Jedlý les dává plody celoročně, říká propagátor permakultury

Plody permakulturní zahrady - Foto: Tomáš Svoboda

Plody permakulturní zahradyFoto: Tomáš Svoboda

V dnešním světě jen málokdo a málokdy narazí na rodinu, která se chce uživit sama, být co nejméně závislá na civilizaci, nebýt otrokem složenek, hypoték, systému. Řada lidí v dnešním neurotickém světě po tom asi tajně touží, ale jen málokdo se k tomu odhodlá.

O to zajímavější je slyšet zkušenosti člověka, který tak s celou rodinou žije už 8 let. Naším hostem byl Tomáš Svoboda, návrhář a realizátor přírodních zahrad a samozřejmě, jak už také víte, energeticky soběstačný a částečně potravinově soběstačný člověk.

 
 

 

Jak nebýt závislý na civilizaci II. Host: Tomáš Svoboda, energeticky i potravinově soběstačný člověk. Moderuje Martina Kociánová.

Vložit na svůj web

Čerstvé plody jedlého lesa můžete konzumovat po celý rok. I v zimě 

Martina: Před týdnem jsme naše povídání skončili u vašeho jedlého lesa, což je už podle názvu velmi užitečná a zajímavá záležitost. Co vám ten váš jedlý les už dává? Vy jste říkal, budeme sklízet jablka, ale co vám dává teď? Co vám dávají třeba ta spodní patra lesa? 

Tomáš Svoboda: Co se týká bobulových keřů, tak ty plodí už hned druhým rokem, ať už to jsou různé rybízy, angrešty, zimolez, aronie nebo kdoulovce. V bylinném patře kolem stromů máme guildy, což je společenstvo stromů, kde jsou trvalky, takže stromy nejsou zarostlé trávou, ale spíš těmi bylinkami. Navíc ten strom je i zamulčovaný. Z těch stromokeřů, tak to jsou muchovníky, takový větší keře, dříny, ty už taky začínají teďka plodit, rakytníky…. 

Martina: A to všechno zpracováváte na šťávy, kompoty, … 

Většinou všechno sníme syrové, ale už budeme začínat i zavařovat. - Foto: Tomáš Svoboda

Většinou všechno sníme syrové, ale už budeme začínat i zavařovat.Foto: Tomáš Svoboda

Tomáš Svoboda: Ano, zatím toho není tolik, abychom to nějak ve velkém zavařovali nebo dělali šťávy. Z něčeho jo, ale většina se začíná rozrůstat. Takže většinou všechno sníme syrové, ale už budeme začínat i zavařovat. 

Martina: Máte čerstvé plody celoročně? 

Tomáš Svoboda: Tím, že máte velkou rozmanitost, tak od jara až do zimy vždycky něco na těch stromech je. 

Martina: Co rodí v zimě? 

Tomáš Svoboda: V zimě se baští mišpule, která se jí po přemrznutí, takže máte takový kompot na stromě. Musíte fakt čekat až na tu zimu, až to přemrzne a vy si potom vezmete ten plod, vymáčknete ho, chutná podobně jako hruška. Nebo z těch divočejších v zimě se baští šípek, trnky, hlohy, což jsou i naše původní keře, které najdete v přírodě, nemusíte mít ani zahradu a můžete vyrazit do lesa a nabaštit se. 

Mými oblíbenci jsou zimolez, muchovník, mišpule, dřín, rakytník 

Martina: Když to poznáme. Asi se nedá hovořit, která plodina vám připadá nejdůležitější, protože ta pestrost je asi klíčová nejenom pro pěstitele, ale především pro lidské tělo. Ale mohl byste vyjmenovat třeba 5 nebo 10 plodin, bez kterých byste se nechtěl obejít za žádných okolností? 

Zimolez kamčatský.jpg - Foto:  Wikipedia

Zimolez kamčatský.jpgFoto:  Wikipedia

Tomáš Svoboda: Je důležité říct, že vlastně všechny keře jsou taky moc pěkné, takže jsou i okrasné, krásně kvetou, vybarvují se různě na podzim. Kdybych měl vyjmenovat, tak takový první ovoce na jaře je zimolez kamčatský, tak to by byl takový první můj favorit. 

Martina: Co se z toho jí? 

Tomáš Svoboda: Jí se z toho plody, takové protáhlé borůvky a jsou různě veliké. Můžou mít klidně i 2 cm, ale většinou jsou tak třeba kolem centimetru a chutnají úplně jako borůvky, akorát nepotřebují kyselou půdu, jsou nenáročné na půdu. Chtějí jenom trochu sluníčka, ale i polostín zvládají. Na jaře brzo krásně kvetou žlutě a mají ho rádi děti, protože je ještě před jahodami. Je to fakt první ovoce. 

Muchovník - Foto:  Wikipedia

MuchovníkFoto:  Wikipedia

No, potom další můj oblíbenec tak je muchovník, zase se tomu říká indiánská borůvka, a jsou to takový větší stromokeře a zase mají plody, který vypadají jako borůvky kulatý a i chuťově je to jako borůvka, jsou různý odrůdy, olšolistý, lamarckův, kanadský, a každý ten muchovník má jiný plod, je trochu jiné velikosti, jiné chutě, jinak se zbarvují listy, kvetou trošku v jinou dobu, takže to jsou taky takoví oblíbenci, jsou nenároční, rostou i v jílu, jsou dobré i do větrolamu. 

Mišpule - Foto:  Wikipedia

MišpuleFoto:  Wikipedia

Další můj oblíbenec tak je ta mišpule v zimě, potom dřín obecný, což je náš původní keř, brzo na jaře kvete žlutě a vlastně někdy k podzimu nebo na konci prázdnin začínají dozrávat plody, jsou to takové malvičky a jsou červené nebo žluté kultivary, dělají se z toho výborné marmelády. Dřevo se dřív používalo na výrobu luků, šípů, takže proto i možná z přírody tyhle keře trošku vymizely. Včely je mají rády moc, protože brzo na jaře kvetou. 

Zajímavé jsou rakytníky, to asi budou posluchači znát, dělají se z nich šťávy, kompoty a mají hodně vitamínu C. Ty taky dozrávají až někdy k podzimu, září, říjen. Samozřejmě jabloně, hrušně, švestky, a takové ty klasiky, rybízy, angrešty… 

Není moc známý fakt, že brambory nejsou zdravé 

Martina: Máte na pozemku brambory? 

Tomáš Svoboda: Brambory máme, máme různé druhy brambor, třeba i topinambury, což je vlastně slunečnice hlíznatá a ty brambory jsou zdravější než klasické brambory. Nebo máme brambory teď i z Bogoty, které nám dovezl kamarád. Pochází z 3000 m. n. m, takže nám krásně rostou, protože u nás v nížině v 640 m se jim daří. 

Nebo máme starou skotskou odrůdu červených brambor. My jsme na bramborách vyrůstali, jsme takový bramborářský národ. Obecně se to moc neví, ale brambory nejsou úplně zdravé a indiáni ten klasický druh moc nejedí. Když je pěstují, tak je nechávají přemrznout na nějaké návětrné straně, aby trošku zesládly a pak byly stravitelnější, zdravější. 

Mám rád, když je na talíři hodně barev. Proto jíme i květy 

Martina: Teď mi řekněte, jak vypadá váš nejčastější jídelníček? Jak vypadá snídaně, oběd, večeře? 

Ranní kaše s květy.JPG - Foto: Tomáš Svoboda

Ranní kaše s květy.JPGFoto: Tomáš Svoboda

Tomáš Svoboda: Snídaně - tuto část dne mám rád, protože si ráno oběhnu pozemek nebo spíš tu nejbližší část u domu. Zeleninové záhonky zejména a natrhám si nejrůznější směs barev, druhů zeleniny, jsou tam i jedlé květy, takže mám rád tu pestrost, když talíř vypadá krásně barevně. 

Martina: Jaké máte jedlé květy kromě známého brutnáku? 

Tomáš Svoboda: Jedny z prvních jedlých květů má plamenka, je šídlovitá nebo latnatá, což je trvalka a ty květy se dají jíst. Jsou krásně sladké. Nebo další je z kostivalu, tam by se to ale s těmi květy nemělo přehnat. 

Když vám přes zimu vydrží košťálová zelenina, tak vám vykvetou kadeřávky a ty jsou taky krásně sladké. Z dalších květů, jak jste říkala, brutnák lékařský, sléz maurský, macešky se dají jíst. 

Martina: Takže pojedli jste trochu kytek, co ještě? Třeba někdy má člověk chuť něco podstatnějšího. 

Tomáš Svoboda: To je část snídaně, to neznamená, že bychom se jen napásli. Ale je spousta i divokých rostlin, které nám tam rostou samy, jako je třeba popenec břečťanovitý. 

Martina: A z toho jíte co? 

Jedlé divoké rostliny z louky - Foto: Tomáš Svoboda

Jedlé divoké rostliny z loukyFoto: Tomáš Svoboda

Tomáš Svoboda: Z toho se dělají nádivky na velikonoce, kvete modře a má výraznou pikantní chuť. Nebo kopřivy na jaře, bršlice, dají se jíst i výhonky ze smrku, jsou krásně šťavnaté, kyselkavé, i těch planých rostlin je spoustu a ty vlastně baštíme před tím, než na záhoncích začne růst zelenina. 

A abych se vrátil, co vlastně ještě jíme, tak pečeme si vlastní kváskový chleba. Buď si ho natřeme máslem, které si koupíme anebo olejem. Některé oleje si třeba vylisujeme z ořechů. Hodně používáme med. 

Martina: A nakupujete u farmářů anebo normálně v síti jako většina nás ostatních? 

Tomáš Svoboda: Snažíme se kupovat u lokálních farmářů. Samozřejmě to není 100%, ale vždy si koupíme české věci, i když jsou dražší. Snažíme se, aby potravina, kterou jíme, k nám putovala z co nejkratší vzdálenosti. To je pro nás takový základ. To, co si nevypěstujeme, tak aby bylo co nejblíž. 

Martina: Jak obědváte? 

Vyvýšené záhony - Foto: Tomáš Svoboda

Vyvýšené záhonyFoto: Tomáš Svoboda

Tomáš Svoboda: Obědy má v režii moje žena. K obědu máme, co sklidíme ze záhonu. Například různé špenáty nebo merlíky třeba. Zase ta podobná zelenina, co jíme na snídani, tak se dá použít i na oběd anebo naopak to, co se nedá použít na snídani, že je to třeba moc tuhý nebo se to nedá jíst syrové, tak se použije na ten oběd. K tomu nějaké luštěniny, rýži. 

Martina: Používáte koření? 

Bylinky u domu - Foto: Tomáš Svoboda

Bylinky u domuFoto: Tomáš Svoboda

Tomáš Svoboda: Koření používáme, ať už co si vypěstujeme my anebo i občas kari nebo podobné. I když kurkuma nám taky roste v truhlíku, takže i to se dá vypěstovat. 

Martina: Já se ještě tedy zeptám, a co jíte v zimě? 

Tomáš Svoboda: Tak v zimě využíváme to, co třeba zpracujeme, zeleninu zavaříme nebo hodně kvasíme zelí nebo i různé ředkvičky. Kvašení je zdravé. Něco i zavaříme. A jinak v zimě se dají jíst třeba i topinambury, které se nedají uskladňovat, takže se vyrývají přímo ze záhonu. 

„Když topinabury namulčujete vrstvou nastýlky jako třeba slámou, senem, listím, tak ta půda buď nepromrzne vůbec, nebo málo, a dají se pak vydobýt i v zimě.“

Martina: A když se přesuneme k večeři? 

Tomáš Svoboda: Tak večeře, buď dojíme zbytky z oběda anebo si dám nějakou sladkost, nějaký koláč třeba, protože jsem hodně na sladké. Nebo chleba s medem. 

Dítě naše stravovací zvyky nijak neovlivnilo. Dcera má tu nejlepší výživu, co může mít

Martina: Když jste začínali s tímto způsobem života, který vašim nejbližším příbuzným úplně velkou radost nedělal, tak jste byli jenom vy dva, byli jste svobodní, mohli jste si se svým životem i zdravím dělat, co chcete. Ale vám se mezitím narodilo dítě, teď čekáte další a to už vždycky člověka změní a říká si, musím mu zajistit dobrou výživu, musím mu zajistit všecko, co mládě k životu potřebuje. Jak to změnilo vás a jak to změnilo váš způsob hospodaření? 

Pestrobarevná zelenina a jedlé květy - Foto: Tomáš Svoboda

Pestrobarevná zelenina a jedlé květyFoto: Tomáš Svoboda

Tomáš Svoboda: Asi nijak. Tím, že se snažíme pěstovat své potraviny, tak si myslím, že má Světlanka tu nejlepší výživu, co může mít.  

Ortodoxní strava narušuje sociální vztahy v rodině 

Martina: Vy, když jste vyjmenovával, co jíte, tak v tom nebyl řízek. Nebyla v tom žádná masitá potravina a bílkoviny jste zmínil jen někdy. Jste vegetariáni? 

Tomáš Svoboda: Nejsme úplně vegetariáni, občas si ten řízek dáme, když třeba jedeme za babičkou, za mamkou, tak prostě neodmítáme, nejsme radikální nebo nějak ortodoxní. 

Prošli jsme si fází, že jsme striktní byli. Já byl vegan i vegetarián, ale pak jsem dospěl k tomu, že to narušuje i sociální vztahy v rodině. Když pořád jenom řešíte nějaké jídlo a ani si potom nepopovídáte o nějakých normálních věcech, že jste takový ustrnulý. Takže mnohem lepší je pro nás přijmout to, co nám někdo dá, poděkovat za to a neřešit, jestli je to takový nebo makový. 

Martina: A co vaše dcera? Je vlastně tím pádem většinu roku také vegetariánka, protože vy to tak máte? 

Tomáš Svoboda: Ano. Jí v podstatě podobně jak my. Když jsme u babičky, tak jí maso nebo když babička k nám přijede na návštěvu a doveze oběd, tak ho zbaštíme spolu. 

Martina: Řešili jste to, že se říká, že dítě k vývoji potřebuje bílkoviny, že mozek zejména potřebuje třeba červené maso apod. Řešili jste i tyto stránky věci? 

Tomáš Svoboda: To jsme neřešili. Bílkoviny jsou hodně zastoupené v luštěninách, ve vajíčkách a my máme slepice. Myslím si, že naše dcera nestrádá. 

Martina: Teď jste řekl, máme slepice, my jsme se živočichům na vašem pozemku dosud nevěnovali. Co kromě slepic? 

Indický běžec je masožravá kachna, která žere hlavně slimáky - Foto: Tomáš Svoboda

Indický běžec je masožravá kachna, která žere hlavně slimákyFoto: Tomáš Svoboda

Tomáš Svoboda: Krom slepic máme indický běžce, teda měli jsme, nedávno nám je odnesla liška. Indický běžec je masožravá kachna, nebo převážně masožravá kachna, která žere hlavně slimáky. 

Martina: To je sběračka na pozemku. 

Tomáš Svoboda: Teď je asi 3 týdny nemáme a invaze slimáků je docela velká. Takže za 14 dní bychom si měli dovézt další smečku běžců. Budou ve větším počtu a budeme je na noc zavírat do výběhu, kam se liška nedostane. 

Martina: Přiznám se, že nevím, dají se indičtí běžci konzumovat? 

Tomáš Svoboda: Dají, ale nás to nenapadlo, protože to jsou roztomilá domácí zvířata. Hodně se zdržují u domu a kladou vejce jako slepice. 

Martina: A ta vejce jíte? 

Indičtí běžci u kvetoucích broskvoní v jedlém lese.JPG - Foto: Tomáš Svoboda

Indičtí běžci u kvetoucích broskvoní v jedlém lese.JPGFoto: Tomáš Svoboda

Tomáš Svoboda: Ano. Mají velký žloutek, takže krásně obarví buchtu, jen se musí trochu déle vařit. 

Martina: Než tedy definitivně opustím vaši stravu, tak co vám schází? Co si neumíte vypěstovat, stýská se vám po tom a občas si to jdete koupit, protože přece jenom vzpomínka z dětství a chuť je mocná. 

Tomáš Svoboda: Tak z dětství mám vzpomínky na zmrzlinu, kterou si do teď rád dám, to má po mně i Světlanka anebo různé buchty, koláče.
Ale z těch potravin, co vlastně pravidelněji kupujeme, tak když neupečeme chleba, tak nějaký chleba, sem tam máslo a občas nějaký sýr. Potom také obilniny. 

Martina: Museli jste se naučit být skromnější? 

Tomáš Svoboda: No, nepociťuju, že by nás to nějak ovlivnilo, že bychom nějak strádali. Že bychom měli chuť na něco, co si nemůžeme dát. 

Martina: Když to tak říkáte, tak bych očekávala, že budete přemýšlet, že si pořídíte třeba kozu. Abyste měli mléko. 

Tomáš Svoboda: Uvažoval jsem, že si pořídíme kravku. Ale naštěstí to nedopadlo, protože to už je velká starost. To už bychom se nikam v podstatě nedostali. A už bychom se uvázali na pozemku tak, že by nás to, myslím, hodně změnilo. 

Kdybychom neměli zvířata, tak můžeme odjet na rok a nic se nestane 

Martina: To je důležité pro kvalitu života. Na jak dlouho můžete to vaše hospodářství opustit, aniž byste se vrátili a měli pocit, že udeřil den trifidů? 

Tomáš Svoboda: Máme kamarády, kteří nám, když občas jedeme někam na 2 - 3 dny, pomůžou obhospodařit slepice, aby měly vodu. A postarají se o psy, když je nemůžeme vzít s sebou. 

A jinak taky máme známé, kteří k nám rádi jezdí na dovolenou, takže oni třeba přijedou na týden a my můžeme někam vyjet, a oni se nám starají o všechno. Zaúkolujeme je, napíšeme jim seznam, co mají dělat, je to baví, protože to jsou lidi z Prahy, takže se krásně vyventilují…
Je to pro ně taková dovolená a my si můžeme vyjet na výlet po českých luzích a hájích nebo navštívit kamarády, co máme tak různě po republice. 

Martina: A bez dozoru by ta vaše zahrada a les mohly zůstat jak dlouho? 

Zahrada Tomáše Svobody - Foto: Tomáš Svoboda

Zahrada Tomáše SvobodyFoto: Tomáš Svoboda

Tomáš Svoboda: Kdybychom neměli zvířata, tak můžeme odjet na rok a nic se nestane, jo, nebo klidně i na dva. Samozřejmě zeleninové záhonky a políčka, ty by zarostly, ale ….

 

 
Martina: …jinak se to o sebe postará navzájem. 

Tomáš Svoboda: Stromy, keře, popínavky rostou, tam je důležitá péče třeba v prvních pěti letech, aby nezarostly travou, aby je nepřerostla a nebrala jim ze začátku živiny, vodu. Když jsou stromy a keře vyšší než tráva, pak už není problém odjet na delší dobu. 

Martina: Vy jste zmínil, že systém, to, co nás obklopuje a jehož jsme součástí, se vám ve spoustě parametrů nelíbil. Nelíbilo se vám, jak se staví k přírodě, k živým tvorům, tak jste z něho alespoň částečně vycouvali. Ovšem děti jsou spolehlivý činitel, který nás do něj zase vrátí. Jakým způsobem to třeba řešíte teď, když máte malou holčičku. Co třeba očkování? 

Tomáš Svoboda: Dcera není naočkovaná. Přemýšlíme o tetanovce, tam to ještě nemáme úplně vyjasněné, protože ten systém vás k tomu tlačí. Musíte očkovat i kvůli tomu, aby dítě vzali do školky nebo potom na různé pobyty v přírodě. Takže očkování je téma, protože dcera půjde do školy a školy. 

Martina: Půjde? Nemáte v úmyslu ji vzdělávat doma? 

Tomáš Svoboda: Uvažujeme o tom, protože kolem máme docela dost kamarádů, kteří to mají podobně jako my. Už jsme taková silnější komunita, která by mohla založit domácí výchovu. Že bychom se scházeli více rodin a učili bychom naše děti. Takž děti by byli v kolektivu, ale vlastně bychom je učili sami. 

„Zvažujeme domácí vzdělávání, ale samozřejmě, když dcera řekne ne, chci jít do školy, tak půjde do školy a nebudeme jí bránit.“

Martina: Rozhodli jste se, že postavíte nový dům, protože tento vám již s dětmi nebude stačit. Postavíte si ho zase sami vlastníma rukama, to znamená, že si nebudete brát půjčku ani hypotéku? 

Tomáš Svoboda: Ne, nebudeme. 

Tomáš Svoboda se věnuje permakultuře - Foto:  prirodnizahrady.com

Tomáš Svoboda se věnuje permakultuřeFoto:  prirodnizahrady.com

Martina: Na kolik ten dům, který plánujete, asi tak vyjde, jenom řádově, nechci být nepříjemně zvědavá. 

Tomáš Svoboda: Tak odhadujeme to na nějakých 600 tisíc. 

Martina: Co se dá v dnešní době za 600 tisíc postavit? 

Tomáš Svoboda: My máme v plánu postavit slaměnou jurtu, která bude mít velikost průměr 11 m, bude zaizolovaná slámou, slaměnými balíky, omítnutá hlínou zevnitř i zvenku. 

S touto velikostí bychom se od těch peněz mohli vejít, protože si to člověk staví ve značné míře sám. Kdybychom si to nechali postavit, tak zaplatíme dvojnásobek. 

Martina: 11 metrů, to mi zní jako míň než 25. 

Tomáš Svoboda: 11 metrů v průměru. Potom tam ještě chceme půlpatro, takže se můžeme dostat třeba na nějakých 90 m. 

Martina: Proč jste si vybrali slaměnou stavbu a proč zrovna ten tvar jurty? Domy se staví z nejrůznějších jiných přírodních materiálů. Proč u vás zvítězily právě tyto? 

Tomáš Svoboda: Kruhové stavby se nám líbí. Zuzka hodně cestovala, byla i v Mongolsku, navštěvovala rodiny, které v takových stavbách žijí. Kruhová stavba je zajímavá a má úplně jinou energii.  

Není to ale pro každého, někteří lidé se v kruhové stavbě necítí dobře, protože je ta energie jakoby semele. Na jiné lidi to působí tak, že je ta silná energie nabíjí, víc si tam odpočine. Takže proto kruh. 

Martina: Proč sláma? 


Tomáš Svoboda: Protože ten materiál se dá získat hned vedle za humny. Obilí se pěstuje skoro všude, takže si to člověk může zpracovat i sám, když se dohodne se zemědělcem, aby to nabalíkoval na správné rozměry. No a sláma je moc dobrý izolant. 


Martina: Ale ono se musí nějak speciálně stlačovat. 

Tomáš Svoboda: Slisovat. Balíky se taky vlastně lisují na poli, ale málo, takže tam je potřeba nastavit větší utahování provázků, aby to bylo slisované festovně. 

Předchozí díl rozhovoru si můžete přečíst nebo poslechnout zde:
Náš ekonomický systém má tendenci vykořisťovat přírodu a nevážit si zdrojů, říká tvůrce přírodních zahrad
 

Pokračování tohoto rozhovoru je zde:
Jak vypadá život, když si vše co máte a jíte uděláte svýma rukama? 

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.  

Autor:  Martina Kociánová, Ladislav Henek
Pořad: Kupředu do minulosti  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: úterý 18:30  |  Délka pořadu: 30 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace