První povídky napsala při čekání na letadlo. Radka Třeštíková

Radka Třeštíková vystudovala právnickou fakultu. Smysl pro řád a systematičnost ji prý neopustil. „V psaní to ale pustím. Když píšu, zní mi to jako hudba. Buďto mi to zní hezky, nebo falešně. A když to zní falešně, tak to roztrhám nebo přepíšu.“ Ale přiznává, že i v psaní má řád a píše každý den.

„S postavami jsem každý den vstávala a chodila na procházku. Protože jsem s nimi žila, tak jsem je znala. Pak jsem to jen napsala,“ popisuje svůj tvůrčí proces. „Mám je všechny ráda z nějakého jiného důvodu. Dokud mě nepustí, nemůžu začít psát jinou knihu.“

Co cítí muži

Radka Třeštíková se svojí poslední knihou a mederátorem Janem Rosákem|foto: Adam Kebrt,Český rozhlas

Všechny svoje knihy považuje do jisté míry za autobiografické. Jak je to s promiskuitním malířem v její prvotině Dobře mi tak? „Měla jsem potřebu vypsat se z věcí, které považujeme za špatné,“ vysvětluje. „Pokusila jsem se vžít do pohledu mužů.“

Prvním čtenářem textu byl její otec. „Knížky se nedožil, proto je mu věnovaná.“ Když v rukopisu udělá poslední tečku, není ochotná na něm změnit ani slovo. Přestože lidi, kterým dává číst své knihy jako prvním, jsou pro ni autoritou.

Jsem tvrdohlavá

„Jsem tvrdohlavá a text je finální. Když mi někdo řekne, že mám něco změnit, je to, jako by mi někdo řekl, že mám změnit tóny v písni,“ říká s přesvědčením spisovatelka, která svoje první povídky napsala na londýnském letišti.

„Musela jsem tam čekat přes noc na další spoj. Měla jsem strach, že mi někdo ukradne kufr, tak jsem nespala a psala. Byly to spíš vtipné historky.“ Je to už 10 let a Radka Třeštíková je už nemá. „Protože nezálohuju, tak se mi ztratily.“

Čím je pro ni psaní? Jaký vztah má k Moravě a jaký k Praze? Jakou další knihu má v hlavě? Čím se zabývá její manžel?