Podle Jiřího Stracha by si Jan Hus zasloužil pravdivý film

Vánoční svátky strávil Jiří Strach v rodinném kruhu. „U nás doma jsou Vánoce tradiční a zaměřené spíše na křesťanské hodnoty, než na ty materiální. Také chodím vypomáhat do kostela v Čelákovicích jako ceremoniář, protože půlnoční mše je o Vánocích složitější a já už to za ta léta umím. Farníci jsou na mou přítomnost zvyklí a nijak se nepodivují.“

Režisér má své malé tajemství
Za nejlepší žánr považuje dobrý scénář a nezáleží mu na tom, jestli je to pohádka nebo detektivka. „Musí to celé mít emotivní sdělení. Když si divák odnese z filmu dokonce myšlenku, je to fajn.“ Letos natočil hodně filmů, mj. snímek „Vrásky z lásky“, na který pořád nemohl dostat grant. Letos přišel a Jiří Strach nemohl nezvednout tuto hozenou rukavici. „Je to velký comeback Jiřiny Bohdalové a Radoslava Brzobohatého, které jsem dostal společně na filmové plátno po dlouhých 40 letech. Nikdy nikomu neprozradím, jak jsem je přemluvil, aby se spolu postavili před kameru. Je to mým režijním tajemstvím.“ Podle Jiřího Stracha funguje mezi oběma herci to, co nazývá „chemie lidskosti“, která se občas projevuje ironií i laskavostí. Filmování prý bylo naplněné právě touto kombinací smíchu a slz. „Vrásky z lásky“ jsou příběhem bývalé, kdysi slavné a dnes zapomenuté herečky. Tu se vydá hledat starý gymnaziální profesor, který touží vidět hvězdu svého mládí. „Prvotní na filmu ale není jejich příběh, ale téma naděje. Myšlenka, že i v 80 letech lze najít něco, pro co lze žít. Zabalit to proto, že jsem starý, považuji za zbabělé.“

Nemáme zapomínat na tradiční vzory
K filmu se Jiří Strach dostal náhodou. „Dříve se často pořádali konkurzy a filmaři si mne našli ve škole. Měl jsem velké uši, pihy a modré oči, takže asi proto jsem byl vybrán.“ U filmu už zůstal, i když časem se místo před kameru postavil za ní. Dnes jde jako herec občas vypomoci, ale spíše od toho utíkám. „Myslím, že máme vynikající herce a Jiří Strach by jim to neměl kazit,“ poznamenal. Do svých filmů nicméně rád obsazuje své kolegy. „Např. režisér Radim Špaček hraje ve Vráskách z lásky. Snažím se do svých filmů angažovat dobré herce, ale my jsme malá země a tím pádem je jich málo. Možná proto se hodně jmen v mých snímcích opakuje.“ Jiří Strach měl vždy mnoho vzorů. „Byli to režiséři jako Karel Kachyňa, Jaromil Jireš a František Vláčil. Člověk by měl mít vzory a ideály. Já, díky katolickému prostředí, ve kterém jsem vyrůstal, jsem viděl hrdiny ve svatých. Tady byly velké tradiční vzory a my na ně díky SuperStar a jiným soutěžím, zapomínáme.“ I proto velmi touží natočit příběh Jana Husa. Tak, jak se opravdu stal. „On je přímo obalen nánosy lží a polopravd. Zasloužil by si pravdivý film o své osobě.“

Jiří Strach a Marie Retková|foto: Jan Sklenář

Divadelní režie? Možná později
Tvůrčí jistota je pro Jiřího Stracha záležitostí velmi kolísavou. I proto ho příliš neláká divadelní režie. „Divadlo se mi nevyhýbá. To spíš já se vyhýbám jemu. Myslím, že jsem pro něj ještě nedozrál. Divadlo je totiž těžší než film. Filmová technika či triky vás od mnohého uchrání. Jeviště je ale blízko a tam je třeba být dokonalý.“

Více informací najdete v záznamu rozhovoru s Marií Retkovou.