Nápad na Snowboarďáky? „Přihlásili jsme se do snowboardové školy a zjistili, že se takové filmy líbí,“ vzpomíná Karel Janák

23. únor 2016

Původně studoval na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Zřejmě proto, aby o pár let později způsobil jaderný výbuch na české filmové scéně se snímkem Snowboarďáci.

Ještě na FAMU si Karla Janáka všimli v televizní Redakci pro děti a mládež a požádali ho, aby natočil něco s dětmi. Film se povedl, a tak chtěli další. „Byl jsem z režírování dětí unavenej, a tak jsem si řekl, že udělám něco pro mládež,“ vzpomíná režisér.

Byl to hit

Tak přišli na svět Snowboarďáci. „Zajeli jsme do Špindlerova mlýna a přihlásili se do snowboardové školy.“ Historky pak sepsal a udělal se velký casting, na který se sjela spousta kluků. „A vypadli z toho tihle dva.“ Tedy Vojta Kotek a Jiří Mádl. „A zjistilo se, že se takové filmy líbí.“

Rafťáci

Proto ho po úspěšném uvedení do kin začali všichni tlačit do dalšího dílu. Nechtěl, protože nemá rád škatulky. „Když děláte pořád stejnou věc, tak je to potom nuda. Chtěl jsem si zkoušet jiný věci.“

Pak ale kapituloval s tím, že to nebude v zimě, ale v létě na vodě. Vrhl se do toho a za sedm měsíců po premiéře Snowboarďáků přišli na svět Rafťáci. „Bylo to moc hezké natáčení.“

Do třetice

Rok podvraťáků byla zase parodie na gangsterky. „To vzniklo díky tomu, že jsme s Vojtou Kotkem a Jiřím Mádlem chtěli udělat třetí film. Ale jiný, aby to zase nebyla ta škatulka. A taky kvůli nim, aby ukázali, že umí zahrát něco jiného než vtipný tragédy, který se snaží balit holky.“

Co spadne z nebe

Na začátku své profesionální dráhy začal Karel Janák točit komedie, protože se mu líbí zkratka. A od té doby u toho zůstal. „Je to vděčný, když děláte něco, u čeho se lidi smějou.“ A preferuje cizí scénáře před těmi vlastními. Ne proto, že by se mu to nedařilo, ale psaní ho stresuje.

„Nestíhám a jsem z toho vynervovanej. Jsem rád, když to spadne z nebe.“ Scénář ale musí být zajímavý a nabitý dějem. „Musí být taky originální, aby neopakoval to, co už tady bylo.“

Klička před vojnou

Studium fyziky na ČVUT bylo trochu z nouze, protože už jako kluk chodil do dramatického kroužku a ovlivnila ho hudba z filmu Tenkrát na západě. „Došlo mi, že to chci dělat.“

Na vojnu se mu nechtělo, na FAMU brali málo lidí a na ČVUT ho vzali bez příjmaček. Takže bylo rozhodnuto. „Když jsem nastoupil, zjistil jsem, že to není žádná sranda.“ Přesto vytrval a zkusil přejít na FAMU v pátém ročníku. Povedlo se.

Jak se dívá na režijní práci Jirky Mádla a Vojty Kotka? Kdy, kde a o čem bude jeho divadelní debut? Co má v plánu? Více uslyšíte v Archivu pořadů.

autoři: eh , Jan Rosák
Spustit audio