Host do domu11. září  2017 v 11:05  

Profesor Koutecký je jedinečná osobnost. Tykat mu jsem nikdy nedokázala, přiznává dokumentaristka

Jako spisovatelka jsem nikdy neměla vnuknutí. Buďto píše podle zadání, nebo jde o téma, které mě osobně zajímá,“ říká Šárka Maixnerová - Foto: Adam Kebrt

Jako spisovatelka jsem nikdy neměla vnuknutí. Buďto píše podle zadání, nebo jde o téma, které mě osobně zajímá,“ říká Šárka MaixnerováFoto: Adam Kebrt

Z novinářky a spisovatelky se stala scenáristkou a režisérkou, která si rozhodně nevybírá snadná témata. Vytvořila dokumenty o lidech na dně nebo těžce nemocných a umírajících. Před časem jste mohli vidět její dokument o dětském onkologovi Josefu Kouteckém.

„Jednou nám překvapivě nabídl tykání, což nám ale moc nejde. A tak když ho oslovujeme, říkáme mu Peťa. Nebo teda pan profesor Peťa,“ popisuje Šárka Maixnerová. 

Dojetí nedávám najevo 

S nápadem natočit dokument za ním přišla sama Maixnerová: „Mně prostě ten člověk zajímá a baví. Málokdy mě někdo osloví, abych o něm natočila dokument, ale i to se stává. Je to pak dost dobrý důvod to nedělat.“ 

„Kdykoli jsme probírali jeho zesnulou manželku Jitku, byla jsem na place dojatá. Ale nedala jsem to najevo.“
Šárka Maixnerová

Pro natáčení měl Koutecký tři podmínky. Nechtěl, aby to byl dokument o panu profesorovi, ale o něm jako o člověku. Dále aby v něm chodil rovně, protože v té době už začínal mít problémy s chůzí. A také aby v něm byl zachycen jeho vztah k manželce Jitce. 

Podle Maixnerové má Koutecký zvláštní kombinaci povahových vlastností, z nichž některé by samy o sobě mohly být považovány za negativní. „Má neskutečnou vytrvalost a zaťatost. Je přísný, naléhavý, důsledný, do jisté míry sobecký, ale také laskavý, chápavý a do poslední chvíle dokáže rozdat sám sebe,“ popisuje. 

Báli jsme se víc než umírající 

„Josef Koutecký nám jednou překvapivě nabídl tykání, což nám ale moc nejde. A tak když ho oslovujeme, říkáme mu Peťa. Nebo teda pan profesor Peťa,“ popisuje Maixnerová - Foto: Luboš Vedral

„Josef Koutecký nám jednou překvapivě nabídl tykání, což nám ale moc nejde. A tak když ho oslovujeme, říkáme mu Peťa. Nebo teda pan profesor Peťa,“ popisuje MaixnerováFoto: Luboš Vedral

V dětství se chtěla stát spisovatelkou, což se jí nakonec i splnilo. Jen si to asi představovala trochu jinak. Svůj první knižní titul Bezmocná kniha zasvětila umírání, chtěla se totiž vypsat ze smrti babičky, o kterou se starala. „Z vydavatelství dokonce chtěli, abych toho napsala víc. Ale to jsem nechtěla,“ vzpomíná. 

O mnoho let později pak natočila dokument Život se smrtí. „Chtěla jsem ukázat, že poslední chvíle mohou být smysluplné. Natáčení bylo až legrační, báli jsme se víc, než se báli oni nás. Museli jsme si rozpouštět vlastní strachy, zatímco oni byli s umíráním vypořádáni. Byla to neuvěřitelná setkání.“ 

O kom bude její další dokument? Proč se snaží krotit svou touhu pomáhat druhým? Poslechněte si ze záznamu.
Autor:  Jitka Novotná, Michael Erhart
Pořad: Host do domu  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pondělí-pátek 11:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Příběhy posluchačů

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace