Libor Škrlík: Nejlepší obrázek je vždycky ten poslední

4. prosinec 2014

Obrázky výtvarníka Libora Škrlíka zdobí nemocniční prostory. Pozornost dětí v dobrém slova smyslu rozptylují a vyšetření není tak traumatizující.

Libor Škrlík je původní profesí učitel, obor dějepis a pedagogika. Nejdřív maloval při zaměstnání. „Najednou se dostanete do stadia, kdy se nedají dělat dvě věci najednou.“

Rozhodlo setkání se Zdeňkou Žádníkovou

První vyzdobená nemocnice byla v Chrudimi. „Oslovila mě známá, která tam pracovala jako učitelka, jestli bych nemohl něco vytvořit.“ Krátce před otevřením vystavoval na veletrhu v Praze svůj malovaný nábytek.

„Volal můj syn z Prahy: tati je tady nějaká herečka a spousta lidí. Fotí si to. Co mám dělat? Za chvíli mi volal, že koupila jednu skříňku. Pak se vrátila a koupila všechno. Tou herečkou byla Zdeňka Žádníková.“ A časem vznikl Nadační fond.

Čtěte také

Nejsložitější byl Motol

Nejvíc zabrat dala Liboru Škrlíkovi zakázka v Motole. „Nebyl tam nábytek, podlahy, jen elektrikáři a stavbaři. Přišel člověk, kroutil hlavou a říkal: nevím, nevím, jestli se to bude panu řediteli líbit, ono se to možná zabílí. Měl jsem strach, že je to nějaký náměstek, ale byl to elektrikář.“

V Motole dělal Libor Škrlík i novorozeneckou JIP. „Rodiče tam chodí třeba čtyři měsíce a tak jsme hledali téma, na které by se mohly dívat maminky. Nakonec se do grafické podoby převedly fotografie na téma mateřství.“

Libor Škrlík a Jolana Voldánová

Živá malba pomáhá autistům

Za pár dnů předává Libor Škrlík projekt Živá malba. Jsou to obrázky určené pro autistické děti. „Ty mluví, jsou tam různé zvuky, světýlka, mechanické prvky na magnetky.“

Nápad přišel ve speciální školce v Kladně, kde měli autistické děti. „Zajímalo nás, jaké motivy se jim líbí. Měli jsme tam čtyřletou holčičku, ta na malbu čtyři vteřiny zaujatě koukala. Pak si ke mně sedla a barvičky ji úplně fascinovaly. A tak vznikla Živá malba.“

V tvorbě Libora Škrlíka najdete i olejomalby, malovaný nábytek a komiksy. „Namaloval jsem už tři díly cestovatele Čendy Buráčka. Původně měl provázet děti po zoo. Pak z projektu sešlo, a měl jsem ho v šuplíku. Tak se dostal do komiksu.“

Je obtížné sladit pohled výtvarníka a zadavatele? Dají se malby využít i při terapii? Jaké má plány do budoucna? A proč dostává k Vánocům kečup? Více uslyšíte v iRadiu.

autor: zk
Spustit audio