V Praze se našla ztracená Manekýnka z Broadwaye – hollywoodský trhák z éry němého filmu

Z nálezu měl možná největší radost filmový historik Věroslav Hába, který má na starosti sbírku angloamerické kinematografie. „Pro nás je významný ze dvou důvodů. Jednak byl považován za ztracený, takže tím vyplňujeme jistou mezeru v dějinách. A také se v něm ve vedlejší roli objevil herec Otto Lederer, který pocházel z Prahy. Pro nás je to takové zajímavé bohemikum.“

Barvený, nikoli barevný

Jde o tzv. barvený film. „Je to něco jiného než klasický barevný film. Tento byl natáčen černobíle a poté byl pásek ponořen do lázně. Emulze nasaje anilinové barvivo a tím se docílí barevnosti obrazu. Patřilo to k metodám, jak divákovi podívanou zatraktivnit.“ A jak se vlastně hollywoodský snímek našel?

„Je to jeden z těch případů, kdy k nám filmy přinášejí soukromí sběratelé, případně pocházejí z pozůstalosti. Nedávno jsme například oslovili veřejnost s prosbou o poskytnutí amatérských záběrů. I touto cestou naše sbírky rozšiřujeme. Pokud ale jde o hrané a zvláště cizí filmy, tak těch příležitostí je velmi málo.“

Příliš triků je na škodu

A co filmový historik říká na současnou tvorbu a moderní technologie, například digitální filmové triky? „Jsou naprosto úžasné, ale zároveň si myslím, že se dostáváme už příliš hluboko do virtuality. Trojrozměrnost byla vždycky snahou kameramanů, ale dnes už to přestává být ku prospěchu divácké zkušenosti.“

Film podle Věroslava Háby už v budoucnu nebude mít dominantní postavení mezi médii. „Stane se okrajovou – a pro nás archiváře muzeální – záležitostí. Doba a technologie se nedá zastavit.“|foto: Adam Kebrt

Možná by proto neuškodil malý návrat ke kořenům. Nebo se s nimi alespoň seznámit: „Je velká škoda, že na školách neprocházíme větším zasvěcením do filmové techniky. Diváci totiž sledují hlavně děj, ale ne už způsob, jakým kamera snímá, jak vytváří atmosféru nebo zachycuje emoce.“