Zbigniewu Czendlikovi není jedno, co si o něm lidé myslí

Mluvení jako lék na pokažené vztahy

Farář není přítelem moderních technologií, počítačů či mobilních telefonů a považuje je za ničitele mezilidských vztahů. „Vymoženosti, které máme, hrají špatnou roli. Setkávám se s tím, že někdo obdivuje klávesnici na mobilu a píše jednu SMSku za druhou. Jsou tací, kteří mi je pořád posílají. A víte, kolik mi denně chodí e-mailů? Těm, kterým jsem neodpověděl se omlouvám, nemám na to sílu. Pak se s tím člověkem osobně setkáte a myslíte si, že je stejně komunikativní jak skrze telefon. Pak ale sedíte naproti sobě a nemáte si co říct. Někteří lidé se odnaučují mluvit. Všimněte si, že když se mezi partnery kazí vztahy, začíná to tím, že si najednou nemají co říct.“ Špatné mezilidské vztahy demonstruje také na současné konzumní společnosti. „Není to tak dávno, co jsme volali opraváři, když se nám rozbila pračka, lednička, televizor, telefon. Přijel, opravil spotřebič a vše bylo zase v pořádku. Dnes žijeme v době, kdy, když se nám něco rozbije, tak to hned, namísto opravy, vyměníme. To se ale bohužel přeneslo i do našich mezilidských vztahů. Tak, jak měníme věci, měníme i manželky, manžely, přítele a nemáme odvahu, a někdy i sílu, to spravovat. Problémem dnešní doby je, že se pro druhé stáváme věcmi. To je naše největší neštěstí.“

Na cestách s Lucií Bílou

Lucie Bílá|foto: Alžběta Švarcová

Zbigniew Czendlik doprovází už třetím rokem zpěvačku Lucii Bílou během jejího vánočního programu. Jak tato neobvyklá spolupráce vznikla? „Při prvním vánočním turné Lucie požádala kardinála Dominika Duku, jestli by nedal jejím koncertům svou záštitu. Pak přišel nápad, že bych akce mohl uvádět. Stal jsem se takovým ambasadorem pana kardinála. Mělo to úspěch. Lucce, Petrovi Maláskovi i lidem se to líbilo. Pak mě Lucie poprosila opět. Můj vstup je ale jen symbolický, krátký. Snažím se v něm lidem něco hezkého říct a pohladit je.“

Tři obrazy

Podle Zbigniewa Czendlika má každý člověk tři obrazy. První reflektuje to, co si myslíme sami o sobě, druhý nabízí povahu naší osobnosti z pohledu ostatních lidí a třetí je ten jediný přesný a pravdivý, ukazuje prý totiž to, co si o nás myslí Bůh. Farář se snaží vlastní život reflektovat skrze všechny tyto tři obrazy. „Není mi jedno, co si o mně lidé myslí, jak mě vnímají. Obraz sebe sama musím pořád korigovat. Farníkům jsem řekl, že jestli uvidí, že jsem zpychl, tak ať mě okamžitě nakopnou do patřičných míst, abych se vzpamatoval. A jestli mi začne pršet do nosu, tak za to budou moci i oni, protože mě včas neupozornili a ve špatném obraze mě nechali. Proto děkuji i za kritické poznámky.“