Cukr si bere z našeho těla to, o co byl rafinací připravený, říká Jiří Kuchař
Za Ludvíka XVI. se pro cukr chodilo do lékárny, v Čechách se mu říkalo bílé zlato. Ale to bylo v době, kdy homole cukru byla vzácností.
Současná obézní a nemocná západní populace je na tom tak, že jeden člověk spotřebuje za měsíc více cukru než kdysi průměrná vesnice.
Hosty Martiny Kociánové byli MUDr. Josef Jonáš, původně primář psychiatrického oddělení, který se jako první u nás začal zabývat celostní medicínou a Ing. Jiří Kuchař, publicista, spisovatel a jeden z největších znalců alternativní medicíny u nás.
Jsou spoluautory knihy Hořká pravda o sladkém cukru.
Denaturace naprosto zbaví kostku cukru přírodní podstaty
Martina: Pánové pro někoho, kdo je přesvědčen, že cukr dodává energii a vyživuje mozek, může být čtení této knihy poněkud šokem. Jak je to tedy s cukrem? Dodává energii, vyživuje mozek?
Josef Jonáš: To je skutečně pravda, protože člověk je tvor elektrický, jede na elektřinu a ta se vyrábí v každé buňce. Mozek vyrábí elektřiny hodně. Jestliže v těle nejsou elektrické potenciály, tak je člověk mrtvý.
Tyto potenciály se vyrábí z cukru a kyslíku a to znamená, že mozek se ani na chvíli nesmí bez cukru ocitnout. Ale samozřejmě záleží na tom, jak ten cukr pro svoji energii získává.
Martina: Vy poukazujete na to, že bílý cukr je viníkem obrovské řady problémů. Od akné, zubního kazu, cukrovky, ztučnění jater, infarktu myokardu, gynekologických potíží, osteoporózy až po nádorová onemocnění a mozková poškození, včetně chronického nedostatku vitamínů a stopových prvků. Je to tak?
Jiří Kuchař: Knížku jsme začali psát před dvěma lety, kdy jsem si v německém týdeníku Der Spiegel přečetl články o cukrové lobby. V knížce jsme se zaměřili na věci, které nebyly v Čechách publikované a o kterých se, nevím proč, nepíše.
Martina: Co je ten nejdůležitější argument, na který jste při svém studiu narazili? Co by přimělo posluchače zvednout obočí a začít pozorně poslouchat?
Jiří Kuchař: Když si vezmeme cukrovou řepu nebo cukrovou třtinu, která vyroste na plantážích, tak to samo o sobě je přírodnina, která je velmi dobrá. Cukrová řepa je z jedné party s červenou řepou. Jedli ji indiáni celá staletí.
Ale problém je ten okultní proces, který nastává okamžikem, kdy vyroste na poli a končí proměnou v kostku cukru.
Denaturace naprosto zbaví kostku cukru přírodní podstaty. To k čemu jsme se dobrali, je to, že cukr jakoby si bral z našeho těla to, o co byl připravený.
Jakmile se mláďata krmí jen cukrem, dochází ke změnám na mozku, dochází k projevům sklerózy tepen
Martina: Já jsem se dočetla, že cukr je anti potravina zbavená jakékoli výživové hodnoty a na její zpracování spotřebuje tělo veškeré zásoby živin.
Josef Jonáš: Sladkou chuť ale nesmíme zatratit. Je nezbytná a neoddělitelná od lidských chutí. Číňané říkají, že jídlo, aby bylo vyvážené, má mít pět chutí. Zvláště děti potřebují k jistému pocitu štěstí sladkou chuť. Problém nespočívá v tom, že bychom neměli jíst sladké.
Člověk ale ztratí soudnost a problémem je množství a to především v dětském věku. Těch studií je celá řada. Jsou prováděné na zvířatech. Jakmile se mláďata krmí jen cukrem, dochází ke změnám na mozku, dochází k projevům sklerózy tepen.
Martina: Pravidelně se vlivem cukru na zdraví člověka zabývá i Světová zdravotnická organizace i Institut medicíny a od těch jsem se dočetla, že ani jedna studie neprokázala přímou souvislost mezi vážnými chorobami a přímou konzumací cukrů. Většinou se přiklánějí k tomu, že to souvisí s našimi stravovacími návyky. Na druhou stranu články badatelů z univerzity v Utahu mluví o tom, že i malé množství rafinovaného cukru má za následek vyšší úmrtnost třeba u myších samiček. Kdo má pravdu?
Jiří Kuchař: My jsme uvedli chronologii, jak cukr postupně penetroval do našeho jídelníčku. Končí to rokem 2003, kdy WHO chtěla vydat mezinárodně platné doporučení, aby denní příjem kalorií neobsahoval víc jak 10% získaných z cukru.
V cukrovarnických svazech a u výrobců sladkých limonád se zvedla obrovská vlna odporu a došlo to tak daleko, že WHO nakonec tlaku podlehla a vydala pouze doporučení denní příjem cukru snížit.
Vynálezce inzulínu kanadský lékař Frederick Banting byl pozván do Panamy, protože tam pozorovali obrovský nárůst cukrovky. Když jel mezi plantážemi cukrové třtiny, viděl, že všichni ti dělníci na polích žvýkají čistou cukrovou třtinu, zatímco všichni plantážníci používají rafinovaný cukr.
Ten prošel procesem vysrážení, pracoval na něm kysličník uhličitý, nakonec byl vybělený kyselinou sírovou. Lékaři okamžitě došlo, v čem je problém. Řekl, že inzulín je vynikající, ale jen jako nápravný prostředek. Není to lék. Příčina je ve ztrátě výživových hodnot řepy kvůli rafinaci.
Problém rafinovaného cukru pozorovali také u Zuluů. Jakmile jim začali místo toho, na co byli zvyklí z přírody, dávat bílý cukr, tak obrovsky narostl diabetes. Mladým Eskymačkám, které začaly jíst cukr, se o dva roky posunula menstruace z patnácti na třináct let.
Od 20. let minulého století je známý Michiganský experiment, který se odehrál v dětských domovech. Děti v domovech tehdy dostávaly naprosto nejlevnější stravu, ale nebylo to průmyslové jídlo. Bylo syrové, hodně zeleniny a děti neznaly sladkosti, protože jim je neměl kdo koupit.
Vědci přišli s nápadem, že právě v Michiganu začnou dávat dávku cukru odpovídající dnešní jedné čokoládové tyčince. Během jednoho roku vzrostla kazivost zubů z jednoho procenta na 44%.
Je nepochybně prokázáno, že exploze obezity v USA začala se zavedením cukru z kukuřice a slazením nápojů
Martina: Co dál bílý cukr způsobuje?
Josef Jonáš: Cukr musí být zpracováván na energii. Nemá žádný jiný význam. Jestliže určité orgány dostávají příliš mnoho rychlých živin a příliš mnoho energie, vyvíjí se a pracují jiným způsobem než by měly. Proto dochází například k předčasnému zrání.
V Americe bylo u těžkých kriminálníků zjištěno nahromadění cukru v mozku a na základě toho docházelo k výbuchům zlosti a agresivity. Orgány, které jsou přehlcené rychlým cukrem, prostě pracují jiným způsobem.
Rozhodující přísun spočívá ve skrytých cukrech, které se používají v potravinářském průmyslu
Dnes je nepochybně prokázáno, že exploze obezity v USA začala se zavedením cukru z kukuřice (fruktózou) a slazením všech možných nápojů. Lidé si myslí, že rozhodující jsou kostky cukru do kávy, to je ale jen zlomek.
Rozhodující přísun spočívá ve skrytých cukrech, které se používají v potravinářském průmyslu. Tam je hlavní problém.
Martina: Když vás poslouchám, tak mám pocit, že tak to prostě je. Říkáte, že existují desítky studií, které to potvrzují, jen u nás nejsou publikovány. A pak se podívám na zprávu Světové zdravotnické organizace, a ta říká, že ani jedna studie neprokázala přímou souvislost mezi vážnými chorobami a konzumací cukrů. Co to znamená?
Josef Jonáš: Statistika může dokázat všechno, záleží, jak ji použijeme.
Jiří Kuchař Nemáme tušení, kolik lobbistů je kolem WHO. Nedávno jsem v souvislosti s firmou Monsanto četl o 30 tisících lobbistech ve Washingtonu. Takže já si umím představit, že možné je úplně všechno.
Martina: Když budu úplně konkrétní a vezmu si malé dítě, které posnídá oslazený jogurt, ke svačince si dá zdravou tyčinku plnou mléka anebo prostě to, co může vidět v reklamách přilepených ke všem dětským pořadům. K obědu ve školní jídelně buchtičky s krémem. Co se v organismu po takovéto náloži odehrává?
Josef Jonáš: Dojde k rychlému vstřebání cukrů. Proto se tomu říká rychlý cukr. Když vezmeme nějaké potraviny, které jsou sladké, ale kde je cukr vázaný na vlákninu, tak dochází k pomalému uvolňování.
Dochází tedy k rychlému nárůstu hladiny cukru, a kdyby ta hladina cukru takhle zůstala, tak by nastala fáze neklidu a roztěkanosti, protože by byl velký nárůst přílivu energie.
Proto musí rychle stoupnout inzulín, aby hladinu urovnal, protože vyšší hladina cukru nemůže dlouho zůstat. Inzulín prudce stoupá, hladina cukru stoupá a začne se opět pociťovat chuť na sladké. Takhle vlastně vzniká obezita, protože rozkolísaná hladina cukru vzbuzuje chuť k další konzumaci.
Ta rozkolísanost způsobí nesoustředěnost, nebo nevyrovnané emoce nebo až někdy výbušnost, podrážděnost. To se stane během několika minut.
Při prudkém poklesu hladiny cukru dochází ke stavu únavy, ospalosti. Hlavní jev je rozkolísání souhry inzulín - cukr, zneklidnění psychiky a nerovnováha fyziologických funkcí. A to má samozřejmě své dopady.
Cukr zhoršuje dětskou hyperaktivitu i projevy ADHD
Martina: V poslední době se často mluví o hyperaktivních dětech. Já jsem vlastně v poslední době nepotkala rodiče, který by to o svém dítěti neřekl. Zároveň se stále více hovoří o lehkých mozkových disfunkcích, o ADHD. Může toto být způsobeno nadužíváním cukru?
Josef Jonáš: Určitě to zhoršuje. Je obecně známo, že děti, které trpí ADHD nemají jíst cukr. Ano, zhoršuje to, ale jestli existuje příčinná souvislost, to v podstatě dneska nemůže nikdo říct, protože máme kolikátou generaci na cukru a určité věci, které se stanou v jedné generaci, se pak přenáší.
Obrovský proces konzumace cukru začal v 60. letech. Od té doby žije druhá, třetí generace, ty změny, které nastaly, mohou být generační a těžko pak hledat jednoduché souvislosti.
Potravinářský gigantický průmysl potřebuje lidi závislé na určitých chutích a chuť cukru závislost vyvolává
Martina: Pane doktore, s jakými reakcemi se setkáváte u svých pacientů, když jim řeknete, že se jejich zdravotní stav může změnit, když odstraní nebo zmírní konzumaci bílého cukru?
Josef Jonáš: To je náhodou docela zábavné, protože někteří lidé to tuší a potřebují to slyšet od nějaké autority. Takže když jim to řeknu, tak v podstatě cukr přestanou jíst rádi.
Za dva, tři měsíce hlásí, že se cítí jinak, že zhubli, změnili se psychicky. To je první skupina.
Druhá skupina jsou lidé, kteří začnou plakat, že cukr jíst musí, že nejsou schopni bez něho být. Jsou to závisláci.
Když se bavíme o tom, proč někdo nezasáhne a neudělá kampaň, tak na to není žádná síla, protože potravinářský gigantický průmysl potřebuje lidi závislé na určitých chutích a ta chuť cukru závislost vyvolává.
Martina: Je to cílené, abychom dál jedli cukr, byli na něm závislí a abychom k tomu vedli naše děti?
Josef Jonáš: To je určitě cílené, potravinářský průmysl potřebuje, abychom kupovali co největší množstvích jejich výrobků. Není to jen otázka cukru. O tom nemůžeme pochybovat.
Jiří Kuchař: Jak tady padla ta škála nemocí, tak my každou o které píšeme v knížce, podpíráme nějakou studií. Třeba studie z roku 1931, kterou provedl osacký profesor Katase, kterému bylo nápadné, že děti, které jedí hodně cukru, jsou hodně unavené. Tak začal experimentovat s králíky, u kterých jednoznačně prokázal, že cukr likviduje kosti.
Cukr okyseluje organismus a musí být vyvážený zásadotvornou potravinou
Ještě je důležité zmínit vliv cukru na acidobazickou rovnováhu. Cukr nás okyseluje. Nedávno vyšel článek: Kyselý znamená mrtvý. A v případě rafinovaného cukru je to podobné třeba jako s uzeninami, které také prošly velkým procesem a metamorfózami.
Josef Jonáš: Cukr je kyselinotvorný. Odborně se to zkoumá tak, že se potravina spálí a potom ten její popel má buď kyselou nebo zásaditou povahu.
Organismus nesmí procházet žádnými výkyvy, měl by být vyvážen, proto v našem organismu existuje několik takzvaně kufrovacích mechanismů. Znamená to dodávání určitým minerálních látek k tomu, aby se organismus okyselil, nebo aby se udělal zásaditý. A když převažuje kyselá, musí se dodávat mnoho minerálních látek.
Všechna lidová jídla byla vyvážená. Například mouka se zelím. Maso se zelím, maso se zeleninou.
Ještě bych připomněl jeden velmi častý jev, který slyším z reklam. Víme, že plísně žijí jen z cukrů. Nedovedou zpracovávat nic jiného než cukr. Když jim dodáme nadbytek cukru, tak se rozmnožují obrovskou rychlostí.
Kolik žen dnes trpí gynekologickými problémy, kolik lidí trpí kožními problémy, kolik lidí trpí nadýmáním a střevními problémy, děti opruzeninami. To jsou všechno věci, které vznikají na základě vysokého přísunu cukru.
Druhý díl mini cyklu o bílém cukru si můžete poslechnout zde: Josef Jonáš: Síla ekonomiky, lobbingu a lidských chutí je tak obrovská, že kdo nechce, tak škodlivosti cukru neuvěří
Tímto tématem jsme se vám sice pokusili osladit život, ale možná vám na patře zůstala trochu hořká chuť a hodně otázek. Aspoň na některé týkající se toho jak udělat zdravé sladkosti a čím nahradit rafinovaný cukr vám odpověděl Jiří Kuchař zde.
Záznamy pořadu najdete v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
