Na ty hrůzou vytřeštěné oči nikdy nezapomenu, říká nový ředitel Klokánků Jan Vaněk
Od letošního června má Fond ohrožených dětí nového šéfa. Představenstvo Jana Vaňka zvolilo ve chvíli nouze. Stačil jen krůček a všechna zařízení Klokánek skončila.
Jan Vaněk se denně setkává s malými človíčky, kteří zatím neměli v životě ani kapku štěstí. „Opravdu hrůzné osudy některých dětí, které k nám přijdou, si laická veřejnost ani nedokáže představit. Taky tuto práci nemůže dělat každý,“ říká.
O tyranech se nemluví
Děti, které jsou umisťovány v Klokáncích, jsou totiž často týrané, zneužívané. Nejčastěji vlastními rodiči. Spojuje je strach. Hlavně z toho, co s nimi bude dál. „Může se tak zdát podivné, že přesto velmi citlivě vnímají, pokud se o jejich rodičích hovoří negativně. I když jim hodně ublížili.“
Strach se ale vznáší i nad dalším fungováním Klokánků. Mají totiž 120milionový dluh a česká vláda jim žádost o mimořádnou dotaci zamítla s ohledem na fungování podobných organizací. Jan Vaněk dluh nezpochybňuje. Upozorňuje ale, že zhruba 80 milionů jsou dlouhodobé závazky v podobě hypoték.
Dluhy a jejich (s)placení
Hypotéky jsou na budovy jednotlivých rodinných center. „S tím ale problémy nemáme. Trápí nás dluhy zdravotním pojišťovnám a sociálnímu zabezpečení. Hlavně nám chybí peníze na mzdy.“ Kvůli zmiňovaným dluhům nemohli získat ani každoroční dotace od krajů.
Nakonec pomohli dárci z řad veřejnosti. Fond splatil alespoň pohledávky u finančního úřadu. „Máme potvrzení o bezdlužnosti a netrpělivě čekáme na dotace. Budeme bojovat dál. I přes alibistické rozhodnutí vlády. Při hlasování, které neprošlo o jeden hlas, se většina ministrů zdržela. Ale ty děti za to stojí.“
Na první dítě nezapomene
Jan Vaněk nikdy nezapomene na prvního chlapce, o kterého se staral. „Románek mě totiž málem utopil. Až pak vyšlo najevo, že ho rodiče topili ve vaně. Ty hrůzou vytřeštěné oči si pamatuju dodnes. A to vydržím hodně.“ Je prý neskutečné, co mohou vlastní rodiče dětem dělat.
Jak se děti do Klokánků dostávají?
Mohou samy zazvonit na branku centra a požádat o pomoc. Nejčastěji ale o přijetí žádají rodiče, kteří se už o ně nemohou nebo nechtějí starat. Pak je tady svěření soudem nebo na základě rozhodnutí sociálně-právní ochrany dětí.
Jsou to obvykle alkoholici, drogově závislí, ale taky „jen“ agresivní lidé. Skončil příběh Románka dobře? „Odešel pak k babičce, ale musel se k nám vrátit. Nutili ho spát v psí boudě nebo chodit do školy tři kilometry pěšky.“ Po třech letech mu nakonec pomohla pěstounská rodina, která se o něj stará dodnes.
Často jde o život
Ale podle šéfa Klokánků se všechny hrůzné zážitky jednotlivých dětí vlastně ani předat dál nedají. Dětem jde často o život a prostě jim někdo pomoct musí.
„Samozřejmě, že záleží i na každém z nich, jak se dál s hrůzami prožitými v dětství poperou. Taky se nedá říct, že se všichni naučí bojovat a brát život takový, jaký je. Ale děláme proto vše, co jde.“
Proč vlastně začal dětem pomáhat? Jaké měl dětství a „nosí“ si práci domů? Co na to jeho rodina? A jak třeba relaxuje? Poslechněte si v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.