„To vzrušení a ta erotika se tam odráží.“ Rozhovor o vášních Martina Dejdara

Největší vášní Martina Dejdara je samozřejmě herectví. Různorodost rolí mu nevadí. Hlavní je, aby mu divák věřil. „Liší se prostředky, ale hraní je jedno. Kdyby divák viděl Dejdara, jak si na něco hraje, tak je to špatně.“ Pořád ho to prý baví.

Jízda na koni a tanec

„I když je to každý den: svátky, soboty, neděle a neexistujou pravidelný volna. Až mě to přestane bavit, tak určitě budu dělat něco jinýho.“ Baví ho to taky proto, že se pořád něco učí. „Díky Zdivočelé zemi jsem začal dobře jezdit na koni. Mezi zvířaty jsem nebyl ani jako malej kluk.“

Stejně tak tančit se naučil až díky rolím ve filmech Učitel tance a Šakalí léta. „Tanec je výrazem vztahu mezi mužem a ženou. To vzrušení a ta erotika se tam odráží.“ Co ale jako Učitel tance říká na taneční styl dnešní mladé generace? „Každej hopsá sám. Anebo tancují s Facebookem?“ rýpne si.

Gigantická volnost vs. sport

Dnešní mladí jsou prostě jiní. „Ta volnost ve všem je gigantická. My jsme nic nesměli. Nic nebylo, televize nevysílala, ale zato jsme byli pořád venku. Díky tomu ale všechno umíme: jezdit na kole, lyžovat, hrát fotbal, házet kamenem. Dnešní děti to otravuje a neumí ani kotrmelec. Na ten pohyb kašlou.“

Martin Dejdar a Sabina Laurinová v dnes už kultovním televizním seriálu Zdivočelá země. V jeho středu stojí bývalý západní letec Antonín Maděra|foto: Česká televize

Sport je další vášní Martina Dejdara. Hraje tenis, ale nejvíc ho bere hokej. „Hraju za HC Olymp Praha. Je to nádherný!“ Najít do filmu mladého herce, který je sportovně vybavený, je prý dnes ale umění: „Bruslit umí jeden ze sta!“

Jak krmili Husáka

Srdeční záležitostí je pro něj i Ypsilonka. Jejím členem je už 28 let. „Chodili jsme tam jako do oázy. Trvá to dodnes a mám tam pocit bezpečí, jako že na tebe nikdo nemůže. Neintrikuje se. Je to rodinný,“ říká a popisuje atmosféru v šatně, ve které žila a žije spousta fiktivních postav.

„Díky Lábusovi a Kaiserovi máme ve sklepě pod divadlem celý ÚV, které držíme v těch kójích: Bilak, Husák, Jakeš... A dvakrát denně je chodíme krmit. Byla tam taky buňka ROH. Předsedou byl Olda Kaiser a místopředsedou Jirka Lábus. Umíš si představit ty schůze!“ vzpomíná se smíchem.

Nulté kolo s Kaiserem

Když chodil na gymnázium, začínal se scénickým tancem. „Tam jsem začal koketovat s tím, že budu herec.“ Vstup na DAMU mu usnadnili Naďa Konvalinková a Oldřich Kaiser. Připravili ho totiž na zkoušky.

„Zásadní bylo, že mi udělali nultý kolo u nich doma. Takže ty zkoušky za ten týden, to už byla procházka růžovým sadem!“ Martin Dejdar se k tomu před komisí přiznal. „Zafungovalo to a vzali mě napoprvé.“ Hodně se prý ale při těch skutečných zkouškách na DAMU lišil politický pohovor. „Tam už jsme se nesešli.“

Jak vzpomíná na svoji první hlavní roli? Upravuje si texty? Podle čeho si role vybírá? Více uslyšíte v Archivu pořadů.