Jaroslav Dušek: Vaše domy jsou výrazem vašeho strachu

Martina Kociánová a Jaroslav Dušek - Foto: Adam Kebrt

Martina Kociánová a Jaroslav DušekFoto: Adam Kebrt

V našem pořadu často hledáme cestu k polozapomenutým zkušenostem a dovednostem, které naši předkové v předminulé generaci zvládli, ale my jsme je už z našeho života vytěsnili. Nejinak tomu bude i s dnešním hostem hercem a improvizátorem Jaroslavem Duškem.

Těžko říct, jestli budeme v nejbližších letech muset umět vlastníma rukama postavit příbytek, vypěstovat obilí a nebo stříhat ovce. Co ale budeme určitě potřebovat je psychicky zvládat svět, ve kterém žijeme a jeho změny. Slýcháme to kolem sebe věčně Jsme unavení, vyhořelí, nemocní, máme deprese. 

Proč nás ten současný svět tak stravuje? Je opravdu takový, nebo jsme to my, kdo ho tak chceme vidět? 

Martina: Jaroslave, hledal jsi filosofii a svůj vztah k životu, jak ho představuje toltécká moudrost, nebo si filosofie našla tebe? 

Já myslím, že nehledal, mně to prostě bylo blízké. Když jsem se s tím potkal, tak jsem zjistil, že věci, ke kterým jsem došel, jsou potvrzeny i některými prastarými národy. Mě to překvapilo a potěšilo, protože se mi stávalo, že jsem se v mnoha debatách dostával do sporu, protože můj názor, ke kterému jsem došel, mnoho lidí nesdílelo.  

Takže když jsem objevil to toltécké učení, tak se mi to zalíbilo, protože tam bylo souznění s tím mým pohledem na život. Byly tam samozřejmě věci, které jsem neznal, novinky, se kterými jsem se musel vypořádat. Protože pojetí toltécké lásky bylo pro mě naprosto nezvyklé. 

Toltécká láska není žárlivá. Tam, kde je žárlivost, chybí láska 

Oni nevidí lásku tak jako my, nevidí vztah jako závislost, nevidí vztah jako drama, jako sebevlastnění. Ty jsi moje žena, můj muž, moje děti. Oni to vnímají tak, že se potkají dvě bytosti, které se navzájem podporují. A podporují se navzájem tak, že každá z těch bytostí rozvíjí svůj dar, skryté vnitřní dřímající tiché vědění. Láska je podle toltéků prostor, který umožní rozvinout naši unikátnost.  

 

Kupředu do minulosti. Jaroslav Dušek toltécké pojetí lásky.mp3

Vložit na svůj web  | Stáhnout

Naše pojetí je, že se musí lidé přizpůsobit, je potřeba, aby každý hezky ustoupil, aby vytvořili nějaký kompromis. A pro ty toltéky je to úplně obráceně, každý rozvíjí ten dar a vzájemně ho umocňují.  

Dokud člověk nemiluje sebe sama, tak hledá někoho, kdo mu tu lásku poskytne - Foto: Fotobanka Pixabay

Dokud člověk nemiluje sebe sama, tak hledá někoho, kdo mu tu lásku poskytneFoto: Fotobanka Pixabay

Toltécká láska není žárlivá. Tam, kde je žárlivost, chybí láska; žárlivost je výrazem touhy ovládat, vlastnit a je také výrazem strachu z toho, co by se stalo, kdybych byl sám. Vlastně ten toltécký klíč je přijmout sebe sama.  

Dokud člověk nemiluje sebe sama, tak hledá někoho, kdo mu tu lásku poskytne. Podívejte se na naše filmy. Řešíme vztah jako drama. Láska je nám ukazována jako něco nesnadného, komplikovaného, těžkého. 

To mi chvilku trvalo. Toltéci mají takový postulát: Máme právo milovat, ale nemáme právo to vyžadovat od miláčka nazpátek. Evropskou mysl napadne, tak počkej já bud někoho milovat a on se na mě vykašle? 

Martina: Kdy jsi vzal toto učení za své? 

Od 14 let jsem hrál divadlo. Když děláš improvizaci, musíš se nechat vést. Improvizace mě naučila, že není potřeba znát dopředu nějakou cestu. 

Na člověku je nejstrnulejší jeho myšlení 

Mánie intelektu zavedla civilizaci tam, kde je. Znamená to nedůvěru v přítomnost, nedůvěru v to vyladění a znamená to strach. Strachem řízená lidská mysl potřebuje plánovat, touží se pojistit, touží vytvořit jistotou do budoucna, že se něco povede.  

„Staří Mayové i Tibeťané odmítli kolo. Znali ho, ale odmítli. Udržovali tak silnou bdělost svého vědění, že věděli, že když začnou používat kolo, budou muset tomu kolu všechno přizpůsobit. “

Tento strach vytvořil tu strnulost, která nás ovládá. Jak říká filosof Bělehradský. Období páry střídá období ledu. Pára poháněla auta, pomáhala nám, jenže ted je všude tolik aut, jsou zácpy, že přišlo období ledu, ztuhlosti. Automobilismus nás ovládá. To, co mělo pomáhat, nás teď najednou brzdí, zatíží. 

Automobilismus nás ovládá. To, co mělo pomáhat, nás teď najednou brzdí - Foto: Fotobanka Pixabay

Automobilismus nás ovládá. To, co mělo pomáhat, nás teď najednou brzdíFoto: Fotobanka Pixabay

Mayové si uvědomili, že kvůli kolu budou muset uhladit a vyrovnat cesty. Viděli dopředu, jak přizpůsobíme kolu kompletně prostor. Musíme asfaltovat, dělat rovinky, vše se musí přizpůsobit autu. Vidíš zbožštění toho auta. Podzemní garáže, autošampon, autokosmetika, řidičské oprávnění. A tohle ti Mayové viděli. 

Příčina toho, kam došla naše civilizace, je pohodlnost. Postupně přivedla člověka ke všem těm strojů, šlehačům, kvrdlačům. 

Přestaneš být bdělý, když se tě zmocní strach 

Martina: Čím to, že Mayové udrželi pocit bdělosti? 

Přestaneš být bdělý, když se tě zmocní strach. 

Strach se zmocní, když začneš rozvíjet myšlení. Já když jsem přemýšlel o tom, co je na lidské bytosti nejstrnulejší, tak mně přišlo, že myšlení. To je nejvíc tvrdé. Názorový systém, náboženský systém. To jsou strnulé a tvrdé důvody. Lidé se kvůli náboženství hádají, zabíjí, nemluví spolu. Nedokážou odhodit spor, natolik je pohltí to tvrdé myšlení. 

V momentě, kdy nemáme jedno oko otevřené dovnitř, a obě napřeme ven, do tzv. vnější reality, tak cokoli my v tom vnějším okolí začneme organizovat a zapomeneme přetvářet sebe, tak se nám stane, že začneme vytvářet něco, co je vlastně materializací těch našich strachů. 

Začneme se opevňovat, stavíme hradby, stěny domy, musíme domy zamykat. - Foto: Fotobanka Pixabay

Začneme se opevňovat, stavíme hradby, stěny domy, musíme domy zamykat.Foto: Fotobanka Pixabay

Začneme se opevňovat, stavíme hradby, stěny domy, musíme domy zamykat. Bytost ovládla jakási entita, kterému se říká ego, které odděluje lidi od sebe. Člověk vidí sebe sama jako něco jiného než to okolí.  

Mayové a Toltéci věděli, že ostatní jsme my taky, protože bychom jinak nebyli živí. Věděli, že když přestaví venku, musí přetvářet i vevnitř.  

„Jedno ze základních toltéckých pravidel je: Nemohu udělat takové vnější opatření, pokud nebudu schopen zvládnout jeho následky. “

Tolték nepostaví jadernou elektrárnu, protože neví, co s tím dál. My jsme běloši posedlí ohněm, skočíme do reality a věříme, že to nějak dopadne. Sledujeme krátkodobou výhodu. 

„Vytváříme svět, kdy sami sebe dost naivně ohrožujeme. “

Jaroslav Dušek - Foto: Adam Kebrt

Jaroslav DušekFoto: Adam Kebrt

Toltécké učení je manuál k tomu, jak komunikuješ s tím celkem a bez zprostředkovatele. Nepotřebuješ tam kněze nebo někoho, kdo ti to zprostředkuje tzv. líp.  

Když pochopíš, že když sama sebe nenaladíš, budeš hrát neladně. 

Lidská svéhlavost si myslí, že jsme nejmoudřejší tady na planetě. O to opíráme naše ekonomické právo. Klidně jsme si rozparcelovali planetu a nezeptali se těch, kteří na tom území bydlí. Těch zvířat. Když si oplotíme pozemek a vytlačíme tvory, které tady žili, vytváříme protitlak, kdy se ti vytlačení budou cpát zpátky. 

Dnešní erbovní slovo je boj 

Když si ego chce vytvořit prostor pro sebe sama, tvoří ho tak, že vytlačuje z něho ostatní. 

Dnešní erbovní slovo je boj. Bojuje se s přírodou, za práva zvířat, za práva dětí, za práva žen, bojuje se proti rakovině, proti korupci, volební boj probíhá, dneska je boj na všech frontách. A ta mysl je zaplavená slovem boj, kterou zesílil Charles Darwin tím přirozeným bojem druhů. 

Když odevzdáš svou moc do rukou někoho jiného, vznikne ti nemoc 

Martina: Světová zdravotnická organizace zkonstatovala, že největším nebezpečím tohoto století a nejpozději do roku 2030 by se deprese měla stát nejrozšířenější nemocí. Co si o tom myslíš? 

 

Kupředu do minulosti. Jaroslav Dušek. Když odevzdáš svou moc do rukou někoho jiného, vznikne ti nemoc.mp3

Vložit na svůj web

Že to je magie. Kdyby světová zdravotnická organizace chtěla opravdu lidi vyvést z deprese, tak by zakázala léky. Tak by zakázala farmaceutickým firmám vyrábět to, co vyrábějí. 

Je to typická hypnóza a magie. Veškeré prostředky, které potřebujeme k našemu léčení, ty tady jsou.  

Celý koloběh deprese je založen na tom, že odevzdáš svoji moc do rukou někoho jiného. 

„Jeden ze základních toltéckých postulátů je, že neodevzdáš svoji moc do rukou někoho jiného. Když odevzdáš svou moc, vznikne ti nemoc. “

Celý koloběh deprese je založen na tom, že odevzdáš svoji moc do rukou někoho jiného. - Foto: Stock Exchange

Celý koloběh deprese je založen na tom, že odevzdáš svoji moc do rukou někoho jiného.Foto: Stock Exchange

Pokud odevzdáš svou moc do rukou někoho mocnějšího, aby on to vyřešil, dostáváš se do vleku lidí, někdo bude moudřejší, někdo bude hledat prospěch, někdo se bude snažit, ale vždycky to bude vně tvého vlivu, protože ty jsi odevzdala tu moc. 

Když odevzdáme své zdraví do rukou svého lékaře, čeká nás deprese. Neboť se jednoho dne dozvíme, že náš lékař není schopen naše zdraví vyléčit. 


Je zajímavé, že všechny léky mají vedlejší účinky. Ty léky jsou vyvíjené a testované po mnoho let. A přesto se nepodaří vynalézt lék, který nemá vedlejší účinky. Možná to opravdu nejde, a pak se musíme vrátit k přírodním látkám. Příroda je tvořena mnohem kompaktněji a lépe, ale naše pýcha nedovoluje si to přiznat. 

Ve staré Číně jsi platila lékaře jen, pokud jsi byla zdravá. Pokud jsi onemocněla, musel tě léčit na své náklady. Představ si, že by se to takhle fungovalo u nás. 

Další díl s Jaroslavem Duškem najdete zde:
Podle indiánského rčení je bílý muž mocný. Tak mocný, že dokáže i onemocnět, říká Jaroslav Dušek
Ukázka: Množství pravidel a vyhlášek, kterými se snažíme zajistit pořádek, spravedlnost a přehlednost, tak vede spíše k zesílení toho, před čím nás mají právní normy chránit. Vede k nejistotě, chaosu a komplikovanosti a zmatenosti. Ve snaze vytvořit nějaký pořádek, naše komplikované myšlení tvoří paskvily, které potom znemožňují lidem normálně dýchat, normálně chodit a radovat se ze života.
a
Jaroslav Dušek: Bankám nejde o naše peníze, ale o naši duši. Odevzdáváme jim svoji moc
Ukázka: Ve snaze vytvořit nějaký pořádek, naše komplikované myšlení tvoří paskvily, které potom znemožňují lidem normálně dýchat, normálně chodit a radovat se ze života. 

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.  

Pořad: Kupředu do minulosti  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: úterý 18:30  |  Délka pořadu: 30 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace