Ludvík Hess zachránil život už přes 100 dětem

Ludvíku Hessovi zazvoní mobilní telefon pokaždé, když je do babyboxu odloženo dítě. Přijde mu i jeho fotka. Vidí je tak vlastně jako úplně první. To poslední bylo nalezeno ve speciální schránce před několika dny.

„Máme v nich nejen čidla a klimatizaci. Přibyly taky nápisy v češtině, polštině, ruštině a angličtině. To proto, že do nouze se můžou dostat i cizí státní příslušnice a v nemocnici by na ně zavolali cizineckou policii. Když dítě nemá doklady, může se hned svěřit pěstounům. S těmi, co doklady mají, je to už složitější.“

Čtěte také

Sleduje pak cestu odložených dětí? „Některé vídám často, některé vůbec. Záleží na adoptivních rodičích. Buď se se mnou spojí, nebo ne.“

Odkládání dětí není nová věc

Ludvík Hess se nepovažuje za žádného průkopníka myšlenky péče o odložené novorozence. „Ta myšlenka není vůbec nová. Už začátkem 16. století založili Vlaši v Praze útulek pro sirotky. Dlouho byl jediný. Další nalezinec pak byl založený roku 1762 mezi Klimentskou a Soukenickou ulicí v Praze. Tam byl i, jak se tomu tehdy říkalo, porodinec. Přístup ke svobodným matkám se změnil za vlády Marie Terezie.“

Ludvík Hess a Daniela Brůhová|foto: Adam Kebrt

Jedinou zásluhu, kterou si je Ludvík Hess ochotný připustit, je vymyšlení názevu pro babybox. „Ač jinak nepřítel anglických názvů, český výraz torno, který se používal pro nějaké otočné zařízení, mi připadal nesrozumitelný. A měl jsem štěstí, protože národu sedlo do pusy.“