Při léčbě bolesti se musí zapojit všechno, co je v lékařské kuchyni. Podle specialistky Nataši Popperové jsou i tak výsledky nejisté

Bolest přivádí k lékaři odjakživa. Dnes snad ještě častěji. Zatímco s akutní bolestí si lékaři poradí, s tou chronickou je úspěch ve hvězdách. „My se snažíme. Ale ne vždy se to daří,“ připouští specialistka Nataša Popperová.

Co všechno je v kuchyni

Algeziologie, jak obor zabývající se chronickou bolestí správně nazývá, řeší spoustu problémů. Nebo se o to alespoň pokouší. Bolest totiž v mnoha případech sídlí v pacientově mozku. Například tzv. fantomové bolesti (bolesti amputované končetiny).

„Musíme většinou zapojit všechno, co máme v kuchyni.“ Tedy nejen léky nebo pomoc psychologa, ale taky intervenční techniky. „To jsou třeba opichy různých nervů.“ Jak jsou úspěšní? „Myslím, že při dobré spolupráci s pacientem určité úspěchy máme.“

Riziková anesteziologie?

Aby se předešlo bolesti například při operacích využívá se anesteziologie. „Je určitým způsobem riziková. Je tam velká zodpovědnost.“ Od anesteziologa totiž vyžaduje velkou zkušenost. Každý pacient potřebuje jinou anestezii. Anestezilog ji navíc musí přizpůsobovat i situaci.

Probíhá totiž po celou dobu operace. „Přidává se nebo ubírá podle toho, jak pacient reaguje a jak se operace vyvíjí.“ U porodů je anestezie téměř běžnou věcí. Je specifická, protože není celková, ale jen regionální. „Znecitlivělá je jen určitá část těla.“ Má také svoje rizika, ale prý jsou minimální.

Afrika a její hranice

Jako vedoucí dětského oddělení strávila Nataša Popperová rok a půl v africkém Tunisu. „Lákalo mě poznat jiné kraje a jiný způsob práce“, vysvětluje. Nebyla prý ale na muslimskou zemi připravená a pozice pro ni nebyla snadná. Zahalená chodit nemusela, ale omezení v oblečení to znamenalo.

„Nechodila jsem do práce v krátké sukni a tričku s krátkým rukávem“, vzpomíná. „Naštěstí na operačním sále jsou si v oblečení všichni rovni.“ To nejcennější, co si přivezla, jsou prý vztahy s lidmi a poznání jejich způsobu života.

Příbuzný Ota Pavel

Lékařka Nataša Popperová je neteří Oty Pavla|foto:Adam Kebrt, Český rozhlas, Český rozhlas

Jméno Popperová napovídá, že rodina je spojená s Otou Pavlem. „Byl to bratranec mého tatínka. Bohužel zemřel mladý a mně bylo tehdy 13 let. Osobně jsme se nesetkali.“ Jeho knihy v její knihovně ale rozhodně nechybí. „Mám velmi ráda jeho lidskost a laskavý humor.“

Když spisovatel zemřel, bylo mu 42 a měl hluboké deprese. „Vím o tom, protože na stejnou nemoc zemřel i můj tatínek. Maniodepresivní psychóza se poměrně často vyskytuje i dnes a má nepochybně určité dědičné prvky.“

Je k návštěvě specialisty na bolest nutné doporučení? Jaké zkušenosti si přivezla z Velké Británie? Co by si přála? Více uslyšíte v iRadiu.