Jan Petránek: Vidíme sice na konec vesmíru a jsme stále chytřejší, ale máme klapky na očích

Publicista Jan Petránek - Foto: Noemi Fingerlandová

Publicista Jan PetránekFoto: Noemi Fingerlandová

Je uprchlická vlna geniálním útokem na Evropu? Pojďme se podívat do budoucnosti na základě současných skutečností.

Hostem Martiny Kociánové byl komentátor, novinář, literát Jan Petránek 

Martina: Vy jste na konci minulého roku říkal, že uprchlická vlna je geniální útok na Evropu. Takový dobře organizovaný trojský kůň. A to vzbuzuje celou řadu otázek. Kdo ten útok organizuje? 

 

Pohled do budoucnosti na základě současných událostí a jevů. Host: komentátor Jan Petránek. Moderuje Martina Kociánová.

Vložit na svůj web

Jan Petránek: Když se sem ty vlny statisíců lidí dostávají, tak je to v Bruselu registrováno s takovým potměšilým kalkulem. Já vám představím účetního, který říkal, no co, tak Evropa má 500 milionů lidí, když sem přijdou 2 miliony lidí, kolik je to procent? Nejsou to jenom promile? Já když budu potřebovat sběrače mandarinek ve Španělsku, no tak oni se ty dva miliony v té Evropě ztratí. 

Martina: Myslíte si, že je za tím opravdu jenom taková tupost? 

Jan Petránek: Ta tupost tomu nebrání. Je to vychytralost těch, kteří jsou bohatí a je jim jedno, jak to hluboce změní poměry Evropy samotné. Můj přítel z Kladna, který je metalurg, ví, že do tuny žhavé ocele, která se ještě vaří, stačí přihodit pár gramů nějakého speciálního prvku a úplně se změní charakter té oceli. 

A tohle to je přesně ta emigrační vlna. Mezi pěti sty miliony by se z hlediska demografické statistiky ty dva miliony mohly ztratit. Ale ne z hlediska charakteru jednotlivých národů. 

Martina: Mně zrovna včera napsala paní Svobodová, že když to tak pozoruje, tak má pocit, že v poslední době se jakési orwellovské ministerstvo lásky rozhodlo tuto zemi a Evropu zlikvidovat. 

Jan Petránek: Tak to tleskám. To je přesný. Orwell samozřejmě věděl, o čem píše. A byl to člověk, který měl taky koloniální zkušenosti. Je to původně Eric Blair, narozený v Barmě. 

Muslimové by v arabských zemích, jako jsou Saudská Arábie, Katar a Emiráty, byli jako doma, ale nechtějí je tam 

Martina: Každý útok má nějaký cíl. My se tomu útoku, jak jste řekl, z Bruselu nebráníme, ale ta druhá strana jaký má cíl? 

Jan Petránek: Já se dívám každý den na to, co píšou australské noviny a to proto, že Austrálie je tak daleko, že vidí celou situaci ve světě - Ameriku, Evropu, Asii - dost z dálky, čili s odstupem. Odstup je dost důležitá věc. 

Byla tam jedna nádherná karikatura, která ve zkratce říká víc, než někdy celý dlouhý komentář. Jsou dvoje dveře, v obou dveřích máte nahoře takové proříznuté okénko. Jedny dveře byly Evropské unie a tam před tím klečí v muslimským šátku malá holčička spíná ruce a Evropská unie tam má nějakou tu ruku, která jí podává žemli a Coca-colu. 

V Saudské Arábii by muslimové byli jako doma. Proč tam nejdou? - Foto: Fotobanka Pixabay

V Saudské Arábii by muslimové byli jako doma. Proč tam nejdou?Foto: Fotobanka Pixabay

Z těch druhých dveří, co jsou ze Saúdské Arábie, je vystrčená jenom přísná ruka a ukazuje "tam koukej jít, tady neťukej, koukej do Evropy!" 

Saúdská Arábie má miliardy. Katar má miliardy. Emiráty mají miliardy. Celá Saúdská Arábie je obrovská plocha, kde by se třeba odsolovacím systémem, což už se částečně děje, daly zúrodnit obrovské pláně. Do Saúdské Arábie by se Evropa pomalinku zčásti vešla. Tam by muslimové byli doma. Proč tam nejdou? Protože z komerčních důvodů je tam nepotřebují. 

Martina: Naši hosté pan Luděk Frýbort a pan Benjamin Kuras, říkají, že pokud se některý muslim řídí Koránem, tak to vede k radikálním postojům. Pokud je to člověk mírný, tak je trochu laxní ve víře. A já přiznávám, já už se v tom vůbec nevyznám. Vy ano? 

Jan Petránek: Já myslím, že ano. Podívejte se na největší město v Pákistánu Karáčí. Pákistán byl vytvořen zlými Brity, když štěpili Indii a mysleli si, že do smrti budou mít pořád vliv jak v Pákistánu, tak v Indii. A rozděl a panuj, to byl jejich tradiční způsob. 

Karáčí má 16 milionů obyvatel. To je jako Česko a Slovensko dohromady, ale policie je zalezlá a nedělá tam nic, protože toto město ovládají gangy. Samozřejmě, že jsou to muslimové, ale jim je jedno, jak to myslí Alláh, jestli už vstal a co se mají pomodlit. 

Pakistán - Foto: Fotobanka Pixabay

PakistánFoto: Fotobanka Pixabay

10 hlavních gangů, které si rozdělily Karáčí, tam po sobě denně střílí, jsou denně hory mrtvol, nikoho to nezajímá, protože nejde o vyloženě strategickou záležitost. Jde jenom o to, že Karáčí je mnohonásobné Chicago, jaké bylo ve 20. století v 30. letech. To je komerční záležitost. Nechte je, ať se střílí. 

Zatímco když jde o syrskou válku, tak jde o to, kde která velmoc chce získat jakou pozici. Turecko by například hrozně rádo dostalo zpátky Mezopotámii, o kterou přišlo Sykes-Picotovou dohodou mezi ministry zahraničí Anglie a Francie 16. května rok před tím než skončila první světová válka. To už se porcovala Otomanská říše. 

Čtěte také: Benjamin Kuras: Migrační vlna tsunami přivádí lidi, kteří v naší západní civilizaci pokračovat nebudou, nechtějí a nezajímá je

Vyznat se v muslimském světě, to je něco jako vyznat se v pravoslavné víře 

Martina: Když se vrátím zpátky k Islámskému státu, tak organizace, která vyhlásila takzvaný Islámský stát, existuje už několik let a zdá se, že ji západ dosti podcenil. Barack Obama nedlouho před vyhlášením chalífátu o bojovnících Islámského státu mluvil jako o teroristech začátečnících, amatérech, a oni už za pár týdnů překonali řádění všech svých teroristických profesionálních předchůdců. Řekněte mi, čím to je? Jsme opravdu tak naivní a profesionální diviči? Anebo nás vlastně paralyzuje děs z té brutality? 

Jan Petránek: Nechci sahat americkému prezidentovi do svědomí, ale on se jmenuje Barack Hussein Obama. Vyrůstal řadu let v jedné z největších muslimských zemí. V Indonésii. Dnes a denně tam viděl muslimy v té normální podobě. 

Zalistujte v pamětech velkého komika Charlie Chaplina, jak se svým přítelem jednou přiletěl do Indonésie a tam ještě chodily Indonésanky muslimky jenom v sukýnkách a nahoře bez, protože blůzky nebyly, horko bylo, tak co by se krásná ženská horní půlka těla neproducírovala takříkajíc v Evině rouše. 

A bylo to naprosto normální, dokonce pár let poté, co tam byl milý Charlie Chaplin, si vzpomněla francouzská móda, že by mohla Indonésanky obléci a tak se začal z Francie vyvážet největší vynález proti gravitaci. Říká se, že Němci vymysleli proti gravitaci rakety a Francouzi vymysleli proti gravitaci podprsenky. 

Francouzi prodávali podprsenky v Indonésii a samozřejmě Indonésanky se rády parádily, tak to začaly nosit. Ale islámský soud to zakázal, koukejte holky to sundat, protože jste vyzývavé a je to už na první pohled nemravné. 

Americký prezident Barack Obama - Foto:  White House, Pete Souza,  zdroj: Flickr

Americký prezident Barack ObamaFoto:  White House, Pete Souza, zdroj: Flickr

Tady vidíte, jak je možné, aby lidská mysl podléhala různým vzorům i v té módě. Ale říkám to proto, že když tam viděl Barack Hussein Obama ty normální muslimy, tak to v jeho podvědomí muselo zanechat myšlenku, že muslimové jsou normální lidi. 

A trvalo to celá desetiletí, než došlo k tomu, že se muslimský svět radikalizoval. A byla to především Saúdská Arábie a její nejbližší okolí. Ještě horší to bylo potom, když vzniknul Pákistán, neboli stát čistých. 

Já jsem v Pákistánu několikrát byl a víte, co mě nejvíc udivilo? Že když jsem předkládal pas a šel jsem celní kontrolou, tak mě šacovaly, jestli nemám u sebe zbraně, krásné muslimky v uniformách. Protože tam celní službu dělaly z velké části ženy. Čili opravdu vyznat se v muslimském světě, to je něco jako vyznat se v pravoslavné víře. 

Čtěte také: Migrace není blesk. Není to přírodní úkaz, nad kterým nemáme kontrolu

V okamžiku, kdy rozbijete Rusko, tak se ty statisíce lidí pohrnou přes ruské pláně do Evropy 

Martina: Spousta lidí si všimla, že od vyhlášení Islámského státu se jejich území stále zvětšovalo, sílila jejich moc, rostla síla. Poprvé se to ale všechno začalo zmenšovat ve chvíli, kdy se do konfliktu vložilo Rusko. Je to zdání nebo je to realita? Ptám se vás jako skutečného odborníka na Rusko. 

Jan Petránek: Gorbačov pohořel se všemi možnými projekty proto, že se domníval, že dá určitou autonomii jednotlivým republikám a oblastem. Původně jich bylo v ruské ústavě 89. Máte republiku Baškirii, republiku Čečenskou, republiku Kabardino-Balkarskou, republiku Tatarskou, republiku Mari El. Nikdy to není víc jak 5 milionů, ale jsou to muslimské entity. 

Já jsem se ho v Kremlu ptal, když stál v devadesátém roce vedle Havla "Považujete za veliký problém novou svazovou smlouvu, která je de facto protiváhou staré ústavě v tom, jak se budou k sobě chovat jednotlivé regiony?". Potom jsem tutéž otázku dával Jelcinovi a ten říkal:: "No, tak to je opravdu problém." 

Tehdy chtěla být Tatarská republika vyjmuta. Mně to připadalo jako Lesotho, zvláštní království uprostřed Jihoafrické republiky. Je to obrovský problém sladit to. V Čečensku, kde je Kadyrov mladší prezidentem a má důvěru Moskvy, se Putin neodváží mu v této republice zakázat mnohoženství. A když, tak jen na papíře. 

Čečenská žena s dítětem - Foto: Gazelle  Gaignaire

Čečenská žena s dítětemFoto: Gazelle Gaignaire

Každý muslim v Čečensku má mít jednu ženu. A že má 3 další, čert to vem. Takže takováto je situace. Když Putin viděl, kolik radikálů utíká bojovat do Sýrie, tak řekl, „já je nesmím nechat, aby se tam vycvičili a vrátili se a rozbili mi Rusko“. 

To je veliký sen stratégů. Když se rozpadl Sovětský svaz, proč by se nemohlo ještě rozpadnout Rusko. To je velice špatná idea. Tu třeba zbožňuje europoslanec Jaromír Štětina, rozbít Rusko. Ale v okamžiku, kdy rozbijete Rusko, tak ty statisíce lidí se pohrnou přes ruské pláně do Evropy. 

Nedělejte to. Nechte vyzrát Rusko do lepší podoby. Dá se říct, že už dneska se do Ruska vracejí ti, kteří byli kdysi vyhnaní z Kavkazu 1860, kdy carské Rusko a kozáci vyrubali Čerkesy. Tyhle ti Čerkesové, kteří jsou spojení etnicky, jako Češi jsou napůl Slezani a Moravané, tak Čerkesové jsou Adygejci, jsou to Kabardinci, to jsou Balkarci, ti se dneska už vracejí, ale ne ti, kteří by chtěli zpátky bojovat. 

Chtěli zpátky domů a nemohli, dokud existoval Sovětský svaz. A Putin chce likvidovat jen ty, kteří se natolik radikalizovali, že by chtěli to Rusko rozložit. Rusko má před sebou strašnou věc. Musí se modernizovat a bude to trvat čtyři, pět generací. 


Jelcinovo desetiletí znamenalo, a to se pořád málo registruje, že hospodářské ztráty jenom Ruska byly dvakrát větší, než byly ztráty za války celého Sovětského svazu. 

Tam to stálo životy a tady si hospodářské ztráty Rusko způsobilo tím, že privatizovalo tím způsobem, jakým se to privatizovalo i u nás. Z mapy Ruska zmizelo jednatřicet tisíc měst. Dneska ruská města postrádají vnitřní infrastrukturu. Já jsem říkal, že jsem strukturalista. Město má mít vlastní výrobní a společenskou strukturu. Takhle zmizelo 80 % školek, zmizela pětina všech škol. 

Martina: A čím to je? 

Jan Petránek: Rusko se ekonomicky hroutilo. Teď je snaha to dalších 20 let napravovat. 

Rusko není pro Evropu nebezpečím 

Martina: Slyším ve vašem hlase správně, že svým způsobem máte pocit, že Putin je naděje moderního Ruska? 

Vladimir Putin - Foto: Fotobanka Pixabay

Vladimir PutinFoto: Fotobanka Pixabay

Jan Petránek: Já nevím. Já myslím, že Putin figuruje jako velký diktátor, ale on za sebou stačil postavit velký tým ekonomů, velký tým stratégů, velký tým vojáků a tyhle ty týmy na sebe řvou. To jsou ta tajná shromáždění v Novo-Ogarjovu, kdy Putin jen kouká, co mu tam kdo předkládá. 

Putin je ten, který je schopný skutečně dělat čtyřiadvacet hodin denně, lítá jak hadr na holi do Vladivostoku a zpátky, a především se s pěnou u pusy, kterou před kamerami není vidět, zoufale snaží manažersky nastavit nějaký systém. Ale Rusko pořád ještě klesá a je pod obrovským tlakem. 

Zatímco ta Evropa se svým způsobem rozpadá, myšleno ve struktuře Evropské unie, tak on se zoufale snaží o nějakou novou strukturu v Rusku. Ale v žádném případě Rusko, a to je to hlavní poselství, není nebezpečí pro Evropu. 

Čtěte také: Rusko je ekonomický trpaslík. Ztráty jeho plynu se bát nemusíme, říká Václav Bartuška

Vítězství nad islámským státem čeká na dalšího amerického prezidenta 

Martina: Mnozí z hostů, kteří tady byli, dokonce říkali, abychom si nenalhávali, že se proti Islámskému státu můžeme ubránit bez Ruska. Někteří si nejsou jistí, jestli je to vůbec možné ještě i s Ruskem. Jak to vidíte vy? 

Jan Petránek: Já myslím, že jo. Ale čeká to na dalšího amerického prezidenta. Já bych byl rád, aby to byl Trump, protože ten Trump je označován jako nesmírný hulvát, ale je to člověk, který ví odsaď, až podsaď. 

Martina: On je strukturalista? 

Jan Petránek: Myslím si, že velice přesně ví. Vezměte si, jak se vždycky dívala Amerika na to, kdo tam přijde. Pod sochou Svobody jsem si přečetl "Nechte maličkých přijíti ke mně", ano, všech těch utiskovaných a tak dále. 

Amerika si lidi velice pečlivě vybírá - Foto: Fotobanka Pixabay

Amerika si lidi velice pečlivě vybíráFoto: Fotobanka Pixabay

Ale Amerika si velice pečlivě vybírá, když tam někdo přijde a je to dejme tomu zubař, tak nezlob se, zubařů tu máme dost. Koukej dělat něco jiného, pokud tě sem vezmeme. Ale jestli jsi, já nevím, takový doktor Pomahač, tady je naše otevřená náruč. 

Martina: Ale musel si to opravdu velmi, velmi tvrdě vysloužit. 

Jan Petránek: Samozřejmě. Já si myslím, že Amerika ví, které profese chce. Umí si tam vybrat lidi. 

Máme před sebou budoucnost, která je nebezpečná. Všichni budeme sto tisíckrát chytřejší, ale s klapkami na očích 

Martina: Zkusil byste mi charakterizovat tuto dobu v základních obrysech, jak by ji jednou mohli vidět analytici v budoucnu? Její základní klady, nedostatky, její velikost a naopak nízkost a největší omyly současnosti. 

Jan Petránek: Jsme v super technickém století. Kdysi Marshall MacMillan říkal, že nám budou narůstat údy. To je fantastické, protože on věděl, že kolo, na kterém jezdíme, je extenze nohy. U toho nezůstalo. Přišlo auto, to už jsou sedmimílové boty. Potom přišlo letadlo, to už má člověk křídla. 

My jsme měli někde na zdi doma zavěšený telefon, teď máme mobily. To je extenze ucha, která může být najednou v Praze a zároveň v Americe nebo v Austrálii. 

Máme oko, to oko vždycky vidělo na konec ulice, ale my máme počítač, který nám dovolí, abychom si přečetli denně noviny kdekoliv na zeměkouli. Naše oko má tuto extenzi. 

Vidíme sice na konec vesmíru, ale máme klapky na očích - Foto: Fotobanka Pixabay

Vidíme sice na konec vesmíru, ale máme klapky na očíchFoto: Fotobanka Pixabay

V oblasti SS22A, v souhvězdí Vodnáře na super sub milimetrovém přístroji astronomové zjistili ve vzdálenosti 11,5 miliardy světelných let celé uskupení nových gigantických galaxií. My dneska vidíme na konec vesmíru. To je toto století. 

A Marshall MacMillan říká, ale když vám budu chtít vzít letadlo, to je jako kdybych vám amputoval křídla. Když vám vezmu možnost dívat se přes Hubbleův, v budoucnu to bude Jamesův, teleskop, nebo když vám vezmu počítač, já z vás udělám krátkozraké bytosti. 

Já když vám vezmu rozhlasové mikrofony, no tak jako kdybych vám uříznul půl jazyku. Bude chtít lidstvo přijmout takovou amputaci údů, které takto narostly? Jazyk do dálky, oko do dálky, noha do dálky, křídla budeme mít. To je toto století. 

Století, kdy především už dneska jsou vědci, kteří umějí ovládat třeba jenom jednu oblast a vedle jsou naprostí laici. A přitom wikipedie narůstá astronomickou rychlostí. Vědomost, kterou lidstvo disponuje a jeden člověk na to nestačí. 

„My máme před sebou budoucnost, která je nebezpečná. Všichni budeme sto tisíckrát chytřejší, než jsme dnes, ale s klapkami na očích. To nám hrozí.“

Já si vzpomenu, jak jsem byl na návštěvě u druhého nejchytřejšího člověka této planety po Einsteinovi a to byl Lev Landau. A když jsem mu říkal, jestli stačí se svým viděním vesmíru na soudobý vývoj (a to bylo před padesáti lety), tak on řekl "já svoji linii matematicko-kosmologickou umím sledovat, ale už jsou oblasti matematiky, kterým nerozumím". To říkal člověk einsteinovského formátu. 

Martina: Pane Petránku, já vám moc děkuji za návštěvu u nás ve studiu a děkuji vám za to, že vy se pokoušíte nám ty klapky alespoň občas trochu nadzvednout. Díky moc. 

Jan Petránek: Já vám děkuju. S tak milou „soubesednicí“ vždycky, kdy si vzpomenete. Váš Jan Petránek 

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.  

Autor:  Martina Kociánová, Ladislav Henek
Pořad: Kupředu do minulosti  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: úterý 18:30  |  Délka pořadu: 30 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Vaše názory

Co si myslíte o aktuálním tématu pořadu? Zažili jste podobný příběh? Máte jinou zkušenost? Jak jste si v neobvyklé situaci poradili vy?

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace