Milenu Kalinovskou přivedly k modernímu umění necky. „Měla jsem neobyčejně vzrušující dojem. Bylo to něco, co mi ukázalo cestu"

18. únor 2016

Po 45 letech strávených ve světě, se vrátila do Čech, aby všechno, co se tam naučila, dala do služeb Národní galerie v Praze. Ředitelka Sbírky moderního a současného umění má jasno v tom, co do ní patří a co ne. Na rozdíl od těch, kteří často jen nechápavě kroutí hlavou.

Neuspořádaná změť čar na plátně nebo soustava lešenářských trubek. I to je současné umění, nad kterým někteří hýkají nadšením, zatímco jiní zvedají udiveně obočí. Milena Kalinovská se tomuto druhu umění věnuje celý život. A má jasno od chvíle, kdy před lety vstoupila do pražské Špálovy galerie, kde spatřila necky a valchy, polepené kolážemi Jiřího Koláře.

Umění jako zábava

„Na ten moment v životě nezapomenu. Musel na mě mít zásadní vliv. Měla jsem neobyčejně vzrušující dojem. Poprvé jsem viděla umění, které jsem neviděla nikdy předtím. Jako bych uchopila něco, co mě šíleně baví. Jakoby to bylo něco, co mi ukazuje cestu, čím se chci zabývat. Nakonec: náš život spočívá v tom, že nás něco musí strašně bavit.“

Ptejte se, co je před vámi

Současné umění ale přesto vzbuzuje v lidech nedůvěru a už dopředu bývají připraveni na něco hodně neladného. „Každý má právo na to, aby se mu něco nelíbilo. Ale musíme se sami ptát, co před námi je,“ dává krátký návod Milena Kalinovská návštěvníkům galerií.

A apeluje taky na neznámé umělce a talenty. „Jakýkoliv umělec by měl mít odvahu poslat ukázky do kterékoli galerie. Chápu, že je k tomu potřeba odvaha, ale člověk se nesmí bát. Stejně jako kurátor nebo ředitel galerie, který jeho díla vystaví.“

Objektivita

A jak poznají kurátoři, že díla stojí za vystavení? „Je to jako v hudbě. Máte znalosti o umělcích. Pak máte dílo před sebou a víte, kam ho zařadit.“

02240089.jpeg

Kurátor má být ale především objektivní a neprotlačovat své oblíbence. Když se Mileny Kalinovské jednou ptali, které umělce má ráda, odpověděla jasně: „Doufám, že to nikdy nepoznáte.“

Česká kvalita

V 70. letech emigrovala do Londýna a je to období, které ji utvořilo. Chodila na výstavy, časem je začala organizovat a taky „kopat za český mančaft“. „Pozvala jsem české umělce a tam byli překvapeni jejich kvalitou. Tím rostla důvěra v to, co dělám.“

Andy v Praze

Před časem dostala lano od Národní galerie a rozhodla se, že v ní něco změní. Tak přeplavala oceán, aby, jak říká, přinesla do Prahy své kontakty a dary. Ten první přinesla už tři měsíce po svém nástupu v podobě kolekce černobílých snímků a polaroidů slavného Andyho Warhola.

Jak říká, je to výsledek 45 let budování kontaktů a zároveň i štěstí. „Proč vám dá někdo dar? Protože má ve vás důvěru. A proč ji má? Protože vidí, že jste velice důkladně s něčím pracoval, že jste měl vztah s lidmi, že mezi vámi a obecenstvem byla láska. Že milujete umění.“

Proč je umění jako báseň? Platí ve světových galeriích totéž, co u nás? Jak se cítí v Praze a v Národní galerii? Více uslyšíte v Archivu pořadů.

autoři: eh , Martina Kociánová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.