Režisér Petr Svojtka je prý trochu cholerik, který dovede v hercích vyvolat paniku

23. březen 2012

Jak vypadá pracovní režim uměleckého šéfa Městských divadel pražských v porovnání s režimem divadelního režiséra? Na první pohled dvě zcela rozdílné otázky, na které může režisér Petr Svojtka bez zaváhání odpovědět. Již několik let obratně působí na dvou zcela odlišných postech.

Divadelní režie jako dvanáctihodinové povolání

Náplň práce režiséra pochopitelně tvoří především zkoušky, tedy čas kdy pracuje s herci: „V období příprav na premiéru začínáme obvykle v 9:30 a zkoušíme v rozmezí do 14:00 hodin. Odpoledne věnuji přípravám jiných inscenací nebo výběru her. Večer pro mě vzniká ještě jedna povinnost, a to je dozor nad vysílaným představením.“ P. Svojtka dovede být přísný režisér, který se tvůrčímu procesu věnuje do posledního detailu. Sám o sobě říká, že je trochu cholerik: „Zúčastňovat se představení v roli diváka dovede být velice poučné, ale herci už mě poznají, i když netuší, že sedím v hledišti. Vždy vypozorují mé nesouhlasné neverbální projevy a pak nastává panika.“ Divadelní soubor se totiž z jeho rukou nemusí dočkat vždy pouze cukru, ale např. i vržené PET lahve jejich směrem, k čemuž se režisér prý občas uchyluje.

Herectví jako rodinné dědictví

Matka herečka Kateřina Macháčková, otec úspěšný herec Petr Svojtka, dědeček režisér a herec Miroslav Macháček, babička operní pěvkyně, dokonce i sourozenci pohybující se na divadelních prknech… není divu, že už ve čtyřech letech měl P. Svojtka ve svém budoucím povolání jasno: „Otec říkával ať si dělám co chci, ale matka příliš nadšená nebyla, protože život herce v jejích očích nebyl vždy jednoduchý. Pozvala si na mě svého otce režiséra M. Macháčka, který byl tehdy proslulý svou výbušností a tvrdostí, aby mi jako teenageru společně zinscenovali zkoušky na DAMU. Opravdu se dědovi podařilo mě na nějaký čas od divadla odradit.“ Po krutém střetu s kritikou a prvním zklamání, se mladý P. Svojtka přihlásil ke studiu žurnalistiky. Ale i přesto nadále navštěvoval kurzy divadelní kritiky a divadlo ze svého života nikdy zcela nevyčlenil. Nakonec zkoušky na DAMU přece jen zkusil a obstál.

02327174.jpeg

Jaké to je, když hraje režisér?

V divadle je potřeba hrát a není nic smutnějšího, než když se představení musí odvolat i přes plný sál. Jeden z herců znenadání onemocní a co si v takovou chvíli počít? Režisér P. Svojtka se záskoku s odhodláním ujme: „Obdobné situace se bohužel stávají poměrně často a pokud není nikdo jiný nezbývá mi, než za herce zaskočit. Dělám to ale opravdu nerad. Mám pak pocit, že to kolegům kazím a paradoxem je, že čím víc mě role baví, tím silnější mám pocit, že mi to nejde.“

Vždy zajímavý program Městských divadel

Městská divadla pražská - to jsou Rokoko a ABC. Jednou z inscenací, které P. Svojtka režíroval, je i právě uváděný Perplex: „Jedná se o výjimečnou současnou hru německého dramatika Mariuse von Mayenburga, kterou jsme uvedli v české premiéře. Je to velmi vtipná existencionální groteska, pokládající ty nejzákladnější otázky spojené s lidským životem.“ Režisér má za sebou řadu opravdu zajímavých her. Za zmínku určitě stojí nejen představení Fialové květy štěstí věnované herečce Květě Fialové k jejímu životnímu jubileu, ale např. i odvážné přepracování skečů věhlasné britské skupiny Monty Python s názvem „Monty Pythonův létající kabaret“.

Více si poslechněte v přiložením audiozáznamu na začátku rozhovoru…

autor: Jan Sklenář
Spustit audio