Publikum vnímám každým kouskem svého těla, říká nevidomý zpěvák Radek Žalud
Hostem dnešního (čtvrtečního 30.9.) Setkání Hosta do domu byl nevidomý zpěvák Radek Žalud. Absolvent pražské Konzervatoře Jana Deyla pro zrakově postižené pravidelně vystupuje s Danem Landou, stačil si už zazpívat s Evou Urbanovou, Bárou Basikovou nebo Peterem Dvorským.
25letý zpěvák Radek Žalud má krásný a hluboký hlas. Když jej posloucháte určitě vás napadne, že nezpívá on, ale Daniel Hůlka. Vzájemnou podobnost R. Žalud nepopírá. "Rozhodně se ale Dana Hůlku nesnažím imitovat. S takovou barvou hlasu jsem se prostě narodil a nic s tím neudělám. Dan je můj kamarád a byl prvním profesionálním zpěvákem se kterým jsem se setkal," řekl D. Žalud.
Jeho setkání s Danielem Hůlkou ale nebylo ojedinělé a dnes pravidelně spolupracují. Zpíval také na Večeru s písní Karla Kryla pro Český národ s Danielem Landou, na klavír doprovázel, při koncertě pro Světlušku, Anetu Langerovou, vystoupil na benefičním koncertu s názvem Večer sjednocení jako host a zároveň člen kapely Daniela Landy, jako host Evy Urbanové vystoupil i na koncertu v klášteře v Chotěšově. Spolupracuje s Michalem Horáčkem, s Peterem Dvorským, vyhrál hudební soutěž Jihočeský Vrabčák, … Ve výčtu jeho úspěchů můžeme pokračovat ještě dlouho. Jak se ale může v dnešní konkurenci uplatnit nevidomý zpěvák? Prý docela těžko. Hodně nepříjemné zkušenosti má prý se soutěží Česko hledá SuperStar, přesně opačné pak se soutěží Jihočeský vrabčák. "Organizátor Vrabčáku mi řekl, že není důležitý můj handicap ale to, co umím. Ať přijdu a ukážu co ve mně je. A já vyhrál."
Pro každého zpěváka je důležité publikum. Radek Žalud sice své diváky a posluchače nevidí, vždy prý ale dokáže vycítit, jestli se jeho zpěv či hra na harmoniku, líbí. "Vždy je to neopakovatelný zážitek. Publikum vnímám každým kouskem svého těla. Strašně bych to přál všem zažít." Sice se narodil jako nevidomý ale na druhé straně dostal do vínku absolutní hudební sluch. Stačí mu párkrát naposlouchat nějakou písničku a za chvíli ji dokáže zahrát. Nemusí proto řešit noty ve slepeckém písmu, které na pultech obchodů téměř nenajdete. Jinak je to ale s operními áriemi. To by si prý již netroufl. V takovém případě vždy někoho požádá o pomoc nebo si do Braillova písma hudební partituru přepisuje sám.
R. Žalud vystudoval pražskou Konzervatoř Jana Deyla pro zrakově postižené v oboru akordeon, o rok později pak i ve zpěvu. Jeho velkou láskou je také piano. V současné době na stejné konzervatoři studuje další obor: ladič pian. Při této práci je mu prý ale jeho absolutní sluch spíše na škodu. "Poprvé, když jsem seděl u piana a zkoušel jej naladit, tak to bylo velmi nepřirozené. Starší nástroje byly laděny na jiných frekvencích než je tomu dnes a také třeba o oktávu níže. Nakonec jsem se ale naučil svůj absolutní sluch vypnout. Ladění pian je dnes odpočinkem, relaxem. Nemám rád, pokud se každý den dějí stejné věci. Spojení obou profesí mi rozhodně stereotyp nedovolí. Jeden večer zpívám nebo hraju a druhý ladím piano."
A co by Radek Žalud chtěl v životě dosáhnout? Samozřejmě, že jeho velkou motivací je úspěch, rád by byl úspěšným a známým zpěvákem. Pokusit by se ale chtěl také prolomit bariéry mezi zdravými a handicapovanými. (Držme mu palce …)
Více se dozvíte v audiozáznamu rozhovoru se Zuzanou Burešovou ...
Radek Žalud
(* 13. srpna 1985, České Budějovice)
se narodil předčasně. Lékaři mu zachránili život ale inkubátor mu přinesl totální slepotu. Snaží se žít plnohodnotný život. Díky svým rodičům si užil naprosto fantastické dětství. „Zacházeli se mnou tak, jako kdybych žádný handicap neměl a to bylo dobře. Spousta mých kolegů z okolí jen sedělo doma a dodnes nedělají nic. Mně se ale rodiče snažili zpříjemnit dětství jak to jen šlo a chtěli mi dopřát co nejvíc z toho, co si mohou plnými doušky vychutnat zdravé děti.“ Učil se jezdit na kole, dokonce i autem. Otec je truhlář a tak trávil hodně času v dílně a prostě žil tak, že ani neměl čas přemýšlet o tom, že nevidí.
O epilepsii, ale i o hudbě a kouzlu fotopoezie jsme ve včerejším (středa 30.9.) hovořili se zpívajícím neurologem Juliem Šimkem. Více v článku Eleny Horálkové: "Lékaři dnes neléčí, ale počítají"
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
