Když najdu nějakého nacistického zločince, tak se vždy sám sebe ptám, jestli mám právo na jeho odhalení, říká Stanislav Motl

Stanislav Motl tráví týdny až měsíce v archivech. Teprve pak se vydá po stopách hrdiny příběhu takříkajíc na vlastní pěst. Spoléhá se prý i na svou empatii. „Tak to mám skoro vždy. Vždy se snažím na toho člověka napojit a prožít to, co on,“ říká.

Odstartovala to klinická smrt

Opravdu hodně mu pomáhá intuice. „Možná, že to má souvislost s klinickou smrtí, kterou jsem prožil na ledovci, možná s jihlavským podsvětím, kde se se mnou něco stalo.“

Intuice, aura, sugesce

Dokáže se podívat na jakéhokoli z vás a hned ví, co má čekat. Pozná, i když někdo lže. „Je to trochu nepříjemné, protože to poznám, a chovám se trochu jinak. Ač mi ten člověk nic neudělal.“

Někdy dokáže vidět i lidskou auru. „To tedy jen někdy. Je to od toho zkoumání jihlavského podsvětí, tam semnou opravdu něco stalo. Jsem ale skeptik. Vždy si k tomu dodávám, že to může být jen má fantazie a sugesce.“

Zhmotňuje zlo?

Vzhledem k tomu, že často pátrá po bývalých nacistech, nemůže se mu tak podařit „zhmotnit zlo“? „Vždy se snažím pochopit, co je vedlo k jejich činům. Jsou to ale všechno lidé, kteří vraždili, nebo se na vraždách podíleli. Snažím se je hned neodsuzovat.“

Vždycky se řídím mottem: Nikdy nesuď člověka za jeho činy, pokud jsi nebyl v jeho situaci, jeho kůži.

Stanislav Motl

Přiznává, že často najde lidi, kteří si své omyly uvědomili a potom vedli nesmírně dobré životy. Vše, co udělali špatného, se tak snažili vyvažovat dobrem.

Mám na to právo?

Když dnes 70 let po 2. světové válce pátrá po nacistických pohlavárech, nachází už vetché babičky a dědečky. „Vždy když třeba po několika letech hledání někoho konečně najdu, tak si kladu otázku, jestli na to mám právo.“

Cela smrti

O tom, co všechno Stanislav Motl našel nebo objevil, napsal i nejednu knihu. Dohromady je jich už 18. Jedna z nich se jmenuje Svědek z cely smrti a opravdu popisuje příběh Bořivoje Bartončíka, který byl ve svých 18 letech odsouzený k trestu smrti. Celé čtyři měsíce čekal na vykonání popravy.

Nakonec měl to štěstí, že mu byl trest zrušen a změněn na 20 let žaláře. Odsouzený byl za své vlastenectví a práci v odboji. Reportér byl opravdu několikrát v jeho cele, četl jeho dopisy, které před plánovanou smrtí psal.

Mluvil s ním prý i osobně: „Taky jsem tam na něj napojil a prožíval to, co on. Naštěstí jsem ale tu hrůzu z života pod gilotinou neprožil,“ popisuje.

Jak vypadalo přátelství s Lídou Baarovou? Věří Stanislav Motl v Boha? Vychovává si následovníka? A proč nikdy nepoužívá internet? Více uslyšíte v audiozáznamu rozhovoru s Martinou Kociánovou v iRadiu.

Martina Kociánová a Stanislav Motl|foto: Adam Kebrt