Host do domu19. srpna  2010 v 11:50  

"Psí spřežení u mě vedou zásadně fenky," říká Jana Henychová

Jana Henychová - Foto: Jan Sklenář

Jana HenychováFoto: Jan Sklenář

Každoročně se osaměle vydává do míst celé šíře krásné i kruté zimní krajiny. Křižuje rozlehlé zasněžené pláně i mrazivé hluboké lesy. Jen ona a její psí přátelé. Drsné podmínky ale přijímá s pokorou. Začátky ji totiž naučily, že bez rozmlácených kolen nelze dosáhnout vysněného cíle. Jana HENYCHOVÁ je totiž musherka, vůdkyně psí smečky. V loňském roce se stala i první cizinkou, která kdy dokončila jedno z nejnáročnějších soutěžních klání psích spřežení, norský závod Finnmarkslopet. Ženu s dobrodružnou krví tepající v rytmu dupajících psích pracek jsme přivítali v dnešním (čtvrtečním) Setkání Hosta do domu.

“Když se mě někdo zeptá, co dělám, říkám, že jsem velkomajitelkou psů ...“ Tak host Zuzany Burešové vysvětluje pojem “musher.“ S koníčkem začala, když vlastnila čtyři sibiřské husky. Dnes jich má už 21, vlastní ale také jednu kočku: “Hloupá nebude, už se dožila dvou let a psům se ji zatím naštěstí nepodařilo chytit, je mazaná. Naprosto diriguje, co se bude dít, je to úplně jiná kategorie než psi.“ 

Musherské začátky J. Henychové nebyly lehké, dnes ale patří mezi světovou špičku: “Prapůvodně jsem měla jenom samé fenky, byli jsme taková feministická skupina,“ říká a dodává: “postupem času se nám ale začali rodit i pejskové. Je opravdu potřeba mít tým vyvážený. Psi mají sílu a když zaberou, je to výrazná pomoc...“ Na pozici lídra ovšem staví především fenky. Jsou prý ochotné poslouchat, komunikovat a pracovat pro svého pána. V tomto případu pracuje zvířecí hierarchie jinak, než jak je tomu ve volném výběhu. Doma, v severočeském Horním Maxově, se vůdčí pozice ujme vždy nejsilnější a nejradikálnější pes. 

A jaká je historie psa husky? Směřuje na Sibiř, ke kmeni Čukčů: “Používali je jako společníky pro jejich děti, ale také k práci, především v zimě. Přes léto se o ně nikdo nestaral. Nechávali je volně běhat. Museli se starat sami o sebe: o obživu, zábavu. Tyto vlastnosti se přenesly i do dnešních dnů. Lidi mají velice rádi, ale pokud mají možnost udělat si něco podle svého, tak jsou za to velice vděčni. Když se dostanou mimo výběh, je jejich hlavní starostí vyvraždit sousedům králíky či slepice. Mají to v sobě a tak to zkrátka je...“ J. Henychová je zároveň ráda, že se jí poslední incident s pokousanými slepicemi naposledy udál před osmi lety. 

Aby byli husky ve formě, je potřeba kvalitní a cílený trénink. Není celoroční, jeho období začíná právě v tuto dobu. První výcviky jsou silové a trvají 15 minut. Když přijde zima a psi jsou ve špičkové formě, uběhnou i 140 - 160 km. Závod Finnmarkslopet je přitom dlouhý 1000 km. “Na psy ale přesto musím neustále dávat pozor. Vidím-li, že nemůžou, je zapotřebí dělat častěji přestávky. Oni sami si o ně neřeknou. Jsou nastaveni tak, že chtějí pořád běžet dál ...,“ říká J. Henychová. 

Závod Finnmarkslopet trval téměř 9 dní: “Není to tak, že za celou dobu nikoho nepotkáte. Cca. každých 140 km projíždíte kontrolními depy. Zároveň vás sledují pomocníci s autem, kteří případně unaveného psa převezmou. Ten se ale do závodu nemůže vrátit.“ J. Henychová jezdí raději v noci, rozjasněná rozlehlá krajina jí prý příliš elánu nedodává: “ ... když vidíte někde v dálce zakrslý stromeček a blížíte se k němu dvě hodiny, tak je to celkem na hlavu ...“
Neztratit se na 1000 km dlouhé trati by byl téměř zázrak. A jak se zachovat, přihodí-li se taková situace? J. Henychová radí: “Člověk si musí zachovat chladnou hlavu a i když mu přijde, že je situace kritická a zoufalá, musí vymyslet nejideálnější variantu.“  

Řeč přišla i na sporné psí oblečky, které jsou ale na dlouhých tratích opravdu potřeba. Přestože jsou kožichy i tlapky psů přizpůsobeny teplotám sahajícím k - 30°C, musí se o ně J. Henychová co nejlépe starat. Obléká je do triček, oblečků, obouvá jim speciální botičky. Ty chrání před oděrem a vznikem puchýřů. Dobrá obuv je důležitá. Psi táhnou nejen saně a svého pána, ale také stan, spacák, rezervní jídlo, náhradní oblečení, potřeby pro rozdělání ohně, velký vařič, buzolu, GPS navigaci, soubor map či výstražnou světlici. To vše je ovšem povinnou výbavou určenou pořadateli. 

“Když jsme přijeli do cíle, byl to zvláštní až lítostivý pocit. Říkala jsem si: “no, tak jsme to ujeli, bylo to pěkný.“ Euforie se ale dostaví až den poté, když jste odpočatí a chodí vám SMS zprávy od příbuzných a známých.“ Takové pocity měla J. Henychová po dokončení tohoto náročného závodu, na který se celý rok připravovala. Na závěr dodává: “Aby byl musher úspěšný, musí si rozmyslet, co vše chce koníčku obětovat. Když máte psů hodně, tak jsou na nich rozhodnutí, která děláte, hodně založena. Pak se dostanete do fáze, že je všechno pro psy. Já si ovšem neustále lebedím v tom, jak jsem spokojená s tím, co dělám.“ 

 

Hostem byla naše nejúspěšnější musherka Jana Henychová. Vůdkyně psího spřežení aktuálně vlastní 21 sibiřských psů husky. Hovořili jsme o náročném norského závodu na 1000 km Finnmarkslopet, jejích psech i plánech.

Vložit na svůj web

Nestihli jste středeční Setkání Hosta do domu? Nabízíme text Jana Profouse: Stanislav Chládek: Na kajaku za mumiemi 

Pořad: Host do domu (archiv)  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: již nevysíláme  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Příběhy posluchačů

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace