V Mariánských Lázních si každý najde vodu na svou nemoc

25. srpen 2014

Ve Slavkovském lese u Mariánských Lázní můžete prožít nefalšované okouzlení z bublajících vod, které vám vyvěrají pod nohama. Při procházce nebo cykloturistice nepotkáte človíčka. A pro houbaře dobrá zpráva. Prý tam rostou!

„Je to Šumava bez lidí, stálezelený kraj, kde můžete jít dlouhé kilometry a nepotkáte civilizaci,“ láká Jaromír Bartoš, ředitel městského muzea v Mariánských Lázních.

Samotné lázně jsou unikátní hlavně tím, že mají minerální prameny s různým chemickým složením. Najdete tam minerálku na kloktání, na ledviny nebo na žaludek. „Každý si může najít svojí chorobu.“

Protože jsou prameny léčivé, měli by se k nim návštěvníci chovat jako k léčivu. „To znamená až po konzultaci s lékařem, který zná jejich účinky. Některé prameny mají hodně soli a ta může způsobit problémy lidem s vysokým krevním tlakem.“

Jméno po vojákovi

Mariánské Lázně vznikly na začátku 19 století, ale o místních pramenech se vědělo už ve 13. století. Zkoumat jejich léčivé účinky začal ale až koncem 18. století lékař tepelského kláštera Josef Nehr.

Podle jedné pověsti vděčí Mariánské Lázně za svoje jméno jednomu neznámému vojákovi. „Ten si sedl u dnešních Mariiných pramenů a ponořil si do vody zraněné nohy. Ty se mu uzdravily a on z vděčnosti připíchl nožem na smrk u pramenu obrázek Panny Marie,“ vypráví Jaromír Bartoš.

Boom nastal až s železnicí

V roce 1872 získalo město železniční spojení s Chebem, Vídní a Prahou. V té době přijíždí do města snad nejvíce hostů: Gustav Mahler, Friedrich Nietzsche, Franz Kafka, Rudyard Kipling, Mark Twain, Thomas Alva Edison nebo Pierre de Coubertin.

Patřil mezi ně i slavný německý básník Johannn Wolfgang von Goethe. „Je mu věnované celé první patro muzea. Tvořil tady a psal si s významnými českými osobnostmi. Naposledy se tady i zamiloval. Bylo mu tehdy už přes 70 let, takže je vidět, že lázeňská atmosféra na něj pozitivně působila," usmívá se Jaromír Bartoš.

Umělci i korunované hlavy

Do Mariánských Lázní přijel i anglický král Edvard VII. A tak se mu tam zalíbilo, že se vrátil ještě osmkrát. „Šušká se, že se tady taky zamiloval do jedné místní kloboučnice. Rád se u ní zastavoval a zkoušel si klobouky.“

Jak říká Jaromír Bartoš, britský panovník byl i u toho, když se v roce 1905 zakládalo místní golfové hřiště, které je nejstarším v Evropě. „Traduje se, že nebyl nadšeným sportovcem, takže spíš předával ceny a věnoval se společenským akcím.“

Kde najdeme Zpívající fontánu? Jaké kulturní akce město pro hosty připravuje?

autoři: Daniela Brůhová , eh
Spustit audio