„Z projekce Lichožroutů jsem odešla,“ říká jejich autorka, výtvarnice Galina Miklínová
Stála u jejich zrodu ještě v knižní podobě. A pak sedm let připravovala film. Na výsledek se teď můžete jít podívat do kina. Stejně jako ona. Čím se čeští Lichožrouti liší od americké produkce?
„Je to takový smutek. Jako když děťátko vyšlete poprvé do školy a najednou jste doma sami,“ popisuje výtvarnice a režisérka Galina Miklínová pocity po sedmileté práci na filmu. „Za tu dobu vidíte film milionkrát. Pak už máte i fázi, kdy ho vidět nechcete. Ale v kině to funguje jinak.“
Snad nám fanoušci knížky odpustí
První projekci s dětmi měla tři dny před oficiální premiérou. „Čekáte, že se tady mají zasmát a jé, oni se zasmějí jinde. Koukáte, jak se lidi usmívají, a vůbec se nesoustředíte na ten film. Je to můj debut, takže jsem to prožívala. Odešla jsem před koncem. Neměla jsem na to nervy,“ směje se.
„Chtěli jsme knihu převést, ale nepodařilo se nám to. Není to adaptace. Je to na motivy,“ vysvětluje i jako spoluautorka scénáře. Zachováni by měli být všichni hrdinové a základ knižního příběhu. „Snad nám fanoušci knížci odpustí.“ Rozdíl je ale i ve vizuální stránce.
Unikátnost lichožroutské animace
V knize jsou Lichožrouti černobílí. „Protože je nikdo nevidí. Ale do filmu jsme je museli obarvit, vysvětluje výtvarnice. „Pro každého hrdinu jsem se snažila vymyslet charakter podle skutečného ponožkového dekoru.“ Co film Lichožrouti odlišuje od pixarovek a další hollywoodské produkce?
„Je méně barevný. Všechny objekty až do poslední dlažební kostky jsme ručně pokreslili: na vymodelované objekty jsme natáhli speciální textury malované ručně akvarelem, pak to ještě texturáři upravovali v počítači a pak na to dávali moji charakteristickou šrafuru, abysme se vyhnuli umělohmosti a zároveň aby to bylo reálné.“
Zatím se to všem líbí
Příběh se totiž odehrává v autentickém prostředí Prahy. „Museli jsme ji zmenšit. Toho jsem se nejvíc bála, že si lidi budou stěžovat, že je Tančící dům hned vedle železničního mostu,“ přiznává. „Zatím se to ale všem líbí.“
Rozdíl je i v počtu lidí, kteří na filmu dělají. V USA to bývá kolem 300, Lichožrouty připravovalo 25 lidí. „Upřímně? Nevěřila jsem, že to dáme. Budila jsem se noční můrou.“ Miklínová ale byla u samotného zrodu fenoménu Lichožroutů ještě v knižní podobně.
Ponožkami se zabývám docela dlouho. Je to skvělá věc. Dá se z nich vyrábět i spousta pěkných věcí. Kromě toho, že se dají nosit.
Galina Miklínová
„Lichožrouta jsme s Pavlem Šrutem poprvé zařadili do knížky Příšerky a příšeři,“ vzpomíná. „A mně se ta postavička tak zalíbila, že jsem se Pavla ptala, jestli bych ji nemohla použít na svůj bilderbuch. Ano souhlasil a slíbil mi k tomu krátký textík. No a napsal krásnou knihu.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
