Farmář: Čím hůř se chováme k půdě, tím víc máme nemocné rostliny. Musíme je léčit a zbytky léků jíme v potravinách

V minulém díle jsme mluvili o devastaci půdy, která nás živí. O minimalistickém přístupu k ní i o tom, jak moc je životu nebezpečné, když půdu vnímáme jen jako nástroj ekonomického zisku. A co s tím můžeme udělat?

Martina Kociánová se i tentokrát ptala agrárního analytika Petra Havla a farmáře a předsedy Aliance pro energetickou soběstačnost Pavla Šicha.

Čtěte také

Martina: Pane Šichu, v jednom rozhovoru jste řekl, že dokud budou tak obrovské lány polí, nebude možné uplatnit takzvanou hlubokou orbu a bude docházet k utužování podorničí. Co si pod tím máme představit?

Pavel Šich: Průměrná farma ve Švýcarsku nebo Rakousku hospodaří na 20 – 30 hektarech a uživí je to. U nás zemědělská družstva hospodaří na tisíci hektarech, soukromí zemědělci na stovkách hektarů.

A vzhledem k počasí máme jen pár dní na to, abychom půdu na setí vhodně připravili. To znamená, že je potřeba spousta zaměstnanců, spousta traktorů a pro družstva je to nevýhodné.

Proto mají ohromné, těžké traktory a půda se minimálně zpracovává. To znamená, že se podmítá (pozn.: neorá se do hloubky, jen se naruší horní vrstva a do ní se seje), zapracovává se kompaktorem a orá se jen jednou za 3-4 roky.

My se snažíme orat všechnu půdu, ale hospodaříme na 110 hektarech, takže to zvládneme. Kdybychom měli tisíc hektarů, potřebovali bychom třikrát víc zemědělců, ale to konvenční zemědělec nechce.

Plnění soutěžního úkolu vyžadovalo velké soustředění

Ale venkovu by to prospělo, protože lidi by měli práci. U nás na farmě mám deset zaměstnanců na 100 hektarů, družstva kolem mě mají na 1000 hektarů čtyři zaměstnance.

Petr Havel: Musíme být ale realisti. To, co říká pan Šich, je ideální stav. Jenže řada procesů, které tady nastaly, jsou nevratné. Ale my i za toho současného stavu můžeme něco významně zlepšit.

Ať tedy mají družstva velkou plochu půdy, ale na poli musí být krajinné prvky. Meze, remízky, cesty, háječky. Pak nebudou moci používat ďábelské stroje jako je postřikovač s dvacetimetrovými rameny.

pole remízek

Kdyby dnes zavřeli Dalibora do věže, tak o vodě a chlebu nepřežije

Martina: Obávám se, že lidi informace o tom, že naše půda strádá, moc nezaujme. O půdě, stejně jako o potravinách ale rozhodujeme my sami. Byť teď momentálně hlasujeme pro nezájem. Vyburcuje nás něco?

Pavel Šich: Pokud půda neobsahuje organiku a je vybydlená, tak je nemocná. Rostliny v ní pak trpí plísněmi, chorobami a musí se stříkat. Obilí se musí intenzivně ošetřovat chemickými postřiky.

Hodně rostlinolékařů by se do mě teď pustilo, ale já když studuji aplikaci organických hnojiv, tedy kompostu, tak po dlouhodobém hnojení se začala snižovat dávka rostlinolékařských přípravků na obiloviny. Je to prokázané a to je ta cesta.


Pavel Šich: Čím hůř se chováme k půdě, tím víc máme nemocné rostliny, musíme je léčit a pak ty rezidua chemických léků jíme v potravinách.

Petr Havel: Kdyby dnes zavřeli Dalibora do věže, tak o vodě a chlebu nepřežije. V naší mouce nejsou stopové prvky, které chybí v půdě a které my potřebujeme k životu. Nutriční hodnota základních potravin je prostě jiná, je horší. Právě proto potřebujeme pestřejší stravu.

Martina: A co když řeknu: Nebudeme-li se starat o naši půdu, čeká nás hlad. Přeháním?

Petr Havel: Hlad nás nečeká. Díky prostupnosti světa potraviny dovezeme. Možná by to pomohlo půdě, protože kdybychom ji průmyslově nevytěžovali, tak by se restartovala. Ale prakticky je to nesmysl, protože by nebyla práce na vesnici.

pšenice.jpg

Na vesnici je třeba dělat nejenom zemědělství, ale i navazující činnosti. To znamená zrno semlít, upéct chleba, postavit si agro penzion.

To, co dáme krávě nebo koze, se druhý den promítne v mléku

Pavel Šich: Dřív farmář nebo zemědělec pěstoval takové komodity, které využil i v živočišné výrobě. Osevní plán přizpůsoboval potřebám statku a tomu, co zrovna potřeboval jeho dobytek. Ne tomu, že na burze je zrovna dobrá výkupní cena řepky.

Výstupem z farmy dříve bylo (a jak je to dnes v některých evropských zemích) máslo, mouka, mléko. To byly komodity, se kterými sedláci obchodovali.

Já vidím velký problém v kvalitě mléka a v mlékárenství u nás. My jsme se doteď bavili o rostlinné produkci a o tom, jaký má vliv na půdu. Ale dalším velkým problémem je to, že zemědělské podniky nepěstují prioritně potravu pro dobytek, oni pěstují na poli to, co se jim vyplatí. A dobytku dávají směsi, které nakoupí. Proto tady byl problém třeba s BSE a dalšími chorobami.


Pavel Šich: Víme, že co dáme krávě nebo koze, to se druhý den promítne v mléku. Strava dobytka je bolavé místo českého zemědělství.

Pokud zemědělec produkuje pouze mléko a nezpracovává ho, má většinou jediný cíl: aby kráva byla rekordmanka

První chybný krok byl, když se majitel statku oddělil od zpracovatele mléka. Pokud já v prvovýrobě produkuju pouze mléko, je pro mě cílem, aby kráva byla rekordmanka a nadojila hodně mléka.

Pro zpracovatele mléka je zase důležité, aby koupil za nejlevnější cenu. Všude ve světě, kde je kvalitní zpracování mléka, je vždycky majetková vazba na prvovýrobce. Jinak se nedá uhlídat kvalita a nejde to snoubit. Zemědělec chce nejvíce vydělat a zpracovatel nejlépe nakoupit.

Zvyšujeme užitkovost, ale nemůžeme produkovat víc mléka, než Brusel povolí. Takže snižujeme počet krav

Petr Havel: Mléko je nejstrategičtější zemědělská surovina, mimo jiné i z toho pohledu, že tržby za mléko znamenají cash flow. Když zasejete v našich podmínkách, tak příjem máte za rok, když chováte skot, příjem máte za dva roky, ale mléko je denně.

Mléko

Došlo tady k paradoxu, že máme nejnižší stavy skotu vůbec, ale zvýšili jsme užitkovost. Při stávajícím systému EU má každý stát povolenou kvótu výroby mléka. Letos kvóty ale naštěstí padnou.

Tím, že zvyšujeme užitkovost a nemůžeme vyrobit víc, než máme Bruselem povoleno, tak se snižují stavy skotu. Ale když máme nižší počet krav, nemáme dostatek organické hmoty na zapravování do půdy.

Navíc držíme krávy ve stájích, místo abychom je pásli venku. A přitom jsou to nejlepší uklízeči krajiny a výborně hnojí půdu.
Rozběhli jsme dostihy na užitkovost, tím jsme byli donuceni zredukovat počty krav a tím pádem nám dobytek chybí na horách a nemáme tam kvalitní půdu. Je to celý uzavřený cyklus, který musíme rozbít a udělat znova.

kráva

Za to, že jsme přestali myslet, jsme dostali od EU dotace

Martina: EU nám na jednu stranu pomáhá, abychom si hleděli naší půdy, teď zase říkáte, že nám brání k větší výrobě mléka. Tak nevrátíme se obloukem k výhodám lokálního samozásobování? Tím, že by kraje měly větší kompetence, mohly by ve svých hranicích více lokálně hospodařit. Vidíte to reálně?

Pavel Šich: Při vstupu do EU jsme byli svázaní mnohými kvótami za to, že se české zemědělství začalo ohromným způsobem dotovat. Ta správná soutěž a ta správná volba komodit podlehla tomu, co je nejlépe dotované. Takže zmizel selský rozum.


Pavel Šich: My jsme za to, že jsme přestali myslet, dostali od EU dotace

Naše krávy nemají pohyb a na úkor jejich života se po nich chce co největší efektivita

Mléko nezdravé nemáme, ale výživové a vitamínové látky chybí. Aby se mohla správně vypočítat krmná dávka, nemá kráva v laktaci přístup na pastvu.

Nicméně se od ní požaduje, aby nadojila 48 litrů mléka denně, aby měla 8500 litrů na laktaci. Už se ale neříká, že ta kráva po čtyřech letech umírá.

Energetická a výživová látka v potravě zvyšuje močovinu v těle a kráva umírá na selhání jater nebo jde po čtyřech letech rovnou na jatka.

My když kupujeme krávy v Německu, tak tam se uvádí, ne kolik předchozí generace vyrobila mléka za rok, ale za život. Krávy ve Švýcarsku se dožívají i 14 let.

Naše krávy nemají pohyb a chce se po nich co největší efektivita na úkor jejich života. Abychom docílili rekordní výsledek, musíme jí dodávat energetická krmiva, která se skládají například z kukuřičných siláží.

Krávy v kravíně

Jsou konzervované a zpracované nepřímým chemickým procesem. Kráva tak není krmená přirozenou stravou. Ale ona se narodila, aby se pásla. Na pastvě dostává karoteny, vitamíny, bakterie, které poletují na louce. V kravíně nikoli. Ze siláže většinou dostává bakterie máselného kvašení, které nejsou v mléce při dalším zpracování žádoucí.

Výsledný mléčný produkt máme prostý jak těch špatných bakterií, tak těch kvalitních a prospěšných

Když kráva nemá přirozený pohyb, je často léčená. Nedávno se dávala preventivní léčba a levná antibiotika, která se z krav dlouho dostávala.

Dražší antibiotika jsou po pěti dnech vstřebaná. V tom ohromném nadojeném vzorku vyjdou hodnoty nakonec v pořádku. Ale zpracovává se mléko, které má už potenciální problémy.

Aby z něj mohla mlékárna něco vyrobit, tak prochází sterilací, baktofugací (pozn. odstranění sporotvorných mikroorganismů odstředivou silou.) My ten výsledný produkt máme prostý jak těch špatných bakterií, tak těch kvalitních a prospěšných. Vytvoří se z toho hmota, která je nezávadná, ale už není zdraví prospěšná.

Petr Havel: Tady bych oponoval. Klíčové parametry, jako jsou bílkoviny a tuk, naše mléko má.

Pavel Šich: Bílkoviny se skládají z kaseinové a syrovátkové bílkoviny, z močoviny, amoniaku. My si řekneme, že máme super bílkoviny, ale že tam z větší části je ta močovina, která je nežádoucí jak pro krávu, tak pro lidi, to už na rozboru nevidíme.

Pro mě jako pro sýraře je nejdůležitější kaseinová popřípadě syrovátková bílkovina. Močovina je průšvih, z toho nevyrobím nic.

kulatý sýr

Další věc je to, že u nás se krávy šlechtí na užitkovost a ne na genetické dispozice k těmto druhům bílkovin. V Německu vidíme, že máme krávy, které mají dispozici na beta kasein, to znamená, že mléko je vhodné pro pití a pro alergiky.

Pro sýraře je zase důležité, aby kráva měla dispozici na kappa kasein. V tomto je české mléko nevhodné.

V zemědělství by obecně mělo platit: zvířata na horách, kytky v dolinách. My to máme obráceně

Petr Havel: Máme celou řadu plemen, která jsou šlechtěná tak, jak říkáte. Jsem optimista a tvrdím, že se zvyšuje počet druhů vhodného skotu.


Petr Havel: V zemědělství by obecně mělo platit: zvířata na horách, kytky v dolinách. My jsme to ale měli a máme obráceně.

Protože jsme potřebovali zásobovat obilím bratrské socialistické státy, tak jsme kytky dali do hor, takže se tam už nevešla zvířata, která jsme přesunuli do kravínů. Pomalá výměna zpět se ale děje.

Pavel Šich: Souhlasím, že nemohu házet celou mléčnou produkci do jednoho pytle.

Nicméně dalším aspektem pro kvalitní mléčné produkty je zpracování mléka do dvou hodin po nadojení. První dvě hodiny totiž mléko obsahuje imunoglobuliny, které tele potřebuje, aby získalo imunitu. V alpských zemích toho využívají. Mléko se nemusí pasterovat a zachová se nejvíc vitamínů A, E, D.

Martina: Když tady o jídle mluvil pan Calábek, tak vysvětloval, proč bychom měli pít jenom nepasterizované mléko

Pavel Šich: Je ale důležité dodržet postup. Já bych si například netroufl pít nepasterizované mléko, když kráva dostává siláž. Nebyl bych si jistý, že neobsahuje plísně a různé zbytkové látky, které se dostanou do mléka.

Petr Havel: Jenže tohle drtivá většina populace nevidí, protože u toho zpracování není. Navíc se obávám, že jsme si natolik zvykli na chemickou stravu, že když se část lidí napije nepasterizovaného mléka, tak má zdravotní problémy.

Pavel Šich: Je to o té mikroflóře, kterou jsme si zničili. Ale osobně mám velký problém třeba s mlékomaty. Nevíte totiž, jakým procesem mléko v nich prošlo.

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.

autoři: Martina Kociánová , lah
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.