Petr Brukner je cimrmanovská holka pro všechno

Jak k nim přišel? Nenaučil se text prince Jasoně ve hře Dlouhý, Široký a Krátkozraký, a byl proto z role odvolán. „Já jsem se tenkrát strašlivě styděl, nikomu jsem to ani neřekl. A ta Zlatovláska tam toho textu má přece jen méně, tak jsem se ho opravdu nadrtil, abych nebyl odvolán podruhé.“

Role Zlatovlásky se mu tak stala osudnou, od té doby začal hrát všechny ženské role. Nikdo (a ani Petr Brukner) ale nemá tohle převtělování moc rád. „Nejraději hraji Jenny Suk. To je totiž napůl chlap a napůl ženská. Ale za to, že dělám ženské role, se nestydím.“

Z Afriky bolí nohy

Z cimrmanovských her má Petr Brukner nejraději Švestku, Záskok a České nebe. Zajímavé je, že jednotlivé kusy se nijak nepřepisují, aby změnili dobové narážky. „Hrajeme je tak, jak je autoři napsali. V Českém nebi je řada narážek, které jsou starší generaci dobře známé. Mám ale pocit, že ta mladší už někdy tápe.“

K srdci naopak Petru Bruknerovi nepřirostla hra Afrika. Říkal si, že klukům došly nápady. „Já té hře říkám na stojáka – protože my v té druhé půlce přijdeme na jeviště a tam celou tu dobu prostojíme. Já teď mám zdravotní potíže s nohou. Nemůžu tak dlouho stát. Tak jsem si vyprosil židličku, abych si případně mohl sednout.“

Hry se musí oprašovat

Zatímco ale například Afriku v divadle hrají několikrát do měsíce, jiné hry podstatně méně. A tak museli zavést oprašování. „To nastává, když se ta hra dlouho nehraje. Třeba Akt hrajeme třikrát až čtyřikrát do roka, a to je potom vzpomínání v našem věku už horší.“

S věkem souvisí i fakt, že se po téměř 50 letech změnil obsah jejich rozhovorů v zákulisí. „Po příchodu do divadla si říkáme, komu se co objevilo a kdo bere jaký léky. Tohle je na cholesterol, tohle je na hlavu, tohle je prášek proti smrti. Mně se to dlouhá léta vyhýbalo, ale teď už v téhle řadě jsem i já.“

Petr Brukner a Martina Kociánová|foto: Michael Erhart

Fotografování dnes už není legrace

Velkou vášní Petra Bruknera je fotografování. Začínal fotit na bigbítových koncertech, například Olympicu. „Někde mám archiv negativů z této doby, ale nemůžu ho bohužel najít.“

I cestou do rozhlasu si na ulici párkrát cvaknul, ale dnes už to není tak jednoduché. „Když to na lidi namíříte, tak nejsou zrovna milý. Já to chápu, ale já nejsem žádný bulvární fotograf, nebudu to přece někde tisknout!“

Jaká vystřídal povolání než se stal (ne)hercem? Kdo převezme Divadlo Járy Cimrmana po zakládací generaci? Více uslyšíte v iRadiu.