Na morální díry dáváme technické záplaty a nechce se nám vrátit na místo, kde jsme zabloudili

Lidé ztrácí duši - Foto: Fotobanka Pixabay

Lidé ztrácí dušiFoto: Fotobanka Pixabay

Také v druhém díle miniseriálu jsme hovořili o nejdůležitějších věcech a hodnotách našich životů. Martina Kociánová se ptala psychiatra a teologa profesora Jaroslava Maxmiliána Kašparů.

První díl si můžete připomenout zde: Žijeme v zemi, kde není stud, kde nic není hanba. Ztratili jsme směr a stali se z nás Bludní Holanďané 

Čím více chodíme do posiloven, tím méně vydržíme psychicky. Čím lépe jsme na tom ekonomicky, tím častěji uleháme na pohovku u psychiatra. 

Svatý Petr říká, všechno poznejte, ale dobrého se držte 

Moderátorka: Jak v současném světě vychovavat psychicky odolného a spokojeného potomka? Těch sil, které ho ovlivňují, je totiž čím dál tím víc. 

Jaroslav Maxmilián Kašparů - Foto: Wikimedia Commons

Jaroslav Maxmilián KašparůFoto: Wikimedia Commons

Důležité je, koho se dítě bude ptát. Jestli se bude ptát kluků, sdělovacích prostředků nebo rodičů. Jde o to, abychom děti vedli k tomu, že sice uslyší nejrůznější názory, ale doma platí jistá pravidla. 

Když se dívají děti na film, který není vhodný, ať se na to dívají s rodiči, aby mu mohli vysvětlit, že toto a toto není dobré. Ten svět je jaký je, dítě bude žít pod vlivem informačních kanálů. No a některé některé televize se oprávněně jmenují kanály. 

Ale když je dítě dobře vedeno a vychováváno, tak když začne brát rozum, začne srovnávat.  

„Nebál bych se toho, když má dítě někoho z rodičů, kdo mu ukazuje, co je krásné, co je ošklivé, co je dobré, co zlé. Svatý Petr říká, všechno poznejte, ale dobrého se držte.“

Některé dotazy na psychiatra jsou známkou pitomosti 

Moderátorka: Když k vám přijdu do ordinace, řeknete mi, kde se usebrat? Kde vzít dravý rozum? 

Lidé ode mě dost často odchází zklamaní, očekávají to, co vidí v hollywoodských seriálech. Chtějí ode mě radu vytřepat z rukávu. A hlavně, aby zabrala za týden. 

Chodíme se radit k psychiatrovi, je to takový amerikanismus - Foto: Fotobanka Pixabay

Chodíme se radit k psychiatrovi, je to takový amerikanismusFoto: Fotobanka Pixabay

Já nemohu poradit, neznám vaši povahu, hodnotový svět, filosofii vašeho života a vaše cíle. Neznám ani hierarchii vašich životních hodnot. I lidé, kteří spolu žijí v manželství léta stále toho druhého objevují . 

Moderátorka: Proč, když se máme tak dobře, asi nejlépe, jak jsme se kdy měli, tak lidé tak často vyhledávají psychiatrickou pomoc. 

Musíme si říct, proč ji vyhledávají. Kdyby ke mně chodili jen lidé, kteří mají deprese, schizofrenii a další diagnózy tak já bych těch pacientů tolik neměl. Tak 1/3. Ty dvě třetiny chodí z důvodu chaosu. Oni nerozumí sami sobě, oni nerozumí tomu, s kým žijí. Nerozumí smyslu své existence. Oni to nedovedou pojmenovat a dekódovat a dešifrovat to, co prožívají. 

To, že se chodíme se vším radit, je takový amerikanismus. 

Uvedu jeden příklad: Přišli za mnou manželé s problémem, že si jejich chlapec vybral, že chce jet na prázdniny do Jižní Ameriky. Třetí den se začal nudit a vyčítal jim, že mu nepřipravili dostatek adrenalinu. 

Poslechněte si, s čím se přišli poradit: 

 

Kupředu do minulosti: S jakými dotazy chodí lidé k psychiatrovi.mp3

Vložit na svůj web  | Stáhnout

Takovéto dotazy, to je znamení lidské pitomosti. 

Vraťme slovům jejich pravý význam 

Moderátorka: Řekl jste, že lidstvu jako takovému hrozí, že ztratíme duši. Jak se to stane? Co od toho můžeme očekávat? Jak si to můžeme představit? 

Co je to vlastně duch? Je spousta lidí, kteří jsou duchaplní, ale nejsou plní ducha. Duchaplný člověk odpoví na každou legraci, rychle reaguje, ale když přijde domů tak jeho život a jednání je bezduché. 

„Ztratit duši znamená zcela se stát oním invalidou, který ztratí třetinu svého lidství. Budeme sudy, které mluví, ale duní. Čím je sud prázdnější tím více duní. “

Mohl bych nahradit slovo duše slovem moudrost. Hodně lidí je vzdělaný, ale je to něco jiného než být moudrý. Stejné je to s vychytralostí. 

Jeden filosof dostal otázku, co by udělal, kdyby měl moc změnit stav světa. A on odpověděl, že by všem slovům vrátil jejich pravý význam. Ted by si to zasloužily dvě slova: láska a moudrost. 

„Když zabloudíme, je dobré vrátit se tam, kde jsme ještě nebloudili. Já ty návraty neberu jako projev selhání. Ale beru to, jako když se vracím, tak to dělám, abych začal znova. Člověk, který je pyšný, tak ten jde dál, i když jde špatně.“

Měli bychom se vrátit k třetí síle, kromě lásky a moudrosti a tou je pokora. 

Lidstvo jako masa je daleko lépe manipulovatelná než jedinec 

Moderátorka: Víte, co mě mate? Když se jeden člověk ztratí, dá se to pochopit, ale proč to kolektivní bloudění. Proč nás to postihlo všechny? 

Lidstvo jako masa je daleko lépe manipulovatelná než jedinec - Foto: Fotobanka Pixabay

Lidstvo jako masa je daleko lépe manipulovatelná než jedinecFoto: Fotobanka Pixabay

Protože nám zhaslo světlo a místo světla se nám tady objevily bludičky. Bludičky zavádí bludičky do bažin. Zahnali nás tam vůdcové, bible je nazývá falešnými proroky. Lidstvo jako masa je daleko lépe manipulovatelná než jedinec. 

Psychologie davu je popsána a stačí jednoho křiklouna, jako byl Hitler, a tak inteligentní národ umělců a filosofů podlehne jednomu šílenci. 

Druhý příklad je ruský národ, který je tisíciletí prosycen úžasnou pravoslavnou vírou, naletí jednomu Leninovi a zplundruje celou zemi. Tady vidíte známky manipulace.  

Problémy se řeší na dvou rovinách. Na rovině koruny a paragrafu 

Moderátorka: Přečtu vám několik povzdechů našich posluchačů a co vy na to: 

Jsme stále větší sobci, egoisté. Hrabeme jen pro sebe, případně pro svou rodinu. Ostatní lidé jsou nám stále více lhostejní. 

Problém to je, ale nevidím ho tak široký. Posluchač se zřejmě dostal do situace, kdy trpí osamocením. Zase se tady dá hrát se slovy. Samota je dobrá, člověk může slyšet něco, co je v něm. Ale osamění je špatné. A pokud je člověk osamělý má ten pocit.
Na druhé straně, když se někde stane něco ošklivého, lidé jsou opravdu velmi solidární. Dávají i ti chudí. Tak zle bych to neviděl. 

Moderátorka: Na to navazuje další povzdech: je velmi vážně nemocná společnost, která při svém nevídaném bohatství neumí zajistit střechu nad hlavou pro pár bezdomovců. 

Bezdomovec. Ilustrační foto - Foto: Fotobanka Pixabay

Bezdomovec. Ilustrační fotoFoto: Fotobanka Pixabay

Toto již souvisí s právem, tady už to není jen ekonomické. My jsme prostě došli v té moderní společnosti k tomu, že se problémy řeší na dvou rovinách. Na rovině koruny a paragrafu. A co se nevyřeší ekonomicky, tak tam se udělá nový zákon nebo se novelizuje ten starý zákon. 

Na morální díry dáváme technické záplaty 

My dáváme na morální díry technické záplaty. Máte ve škole šikanu? To je morální problém. Tak si tam namontujte kamery. Máte na stadionu vandaly? No tak si tam dejte vyšší železné ohrazení. 

Ekonom nám na to musí dát peníze, právník nám řekne, zda tím neomezíme nezadatelná lidská práva a nezcizitelné občanské svobody našich dětí, když tam bude kamera. Ale my přece nemůžeme na všechny morální díry ve společnosti dávat kamery a ostnaté dráty. Nelze ekonomicky a právně řešit problémy společnosti. 

Máme tu diktaturu ze řetězu puštěných lidských práv 

Autoritami pro děti byli otec, matka i učitel. A ty už dneska nemáme. - Foto: Fotobanka  Freeimages

Autoritami pro děti byli otec, matka i učitel. A ty už dneska nemáme.Foto: Fotobanka Freeimages

Moderátorka: Říkal jste (v minulém díle), že někdy zanedbanou výchovu dětí nazýváme snahou o sebeurčení dětí. Jak se díváte na to, co říkají naši rodiče, že kdyby se chovali tak jak se chovají naše děti, skončili by v různých polepšovnách a podobně, protože tehdy se to bralo jinak. 

Byla jiná měřítka normality. Byla úcta k autoritě. A tohle je pryč. Autoritami byli otec, matka i učitel. A ty už dneska nemáme. 

„Kdyby se mě někdo zeptal, koho bych měl dát za vzor v této společnosti, tak bych prostě nevěděl. Nemáme vzory jakými byli třeba světci. U nich byll sebezápor, obětování se, pravdomluvnost, držení slova. Dneska je slib floskule, nic to neznamená.“

Před nikým neneseme odpovědnost. Před kým bych ji měl nést? Před dějinami? Před lidmi? Ti ale mřou. Vždyť já nemusím nikomu skládat účty. 

Když pustíte ze řetězu vodu, tak demoluje, pokud pustíte oheň, tak taky demoluje. I když oba jsou výborní sluhové. 

Měli jsme dva režimy, které potlačovali lidská práva komunismus a fašismus. Zůstala nám tu diktatura třetí a to diktatura ze řetězu puštěných lidských práv. Já mám lidská práva rád, to je ten ohen a voda ve službách člověka.

„Já mám právo ty léky nebrat, já mám právo k doktorovi nejít, já mám právo to učiteli říct. Nejfrekventovanější slova, která slyším u dětí jsou práva, práva, práva. Všichni ostatní mají jen povinnosti.“

Chcete si vzít sochu Františka Palackého za muže? Při troše vzpoury by to šlo uzákonit 

Všechno je možné uzákonit. Jestliže jste se rozhodla, že jste se zamilovala do sochy Františka Palackého, budete ho chtít za muže a budete hodně křičet, tak si lze vydupat uzákonění, že si žena může vzít sochu. 

Všichni ostatní budou říkat, to není normální a vy jim zavřete ústa tím, že jim řeknete, že jsou nekorektní, že netolerantní, neliberální, šlapou po nezadatelných mých právech a všichni zmlknou. To je bič na všechno, co se děje ve společnosti. 

Moderátorka: A kdo nám dal na záda ten bič? 

Ten bič jsme si dali na svá záda sami. K moci si dostanou vždy lidé, kteří si uvědomí, že mají tu moc nad těmi druhými a mají se společností určité záměry. A když máte záměry se společností, jako ji měl Hitler nebo Lenin, tak ať mi nikdo neříká, že po nich přijdou jen ti, co to myslí dobře. 

„Lidé, kteří duní, tak ty ani nenapadne se vzepřít a lidé, kteří to pochopili, tu sílu ztratili. Jsme proto v patu a z toho nás dostane jen to, že něco spadne pod "parní válec" a zastaví tu valící se mašinu.“

Slova tolerance liberalismus a korektnost je záplata na ústa proti těm, kterým se ve společnosti něco nelíbí. K tomu se přidají lidská práva a občanské svobody a nemůžete prorazit, protože toto se postaví proti vám. Člověk se pak stane bezradným a ta bezradnost vede k frustraci člověka a ten člověk ztratí sílu se vzepřít. 

Moderátorka: Ale jak z toho ven? Co má jednotlivec udělat? 

Jediná šance je nepropadat beznaději. Já jsem jako tři ctnosti vyjmenoval moudrost, lásku a pokoru, ale jsou ještě v křesťanství další cnosti a těmi jsou víra a naděje. 

Je důležité začít pracovat s obsahem těchto slov. Je v nich síla, abychom mohli zůstat klidnými a radostnými. 

Ukazka ze třetího závěrečného dílu s Maxem Kašparů
- Člověk nesmí ukončit proces hledání. Má se neustále ptát. A v tom je prostě život a těm hkedajícím já fandím
- Mnohem nebezpečnější je to, že z médií dostáváme odpovědi na otázky, i když jsme si je nepoložili. Člověk, který je líný, tak se s tím spokojí.
- Dřív lidé opravovali. Dnes co se pokazí, tak se to vyhodí a koupí se nové. Jenže tohle přechází i do vztahů. Když se pokazí vztah s manželkou nebo manželem, tak se rozvedu a najdu si někoho jiného.
Celý díl najdete zde: Neopravujeme, vyhazujeme a pořizujeme nové. A to platí i o vztazích, říká psychiatr Max Kašparů 

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.  

Pořad: Kupředu do minulosti  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: úterý 18:30  |  Délka pořadu: 30 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Vaše názory

Co si myslíte o aktuálním tématu pořadu? Zažili jste podobný příběh? Máte jinou zkušenost? Jak jste si v neobvyklé situaci poradili vy?

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace