„Nejsem takovej dříč jako Ester.“ Jonáš Ledecký hraje na několik nástrojů a první komiks vydal v 15

Olympijská kombinéza Ester Ledecké nebyla v národních barvách, jak je zvykem na podobných velkých akcích. „Ani nevím, jak to funguje,“ přiznává její autor Jonáš Ledecký. „Říkal jsem si, že udělám něco, co mě baví a to jsou superhrdinové. Tak udělám Esterku jako superhrdinku.“ Sestře se to líbilo.

Sám jezdil

Ester Ledecká v „superhrdinské“ kombinéze|foto: Zdeněk Sluka/SportInvest

Při tvorbě mohl čerpat i ze svých zkušeností se snowboardem. Taky jezdil. „Nejsem takovej dříč jako Ester. Bylo logický, že mě začala předjíždět. A bylo rozumný skončit se snowboardingem a věnovat se kreslení.“ Teď ho ale čeká další práce. „Všiml jsem si, že na vestě, kterou si obléká po dojezdu nemá žádný potisk. Řekl jsem si, že bych to měl dotáhnout.“

Jeho rozhodnutí bylo o to překvapivější, že špatně vidí na dálku a je částečně barvoslepý. „Kreslil jsem odmalička a rodiče si všimli, že jsem jim přinesl zeleného indiána s tvrzením, že je přece hnědý. Při práci mi to nevadí. Třeba van Gogh byl barvoslepý a takových malířů byla spousta. Nejsem ojedinělý případ.“

Barvoslepý kreslíř

Tenhle obrázek nakreslil Jonáš Ledecký během rozhovoru|foto: Adam Kebrt

K barvám se paradoxně utíká, když má špatnou náladu. „Když jsem měl barevný období, tak mi bylo nejhůř,“ vzpomíná. První komiks vydal v 15 letech a soudí, že je to u nás pořád podceňovaný žánr. „Máme skvělý potenciál, ale přístup by mohl být lepší.“

Přesto má prý tolik práce, že nestíhá. Třeba Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy. „To, co je na Čapkovi krásné, je jeho jazyk, takže si vybírám ty, které jdou dobře převyprávět. Nechci jeho dílo ničit a dělám to tak, abych zachoval jeho původní jazyk. Mám k němu velký respekt.“

S tátou je to prča

Hudbu začal vnímat brzy přes svého otce Janka Ledeckého. „Jeho písničky jsme poslouchali vždycky v autě.“ On sám vzal poprvé do ruky kytaru ve 14 letech. Ne proto, aby balil holky. „Bylo to rebelství. Odmala jsme hráli na piano a to se mi nelíbilo.“ Nezůstal jen u kytary, a když natáčí desku, tak si většinu nástrojů hraje sám. S otcem Jankem Ledeckým si zahrál párkrát. „Je to prča.“