Quadrugby je nejdynamičtěji se rozvíjející sport pro postižené

Jiří Pleško, David Lukeš a Jakub Vinš nám mj. prozradili, jak a čím žijí, co je baví, co omezuje a z čeho všeho se radují.

Osudová chvíle
Jiří Pleško vesloval, pak odjel do Austrálie, kde studovat a také surfoval. Právě při tomto sportu se mu stal osudný úraz. „Spadl jsem tak nešikovně, že jsem se uhodil. Křuplo to a začal jsem se topit. Jeden surfař mě vytáhl z vody. Často si na to vzpomenu, ale nemám z toho trauma. Loni jsem se byl podívat na místo činu a už to beru tak, jak to je.“

Jsem nad věcí
David Lukeš si způsobil úraz skokem do vody. „Byli jsme na fotbalovém turnaji a šli jsme se osvěžit do potoka. Skákali jsme do vody. Ale ta chvíle ve mně už nevyvolává emoce. Změnila mi život, ale člověk může v životě přijít i o víc, než o pohyb. Úraz srovná člověku hodnoty. Jsem nad věcí. Někdy, když pozoruji okolí, zdá se mi, že lidé řeší banality. Při rehabilitaci má člověk hodně času na přemýšlení a potkává lidi, kteří mu vypráví své osudy. Vím, že v tom nejsem sám.“

Nové ragbyové hřiště v Tisu na Havlíčkobrodsku, rugbyový míč|foto: Hana Mikulincová

Co je quadrugby
Jakub Vinš je asistentem a trenérem týmu vozíčkářů. „S Jirkou se známe už od školy. Naše cesty se opět spojily po jeho úrazu. Pozval mě jednou na trénink a už jsem u nich zůstal.“ Sport, který je oba spojuje je quadragby. Jak nám prozradil David Lukeš, je to v současnosti nejdynamičtěji se rozvíjející se sport pro postižené. Každé družstvo se skládá ze čtyř hráčů, kteří mají upravené vozíky. „Jejich pořízení je nákladnou záležitostí a při sportu dost trpí.“ Podle Jakuba Vinše je oprava duše jednoduchá, ale oprava samotného hliníkového vozíku bývá komplikovanější. Vzájemné srážky hráčů totiž bývají časté.