Starejte se a dbejte o sebe, vzkazuje odbornice na rehabilitaci Kateřina Kračmarová - Marková

Obor, za který získala v loňském roce v rámci soutěže Ocenění českých podnikatelek titul „Výjimečná podnikatelka,“ je rehabilitace. S tou byla v kontaktu už od dětských let, protože se jí věnoval její otec Jiří Marek. „Postupně jsem šla v jeho šlépějích až jsem se dostala ke studiu rehabilitace na vysoké škole. Potom jsem si udělala i doktorát a začala jsem pracovat v Ústřední vojenské nemocnici pod vedením svého otce jako primáře.“ Tatínek Kateřiny Kračmarové – Markové měl pět atestací. Přestože byl za minulého režimu vyloučený ze strany, měl možnost pracovat s velkým množstvím lidí. „Dělal závodního i vězeňského lékaře, jako doktor pracoval v pozemních stavbách. Rukama mu procházela řada pacientů, na kterých se i on sám učil. Tak získal obrovské zkušenosti a lidé ho milovali.“

Začátky kliniky

Protože Jiří Marek nenacházel ve své dosavadní práci dostatečnou satisfakci, rozhodl se v roce 1992 založit vlastní rodinnou kliniku. Na vzniku a chodu se podílel nejen on, ale i jeho žena a dcera. Může takový dokonalý rodinný podnik fungovat? „Myslím, že ano. Má to samozřejmě svá velká negativa, protože se hovory, které jsou soukromé, často stáčejí na práci, a to samozřejmě není dobře. Když má ale člověk práci jako koníčka, tak to k tomu stejně patří. Nakonec byly naše diskuse nesmírně ku prospěchu celé věci. Jako rodina jsme se každý týden scházeli. Vše jsme prodebatovávali a řešili společně.“

Maminka

Původně začínala Klinika komplexní rehabilitace Monada na čtyřech, dnes zaměstnává 45 lidí. Velkou poklonu pak přednostka kliniky skládá své mamince, vystudované neonatoložce. „Máma na klinice svou lékařskou praxi neupotřebila. Opravdu se o nás ale starala: o zázemí, pojišťovny, legislativu. Bylo to nesmírně náročné a maminka přitom nebyla vůbec vidět. Bylo to pro ni trochu smutné. Tenkrát by to bez ní ale nešlo.“

Lékařství v roce 1992 a dnes

A v čem tkví největší změna, kterou Kateřina Kračmarová – Marková za 20 fungování podniku zaznamenala? Je to prý spolupráce mezi lékařem a pacientem. „Znatelný je obrovský sociální a společenský vývoj. Postoj lékaře k pacientovi se výrazně změnil. Pacient má hlavní slovo, lékař je mu dnes jen průvodcem, pomocníkem.“ Povolání se jí opravdu stalo celoživotním závazkem. Shrnula by ho totiž do této jediné věty: "Jednoduše a krátce: Získala jsem sebe samu a ztratila manželství.“
A jakou jednoduchou, ale cennou, radu by dala jako zkušená odbornice na rehabilitaci lidem a potenciálním pacientům, aby byli pořád fit? „Starejte se sami o sebe a dbejte na sebe.“