Josef Jonáš: Přírodní antibiotika nemohou hrát prim, protože nás ovládá obrovská, do civilizace zažraná, manipulace

Jaká přírodní antibiotika nás obklopují a proč se jim mnohdy zdánlivě nelogicky vyhýbáme? - Foto:  pixabay.com

Jaká přírodní antibiotika nás obklopují a proč se jim mnohdy zdánlivě nelogicky vyhýbáme?Foto:  pixabay.com

Jaká přírodní antibiotika nás obklopují a proč se jim mnohdy zdánlivě nelogicky vyhýbáme? Chemii sice vděčíme za mnohé, ale nesaháme po ní příliš často? A umíme si připustit, že své zdraví máme do určité míry ve svých rukou?

I do druhého dílu minicyklu o přírodních antibiotikách si Martina Kociánová pozvala MUDr. Josefa Jonáše, dříve primáře psychiatrického oddělení, který se jako první lékař v Česku začal zaobírat celostní medicínou, a Ing. Jiřího Kuchaře, publicistu, spisovatele a jednoho z našich největších teoretických znalců alternativní medicíny. 

Čtěte také: Máme zakořeněný strach z infekcí, proto jsme uvěřili v zázračnou moc antibiotik, říká Josef Jonáš

Přírodní léky jsou pro farmaceutické firmy velmi rizikovou oblastí, protože odčerpávají velkou část peněz 

Martina: Některé z přírodních antibiotik prý působí souběžně proti virům, bakteriím i plísním. To zní téměř zázračně. Která to jsou a dají se pořídit i u nás? 

 

Přírodní antibiotika a nadužívání těch syntetických. Hosté: lékař Josef Jonáš a publicista Jiří Kuchař. Moderuje Martina Kociánová.

Vložit na svůj web

Jiří Kuchař: Já jsem si oblíbil Cist šedavý. Mě bavil příběh, kdy si mniši kolem posvátné hory Athos všimli, že ty nejzdravější kozy mají na vousech a na bradě pryskyřici. 

Tak ji začali stírat a používat. Byla to pryskyřice z růže, která se jmenuje Cistus Incanus (cist šedavý). Pokud vím, tak už se k nám dováží. O této bylině se říká, že léčí výše zmíněné spektrum. 

EU zakázala dovážet i jedny z nejsilnějších přírodních antibiotik na světě 

Josef Jonáš: Umí to také některé peruánské rostliny, ale tam je to velmi komplikované, protože EU zakazuje využití jedné byliny za druhou. Teoreticky se najde vždycky důvod, protože každá bylina může mít při předávkování negativní následky. 

Já si myslím, a to nikdy nikdo neprokáže, že tam existuje tlak farmaceutických firem. Protože potravinové doplňky a přírodní léky například v USA odčerpávají polovinu v lékárnách utracených peněz. 

Tím pádem je to pro farmaceutické firmy velmi riziková oblast. Proto je teď taková tvrdá doba, kdy se zakazuje jedna bylina za druhou. 

My jsme třeba používali několik stovek jihoamerických bylin, ale příslušné orgány je téměř všechny zakázaly, i když to jsou jedny z nejsilnějších antibiotik světa. 

Lapacho rojo. Španělé tomuto stromu říkali strom Inků a také strom věčného života - Foto: Wikimedia Commons

Lapacho rojo. Španělé tomuto stromu říkali strom Inků a také strom věčného životaFoto: Wikimedia Commons

Jiří Kuchař: Doufám, že toto nepostihne Lapacho rojo (Lapacho rudé). Španělé tomuto stromu říkali strom Inků a také strom věčného života. Ten strom se dožívá i tisíce let, průměr je 700 let. Lapacho je právě jedno z univerzálních antibiotik. 

Josef Jonáš: Stromy se léčivou látkou, kterou mají v sobě, velice účinně brání proti plísním. Obrana proti plísním je pro celou přírodu nesmírně těžká. Plísně jsou totiž téměř nezničitelné. 

Jiří Kuchař: Když se vrátím ke španělským bylinářům, tak mě zaujalo, na kolik účinků přišli pozorováním. Třeba si všimli, že starší ženy v Limě na trhu žvýkají kořen ratanie (Kramerie trojmužné). A na rozdíl od dvacetiletých žen mají všechny zuby. (Mladé ženy tam přicházejí o zuby v důsledku konzumace rafinovaného cukru, který peruánská vláda dodává zejména do pralesních oblastí.) 

Tak ten kořen přivezli a Rudolf Steiner na základě vlastností této rostliny navrhnul zubní pastu, která skvěle funguje proti paradentóze. 

Ovládá nás obrovská, do civilizace zažraná, manipulace 

Martina: Pánové, nechce se mi věřit, že to je opravdu tak jednoduché a jednoznačné. Proto se znovu ptám. Vy říkáte, že tyto látky jsou nesmírně účinné, šetrné k tělu a svým způsobem i levné. Řekněte mi, proč se tedy nevyužívají v daleko větším množství? 

Alexander Fleming - Foto: Wikimedia Commons

Alexander FlemingFoto: Wikimedia Commons

Jiří Kuchař: Když v roce 1945 dostal Alexander Fleming Nobelovu cenu za objev penicilínu, (pozn. další dva vědci, kteří ji dostali, byli Howard Walter Florey a Ernst Boris Chain), tak řekl v rozhovoru pro New York Times, že se penicilín nesmí stát masovou medicínou. 

V roce 1945 se ve Spojených státech vyrobilo 32 kilo penicilínu. Byl tak vzácný, že se chytala moč pacientů a z ní se pak znovu získával. Dneska se vyrobí statisíce kil. Jakmile se ho zmocnil farmaceutický průmysl, tak už to bylo nezastavitelné. 

Jiří Jonáš: Myslím, že je to manipulace. Lidé jsou zmanipulováni a dnes věří výhradně chemii a technice. Když se někdo proti tomu vzpírá, je to vzácné. 

Lidé jsou zmanipulováni a dnes věří výhradně chemii a technice - Foto:  pixabay.com

Lidé jsou zmanipulováni a dnes věří výhradně chemii a techniceFoto:  pixabay.com

Je to obrovská, do civilizace zažraná manipulace a důvodem jsou peníze. Je nepochybné, že existují postupy, které by mohly vést k lepšímu zdraví. Když se na to podíváme zevnitř, tak nejde o zdraví, ale o byznys. Lobbystické skupiny zabraňují některým změnám ve zdravotnickém systému. Zabraňuje se tomu, aby lidstvo bylo poučeno. Aby lidé byli v obraze a věděli, jak se sebou nakládat. 

S nadsázkou lze říci, že farmaceutické firmy chtějí léčit nikoli vyléčit 

Každý obchodník si uvědomuje, že jakmile mám alergii a dostanu antihistaminikum, že jsem vděčným zákazníkem až dokonce života, a že každou sezónu lék znovu zakoupím. Kdo by stál o to, aby se ta alergie vyléčila. Firma sice dělá výzkum a měla by vytvořit lék, který by po jedné krabičce zlikvidoval alergii, ale bylo by to pro ni nesmyslné. 

„Josef Jonáš: Je to zamotaný kruh, ale s nadsázkou lze říci, že farmaceutická firma nemůže stát o to, nemoc vyléčit, ale chce ji léčit, a to je velký rozdíl.“

Martina: My lidé ale chceme být vyléčeni, tak proč na tuto hru přistupujeme? 

Jiří Kuchař: Loni ve Švýcarsku dělali takový pouliční výzkum a ptali se lidí, co je první napadne, když se řekne slovo lék. 85% lidí odpovědělo, že si vybaví antibiotikum. 

Já jsem dokonce v loni četl od jedné lékařky v novinách tuto větu: ´Smutné je, že obvodní lékaři radši předepíší antibiotikum, než by dali penicilín´. Penicilín se už ani jako antibiotikum nebere. 

Historie lidstva do nás vepsala určité strachy, představy a hrůzy - Foto:  pixabay.com

Historie lidstva do nás vepsala určité strachy, představy a hrůzyFoto:  pixabay.com

Josef Jonáš: Carl Jung říkal, že historie lidstva do nás vepsala určité strachy, představy a hrůzy. Děti, i když se s hadem nikdy nesetkaly, se ho budou bát. Dítě, kterému se nikdy ve tmě nic nestalo, tak se bude bát tmy. 

Historie nám říká, že epidemie vybily 10% lidstva. Kdybychom to přenesli na dnešní dobu, tak si vůbec neumíme představit, že by epidemie zabila téměř miliardu lidí. Už naříkáme, když pomře 10 tisíc. 

Pod kůží je ten strach a antibiotikum slouží jako symbol jistoty, že začínáme vládnout mikroorganismům. 

Jde ale o iluzi, protože mikroorganismy tady byly dávno před tím, než tu byli lidé, takže vládnout jim nezačneme nikdy. Ale člověk má pocit, že se stává vládcem mikrobů, které, i když je nevidí, vyvraždily miliardy lidí. 

Martina: Četla jsem, že 60% antibiotik u nás je předepsáno zbytečně. Tím si asi kopeme svůj vlastní hrob, protože to nadužívání antibiotik vede k tomu, že stále více bakterií je rezistentních. Jsou to ty, které způsobují plicní nemoci nebo některé druhy kapavky. Co s tím? Pomohou bylinky, nebo budeme vymýšlet antibiotika čtvrté, páté generace? 

„Jiří Kuchař: Podle statistik návštěva obvodního lékaře nepřesáhne 6 minut. To znamená, že se člověk stihne posadit, představit se, vzít si recept a jde domu.“

Josef Jonáš: Určitě budou vynalezena antibiotika třetí, čtvrté, osmnácté generace, protože v tomhle je věda nekonečná. A možnosti inspirace z přírody a chemické syntézy jsou zatím také neohraničené. 

Lékaři jsou bezmocní, protože lidé na nich chemické léky tvrdě vyžadují - Foto:  pixabay.com

Lékaři jsou bezmocní, protože lidé na nich chemické léky tvrdě vyžadujíFoto:  pixabay.com

Určitě se lidstvo na přírodní antibiotika nevrhne. Lékaři jsou bezmocní, protože lidé na nich chemické léky tvrdě vyžadují. A běda, kdyby doktor nepředepsal antibiotika a došlo k nějakému neštěstí. Všichni znalci pak řeknou, že je předepsat měl. Proto se forenzně kryjí. 

Když někomu ublížím antibiotiky, tak to problém není, ale kdybych je nedal, tak to problém je. Takže tento kolotoč se nikdy nezastaví. 

Ale řekl bych, že fenomén zdraví, je souborem mnoha okolností a mnoha faktorů včetně psychických a potravinových. Je to otázka schopnosti nakládat se svým životem. Takže by se mělo lidstvo věnovat schopnosti, jak pracovat se svoji imunitou. Pak přírodní antibiotika poslouží jako pomocný prostředek. 

„Josef Jonáš: Kdyby měl člověk dobře udržovanou imunitu a dobře udržovaný systém, tak ho uchrání proti 99% zbytečných infekcí, jako jsou angíny, chřipky a virózy.“

Potom se nebudou tolik konzumovat antibiotika čtvrté, páté, šesté generace. 

Jiří Kuchař: My jsme ale bohužel syntetizováni antibiotiky, aniž to tušíme. 

Josef Jonáš: Přesně. Například v Čechách existuje zákon, že se nesmí na našem území léčit včely pomocí antibiotik, zatímco v jiných zemích to zakázáno není. Když si přečteme závěry kontrolního úřadu, tak zjistíme, že med se v Českých obchodech hromadně falšuje. 

Český med má lepší kvalitu než třeba čínský, který je tedy výhodnější prodávat jako náš. V Číně zákaz používání antibiotik není. Ty tak přecházejí do medu. Tím se dostanou do našeho organismu, rozbijí vnitřní prostředí, rozbije se takzvaný ochranný film na sliznicích dýchacího ústrojí, rozbije se střevní prostředí, aniž by člověk antibiotika úmyslně bral. 

A přitom kvalita střevního prostředí hraje rozhodující roli v lidské imunitě. 

Martina: Takže vy si, pane doktore, vlastně jen myslíte, že neberete antibiotika. 

Donedávna jsme jedli ve velkém antibiotika v kuřatech - Foto:  pixabay.com

Donedávna jsme jedli ve velkém antibiotika v kuřatechFoto:  pixabay.com

Josef Jonáš: Ano, samozřejmě. Donedávna jsme jedli ve velkém antibiotika v kuřatech. Možná, že je jíme dodnes, protože se neustále falšují potraviny a neustále se podvádí. 

Martina: Olomoučtí vědci se snaží posílit účinek antibiotik tím, že je mísí s nanočásticemi stříbra. Jaký je váš názor na koloidní stříbro? 

Jiří Kuchař: Znám chovatele koní, který ho velmi používá. Koním ho nedává vnitřně, ale maže jim ho na odřeniny a na vnější projevy některých nemocí. 

Josef Jonáš: Je to velmi účinný antimikrobiální a antivirový prostředek, který je nesmírně starý. Používal se už ve staré Číně. 

Martina: Já jsem četla, že se koloidním stříbrem natírají stěny v izraelských nemocnicích. A to proto, že má ohromné antiseptické účinky. 

Josef Jonáš: Je to tak. Přidává se i do barev, kterými se stříkají vany nebo jiná hygienická zařízení, protože to působí baktericidně. U nás je zakázáno stříbro používat vnitřně. Můžete si ho koupit jen k vnějšímu použití. 

Martina: Někdo se chce starat o svoji imunitu, ale neví, jestli nejí antibiotika. Nakoupí si bylinné čaje, ale zjistí, že v nich jsou plísně a pesticidy. Nemá zahrádku, kde by si mohl pěstovat sám, nebo pokud má, není si jistý, jestli mu z pole nad ním s každým deštěmnetečou pesticidy. Řekněte mi, co dělat? 

Bylinky můžeme pěstovat v květináčích - Foto: Andrea Kratochvílová

Bylinky můžeme pěstovat v květináčíchFoto: Andrea Kratochvílová

Jiří Kuchař: Můžete třeba začít s jedním květináčem. Jen musíte chtít. 

Vždycky narážím na to, že mi lidé říkají: pane Kuchaři, já to potřebuji vědět hned, dejte mi to teď, ukažte, co děláte vy a kde to koupím. Já jim říkám: udělejte si třeba tinkturu na paradentózu. Kupte si hřebíček v biokvalitě, pořiďte si kořalku a používejte to. Udělejte něco sami pro sebe. 

Martina: Je něco, na co vy sázíte? Je nějaká bylina, nějaký úkon, nějaký recept, který užíváte každý den? 

Josef Jonáš: Třeba smoothies (pozn. redakce: zdravý, mixovaný nápoj, jehož základem je ovoce a zelenina). Směs zelených rostlin (např. listu špenátu, kapusty) smíchaných s ovocem, ideálně s červeným hroznovým vínem, s ořechy, s různými super potravinami. To všechno lze rozmixovat a pít ráno ke snídani. Můžete do toho namíchat cokoli dalšího, třeba lichořeřišnici, zázvor.
Je to ideální prevence. 

Jiří Kuchař: Moje hity jsou lichořeřišnice. Tu jím syrovou hned, jak začne růst. Jím ji celou, včetně květů a semen. 

Dělám si také pravidelně čaje. Ze zázvoru do kterého si dávám kardamom, hřebíček a hvězdičku anýzu, pak piji čaj ze zmiňovaného cistu. Můj nejoblíbenější čaj je ale ze skořice, protože je nejjednodušší. Vezmu si kousek skořicové kůry a zaleju ji horkou vodou. 

V létě mám rád bavorský nálev za studena. Večer nastříhám kopřivy, zaleju je a ráno piju ten výluh. Na to mě naučil bylinář Pavel Váňa. Pak piju čaj z lípy, černého bezu a pak zalévám postupně vše, co lze stříhat. 

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.  

Pořad: Kupředu do minulosti  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: úterý 18:30  |  Délka pořadu: 30 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace