Kdysi udělal výstavu z vadného skla a dostal medaili od královny. Dnes brání prosté kytky a přírodu
„Mám nesmírně rád přírodu. A kytky. Prostý, vobyčejný. Příroda je ve své podstatě tak bohatá, že není nutné ji klonovat,“ říká ing. arch. Zdeněk Štefka, CSc.
Pro světovou výstavu v Amsterodamu měl připravit expozici s mottem: Symfonie květin a skla z Československa. „Vybral jsem si pár skláren a od nich sklo s maličkou vadou, takže nebylo prodejný, ale dalo se s ním náramně pracovat. A v Amsterodamu jsem z toho dělal solitéry až dva metry vysoký. Dnes bych si to už nedovolil. Ale tehdy byl člověk mladej a zkoušel,“ vzpomíná Zdeněk Štefka na rok 1972.
„Můžu říct, že se to tam tehdy povedlo. Od královny Juliany jsem tehdy dostal zlatou medaili řekl si: Proč já mám být vodvislý od cizího skla? A začal jsem s tím sklem koketovat sám,“ směje se. „Přerostlo to v takovou moji disciplínu, které jsem se věnoval 35 roků.“
Cena města Olomouce
Autor mnoha výtvarných děl ze skla, architekt květinových výstav a bývalý ředitel společnosti Výstaviště Flora Olomouc letos převzal za svou práci cenu statutárního města Olomouc právě v jednom z pavilonů olomouckého výstaviště.
„Já měl obrovský štěstí, že výstavy jsou jen krátkodobé,“ překvapuje. „Při bourání sice kus s člověkem odchází, ale když se výstava někdy nepovede, tak se za 14 dnů zbourá a jede se dál. Architekti budov si nemůžou dovolit šlápnout vedle.“
Lidé chodí slepě
Pro Floru Olomouc připravoval tamní květinovou expozici už v roce 1967. „My nikdy nebudeme mít tolik kytek, co mají Holanďani, co mají Dánové, Němci. My do toho musíme vždycky dát nám blízkej aspekt. A proto děláme výstavy s výtvarným doprovodem.“
Na přírodu ale nedá dopustit. „Já mám přírodu nesmírně rád. Je mi děsně líto, že spousta lidí chodí slepě,“ stěžuje si. „Jsme dnes zahlceni spoustou balastu, který člověku zdánlivě slouží, ale nemá žádnou cenu. A příroda je neskutečně bohatá, neskutečně krásná.“
Není nutné přírodu klonovat
„Je mi děsně líto, že je opomíjená. Měli bysme se nechat hýčkat její všudypřítomnou silou a obrovskou mocí. Má vliv i na toho, kdo si tohle neuvědomuje. Protože příroda ten obrovský vliv má, ne nějaký technologie, který jsou dnes nový a zítra o nich nevíme.“ A jaká je jeho nejoblíbenější květina?
„Mám rád kytky prostý, vobyčejný. Je mi trošku líto té lidské mentality všecko pořád posunovat dál a dál za každou. Je škoda, že Holanďani vypěstovali tulipány, který jsou na podzim, a že chryzantémy, který byly vždycky hřbitovním kvítím na dušičky, jsou na jaře. Myslím, že člověk by tak daleko ani nemusel chodit. Ta příroda ve své podstatě je tak bohatá, že není nutné nějakým způsobem klonovat.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.