Na ty hrůzou vytřeštěné oči nikdy nezapomenu, říká nový ředitel Klokánků Jan Vaněk

3. září 2015

Od letošního června má Fond ohrožených dětí nového šéfa. Představenstvo Jana Vaňka zvolilo ve chvíli nouze. Stačil jen krůček a všechna zařízení Klokánek skončila.

Jan Vaněk se denně setkává s malými človíčky, kteří zatím neměli v životě ani kapku štěstí. „Opravdu hrůzné osudy některých dětí, které k nám přijdou, si laická veřejnost ani nedokáže představit. Taky tuto práci nemůže dělat každý,“ říká.

O tyranech se nemluví

Děti, které jsou umisťovány v Klokáncích, jsou totiž často týrané, zneužívané. Nejčastěji vlastními rodiči. Spojuje je strach. Hlavně z toho, co s nimi bude dál. „Může se tak zdát podivné, že přesto velmi citlivě vnímají, pokud se o jejich rodičích hovoří negativně. I když jim hodně ublížili.“

Strach se ale vznáší i nad dalším fungováním Klokánků. Mají totiž 120milionový dluh a česká vláda jim žádost o mimořádnou dotaci zamítla s ohledem na fungování podobných organizací. Jan Vaněk dluh nezpochybňuje. Upozorňuje ale, že zhruba 80 milionů jsou dlouhodobé závazky v podobě hypoték.

Dluhy a jejich (s)placení

Hypotéky jsou na budovy jednotlivých rodinných center. „S tím ale problémy nemáme. Trápí nás dluhy zdravotním pojišťovnám a sociálnímu zabezpečení. Hlavně nám chybí peníze na mzdy.“ Kvůli zmiňovaným dluhům nemohli získat ani každoroční dotace od krajů.

Jan Vaněk

Nakonec pomohli dárci z řad veřejnosti. Fond splatil alespoň pohledávky u finančního úřadu. „Máme potvrzení o bezdlužnosti a netrpělivě čekáme na dotace. Budeme bojovat dál. I přes alibistické rozhodnutí vlády. Při hlasování, které neprošlo o jeden hlas, se většina ministrů zdržela. Ale ty děti za to stojí.“

Čtěte také

Na první dítě nezapomene

Jan Vaněk nikdy nezapomene na prvního chlapce, o kterého se staral. „Románek mě totiž málem utopil. Až pak vyšlo najevo, že ho rodiče topili ve vaně. Ty hrůzou vytřeštěné oči si pamatuju dodnes. A to vydržím hodně.“ Je prý neskutečné, co mohou vlastní rodiče dětem dělat.


Jak se děti do Klokánků dostávají?
Mohou samy zazvonit na branku centra a požádat o pomoc. Nejčastěji ale o přijetí žádají rodiče, kteří se už o ně nemohou nebo nechtějí starat. Pak je tady svěření soudem nebo na základě rozhodnutí sociálně-právní ochrany dětí.

Jsou to obvykle alkoholici, drogově závislí, ale taky „jen“ agresivní lidé. Skončil příběh Románka dobře? „Odešel pak k babičce, ale musel se k nám vrátit. Nutili ho spát v psí boudě nebo chodit do školy tři kilometry pěšky.“ Po třech letech mu nakonec pomohla pěstounská rodina, která se o něj stará dodnes.

Často jde o život

Ale podle šéfa Klokánků se všechny hrůzné zážitky jednotlivých dětí vlastně ani předat dál nedají. Dětem jde často o život a prostě jim někdo pomoct musí.

„Samozřejmě, že záleží i na každém z nich, jak se dál s hrůzami prožitými v dětství poperou. Taky se nedá říct, že se všichni naučí bojovat a brát život takový, jaký je. Ale děláme proto vše, co jde.“

Klokánek

Proč vlastně začal dětem pomáhat? Jaké měl dětství a „nosí“ si práci domů? Co na to jeho rodina? A jak třeba relaxuje? Poslechněte si v iRadiu.

autoři: lup , Tereza Stýblová
Spustit audio