Když se Jiří Stránský každé ráno vzbudí, těší se, že se dočkal svobody

Navzdory všemu, co ho v životě potkalo, se usmívá a často nahlas nakažlivě směje. Píše romány a filmové scénáře (Zdivočelá země, Bumerang) a jeho život sám byl jeden velký dramatický příběh. Těsně před maturitou byl z politických důvodů vyloučen. Živil se manuálně a pak byl odsouzen pro velezradu. Prošel několika pracovními tábory a po propuštění se živil jako kopáč. V roce 1990 se stal spisovatelem z povolání.

Svoboda, hodnota nade vše
Je čerstvým držitelem Ceny paměti národa. „Těší mě to. Řekl jsem tam při předávání větu, že jsem rád, že tady můžu s těmi, se kterými tu chci být a že tu nejsem s těmi, se kterými tu nechci být. Dodal jsem, že bych tu cenu nevzal od lidí, kterých si nevážím. Když se ráno vzbudím, těším se, že jsem se dočkal svobody. Všechno ostatní je až ve druhé nebo třetí řadě.“ Vzpomíná, jak kdysi v lágru všichni dostali korespondenční lístky, na které měli rodinám napsat, že se mají dobře. „Ještě s několika spoluvězni jsme se domluvili a napsali stejný text: Milá maminko a tatínku, máme se dobře. Patří nám to.“

Romány za něj píše sám život
Ve své tvorbě čerpá ze svého vlastního života nebo svých přátel. Nedávno vyšla jeho kniha „Balada o pilotovi“. „Je to příběh o mém tchánovi. Musel utéct v 1938 do Polska, kde byl zajat. Je to neuvěřitelný příběh. Kdybych nesehnal důkazy o jeho životě, byl bych osočen, že jsem si to celé vymyslel.“

Vzpomínky na dědečka
Z matčiny strany je vnukem meziválečného československého předsedy vlády Jana Malypetra. „Komunisti hned po válce dědečka obvinili z kolaborace. Nebyla to pravda a v procesu s ním svědčil třeba Edvard Beneš a Jan Masaryk. Když se chystal na soud, bydlel u nás a mě bylo tehdy 15 let. Utíkal jsem tehdy ze školy, abych naslouchal dědečkovi. Všechny tyhle věci ve mně zůstaly, stejně jako jeho obava z budoucnosti. Nechápal, že lidé naběhli komunistům.“

Další kniha na obzoru
Co nového Jiří Stránský chystá? „Připravuji scénář, píšu fejetony a další novelu. Tu jsem si kdysi nechal poslat z kriminálu a je to vyprávění mého bývalého spoluvězně. Rukopis se ztratil, ale po 50 letech jsem ho opět našel. Beru to jako znamení.“