Ultramaratonec Škorpil utíkal i z vlastní svatby

„Narodil jsem se, začal běhat, běhal jsem, a dokud to půjde, běhat budu,“ napsal o sobě trenér běhu Miloš Škorpil. Běh jako životní filozofii začal vyznávat až po třicítce, kdy už ho tolik nepřitahovaly závody a vyběhl si třeba z Prahy na Sněžku. Teď ho vnímá jako čas, který má člověk sám pro sebe a uniká z denních stresů.

Plánoval běžet i na svoji svatbu. To však zamítla budoucí manželka s tím, že by se jí rozmazal make-up. Nakonec běželi ze svatby: on 28 km, ona 10. A protože se k nim nakonec přidali i svatebčané, dostal se tento svatební běh až do Guinessovy knihy rekordů. Ostatně jméno Miloše Škorpila tam najdete desetkrát.

Některé závody se běží spíše hlavou

Kolik uběhl maratonů, už Škorpil neví. Po 70 to přestal počítat. Pětkrát také zkoušel vyběhnout po schodech vzdálenost srovnatelnou s výstupem na Mount Everest.

Čtěte také

První pokus musel vzdát, když po 12 hodinách běhu zavírali kostel. Při posledním, úspěšném pokusu běžel po schodech celkem 48000krát.

Příkladem extrémního běhu jsou závody v Alpách. „Když jsem tam běžel potřetí, říkal jsem si, že sem už v životě nejedu. Ale to mi vydrželo jen pět minut,“ směje se.

Loni Miloš Škorpil jeden závod nedoběhl. Bylo to z Aše do Košic, později vyhlášený jako nejlepší charitativní běžecký projekt. „Běh byl od počátku hodně medializovaný. Neustále někdo telefonoval a denní běžecká dávka byla 90 kilometrů. Síly prostě došly,“ přiznává běžec.

Je pro Miloše Škorpila obtížný pražský maraton? A jak se cítí po běhu den a půl v kuse? Jde trénovat s nadváhou nebo s nemocným srdcem? Poslechněte si v iRadiu.