vysypte.“ Přesto k nim patří. Stál třeba u zrodu (Nočního) Mikrofóra, které letos slaví 50. narozeniny.

Zrodily se hvězdy

Jak vzpomíná, začalo to úkolem vymyslet hudební pořad pro mladé. Název vznikl ze zkratky mikro, jako malý, a fórum, jako rozhovor. „Díky Jiřímu Černému a Mirkovi Černému se to vzalo za dobrý konec a brzy to mělo velký ohlas.“

Stejně tak má zásluhy na vzniku Zelené vlny, Kolotoče nebo Dobrého jitra. Říká, že spousty rozhlasových zážitků a vzpomínek by neměly zapadnout. „Někdo by měl sednout a udělat monografii.“

Žába v plavkách

Jeho cesta do rozhlasu vedla přes učitelství. „Maminka chtěla, abych byl knězem, ale já to kvůli krásným dívkám odmítal. Tak jsem se dal na učitelskou dráhu.“ Svoje vysokoškolské vzdělání přesouval podle toho, do koho byl zamilovaný.

Tak vystřídal matematiku, fyziku, biologii, chemii, zeměpis a další obory. Suché pojímání vědy mu vždycky vadilo a snažil se to zpestřit. „Tak jsem byl profesorem přistižen, jak jsem žábě v pitevní misce namaloval barevné plavečky.“

Děti jsou lakmusovým papírkem

Jan Rosák a Karel Mastný jsou rozhlasovými kolegy, kteří mají spoustu krásných společných vzpomínek|foto: Adam Kebrt

Rozhlas na něj poprvé zamával prostřednictvím Olgy Spalové. „Přiměla mě dělat večírky pro zaměstnance a všimla si, že jsem cvok. Když pak odešla do rozhlasu, tak si na mě vzpomněla.“

Udělal konkurz a v roce 1962 nastoupil do Pionýrské jitřenky. „Myslel jsem si, že všechno umím, ale dítě je nepopsaná tabulka. Kdo chce do rádia, měl by nejdřív pracovat s dětmi.“

Rozhlasák má být dobrým hostem

Jeho první samostatný pořad nesl hrdý název Kdyby všechny děti světa. „Byla to propaganda, co si budeme povídat. Točil jsem ho tři měsíce. Všichni si ze mě dělali legraci a chodili se na mě dívat.“ Když bylo hotovo, zavřel se v rozhlasové kanceláři a chtěl poslouchat.

Podíval se přitom z okna na Vinohradskou ulici, kudy chodila spousta lidí, a nikdo neseděl u přijímače. „Pochopil jsem, že si to člověk musí zasloužit.“ Jak vzpomíná, hezky to říkal hlasatel Jaroslav Křivánek: „Nejdůležitější je být dobrým hostem domova tvého posluchače.“

Jaká je historie Zelené vlny? Na které kolegy často a rád vzpomíná? Více uslyšíte v iRadiu.