Očkování: pomoc, nebo riziko? Názorový duel 2. díl

Jaká jsou rizika i výhody očkování? Může jim laik rozumět? - Foto: Fotobanka  Stock Exchange

Jaká jsou rizika i výhody očkování? Může jim laik rozumět?Foto: Fotobanka Stock Exchange

Kdo má pravdu v případě (ne)bezpečného očkování? Nebo je pravda někde uprostřed?

Hosty Martiny Kociánové byli doktorka Ludmila Eleková, praktická lékařka pro dospělé, která byla zvolena lékařem roku v kategorii praktický lékař a povinnému očkování příliš nefandí. A pan doktor Marek Petráš, který je specialistou v oboru očkování a je předsedou odborného spolku pro očkování. 

 

Očkování pro a proti II. Hosté: MUDr. Ludmila Eleková a RNDr. Marek Petráš. Moderuje Martina Kociánová.

Vložit na svůj web

Martina: My jsme posledně skončili tím, že vy jste se, paní doktorko, ke svým názorům dostala prostřednictvím osobní nedobré zkušenosti s očkováním. Já jsem narazila na jednu studii, která říká: O závažných zdravotních komplikacích spojených s očkováním koluje řada mýtů. Jeden vychází z mylné studie britského lékaře Andrew Wakefielda a ta viní očkování proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím z toho, že způsobují autismus. 

Ludmila Eleková: Wakefield to byl v podstatě hon na čarodějnice, protože on zakopl o pravdu. O pravdu, která se nehodila do krámu, protože Británie zaregistrovala vakcínu, která byla v jiných zemích stažena pro nepřijatelně vysoký výskyt zánětu mozkových blan po příušnicové složce. Odmítla ji Kanada, odmítlo ji Japonsko a další země. 

Marek Petráš: To byla vakcína Priorix. On to dělal s vakcínou Mare-vax. 

Ludmila Eleková: Ne, ne, ne. Já jsem ty věci četla, pane doktore. Vy jste nečetl Wakefieldovu knihu, která stojí za přečtení. Byla přeložena do slovenštiny, dá se stáhnout volně na www.svobodavockovani.cz. Jmenuje se Bezcitná nedbalost. 

Británie byla varována právě člověkem z Kanady, který tam pracoval jako specialista, říkal: Dejte si pozor, ta vakcína byla stažena, má nepřijatelný výskyt proti příušnicové složce, to dělá meningitidu a měli byste mít aktivní hlásící systém. Oni se na to vykašlali. 

Marek Petráš: Víte, jaká to byla příušnicová složka? Jaký to je kmen? 

Ludmila Eleková: Teď si to nepamatuju. 

Marek Petráš: To já vám to řeknu. Urabe. A víte, že se od té doby nepoužívá a používá se Jeryl Lynn? 

V 90. letech se prokázalo, že určitá vakcína proti příušnicím zvyšuje riziko výskytu meningoencefalitidy - Foto: Filip Jandourek

V 90. letech se prokázalo, že určitá vakcína proti příušnicím zvyšuje riziko výskytu meningoencefalitidyFoto: Filip Jandourek

Ludmila Eleková: Vím, ale tehdy se používal. Ale otázka, jestli se nepoužíval v tom Trivivacu, co jsme dostávali my. 

Marek Petráš: V Trivivacu byl Jeryl Lynn. Já jsem v té vakcíně zmínil Priorix, ale byl to předchůdce Priorixu od stejného výrobce. Měl tu složku Urabe. Je pravda, že v 90. letech se skutečně prokázalo, že zvyšuje riziko výskytu meningoencefalitidy. Státy dnešní Evropské unie ustupovaly od této vakcíny a nahrazovaly ji vakcínou s kmenem Jeryl Lynn. 

Martina: Já vás hned nechám domluvit, jenom se ještě zeptám, pane doktore, když slyšíte tady tyto věci a vy říkáte, ano, tam se používal kmen, který škodil zdraví. Nenahlodává vás to někdy? 

Marek Petráš: Do jisté míry, když to zůstane v odborné nebo vědecké diskusi a disputaci, vítám všechny myšlenky. Vede vás to k tomu být obezřetnější, dívat se na věci z pohledu, který by mě před deseti lety vůbec nenapadl. Sám v sobě tohle to vnímám pozitivně. Ale bohužel tedy nevnímám kladně, když se to dostane na veřejnost, do laické veřejnosti, která to neumí posoudit. Ta už si nenajde ty informace, které to můžou rozporovat nebo můžou ozřejmit. 

„Jsem pro si říct, že existují nežádoucí účinky. Ať kvůli očkování, nebo kvůli predispozici.“
Marek Petráš

Martina: To máte určitě pravdu, ale pak tam vedeme děti a potřebujeme, aby nás jedna strana přesvědčila. 

Marek Petráš: Jsem pro si říct, že existují nežádoucí účinky. Ať už je umíme přiřadit, že jsou skutečně díky očkování, nebo díky predispozici. Připusťme je, a hledejme způsob, jak je minimalizovat. Ostatně tato cesta se provádí od samého počátku očkování. 

Jakmile se ukáže, že se někde objeví zvýšený výskyt typického nebo jednoho typu nežádoucího účinku, tak se to analyzuje, jestli to může být v konsekvenci, nebo jestli to je něčím podmíněné. Když se ukáže, že je to podmíněné, tak se udělá kontraindikace. 

Existují specializovaná centra třeba v Praze Motole, kde je možnost hledat způsob jak jinak provést očkování. Třeba s delší dobou mezi jednotlivými dávky. Když poslouchám ten příběh paní doktorky, tak je jak přes kopírák. Ty případy se opakují. 

Jejich četnost opakování není dramatická, ale existují. A tohle možná, že kdyby tenkrát váš pediatr, kterého si určitě vážíte, zavolal do toho ÚSOLu nebo do Motola, zeptal se, jak k tomu přistupovat, tak ty dávky oddálí. A tenhle problém, který vznikal možná díky opakovanému očkování, se zdaleka neprohloubil a vy byste se pak na to možná dívala jinak. 

Čtěte také: Očkování: pomoc, nebo riziko? Názorový duel 1. díl

Ludmila Eleková: Kdyby můj syn neměl problém, tak tady opravdu dneska nesedím, protože mě muselo něco nakopnout. 

Já jenom k tomu Wakefieldovi, opravdu se stal obětním beránkem. Spoluautorů té studie bylo 13 a tři odmítli stáhnout větu o tom, že oni výslovně říkají, že nedávají do souvislosti tu MMR vakcínu s autismem, protože to byla case study. To bylo prostě 12 případů, jak přišly za sebou. 

Mozkové struktury, v nichž se projevuje autismus - Foto:  National Institutes of Health,  public domain

Mozkové struktury, v nichž se projevuje autismusFoto:  National Institutes of Health, public domain

U osmi dětí ty rodiče řekli, že regredovaly po MMR vakcíně, u některých regredovaly po infekci, po neštovicích tam bylo jedno dítě. Oni v podstatě řekli, že ty děti mají nějaké společné rysy. Bylo to upozornění na to, že je nějaký nový syndrom a mělo by se to zkoumat. 

Oni tam výslovně říkají, že to nedávají do kauzality, jenom říkají, že pokud tam je nějaká možná souvislost, pak se ty případy budou množit. A to se přesně stalo. A to, co na to následovalo, byl normální hon na čarodějnice, který byl naprosto přemrštěný. 

Mimochodem profesora Johna Walkera-Smithe, který byl spoluautorem, osvobodili a byl rehabilitován. Jenže on měl peníze na to, aby vedl soudní spor s jejich lékařskou komorou. Wakefield je neměl. Kdyby je měl, tak byl taky osvobozen. A bylo x dalších studií, které to prokázaly. 

„Mám studii, která prokazuje přetrvávání spalničkového vakcinačního viru ve střevech a mozkomíšním moku u lidí s autismem.“
Ludmila Eleková

Já mám v počítači nedávno staženou studii, která prokázala persistenci spalničkového vakcinačního viru ve střevech a mozkomíšním moku u lidí s autismem. Mám případy několika dětí s autismem, které mají extrémně vysoký hladiny protilátek proti spalničkám, takže něco na tom je. Dokonce mám propouštěcí zprávy různých dětí, které šly do regresu po očkování a ve zprávě mají napsáno, že jde o postvakcinační encefalopatii. 

V podstatě autismus je nešikovně zvolená nálepka, která se lepí na tu starou diagnózu Kanerovu, kdy jde vlastně o postvakcinační encefalopatii. Encefalopatie u batolete vypadá jako autismus. 

V podstatě uvědomte si, když se naruší vývoj, tak se vždycky naruší to, co se v tu chvíli se vyvíjí, co v tu chvíli je nezafixované a zralé. U kojence to bude pohybový vývoj. Proto když utrpí encefalopatií kojenec, tak se mu změní chování, přestane spát, přestane jíst, bude umrčené, protivné nebo apatické. 

Nebo půjde nahoru či dolu svalový tonus. To si nevymýšlím, to jsem vyzpovídala jednoho známého pediatra, aby mi řekl tu symptomatologii. U batolete je to to, co vypadá jako autismus. Naruší se sociální kontakty a řeč. A mě opravdu až šokuje, kolik těch případů je. Píší mi maminky, jak jsou pediatři lhostejní, když jim říkají, co se s jejich dítětem děje. 

Tam je x případů dětí, které mají jasné neurologické symptomy, mozečkový syndrom, děti, které chodí jak opilé a nikdo to neřeší. 

Ale k tomu mému synovi. Ta paní doktorka nebyla úplně neopatrná. Ona tehdy říkala, že ty další dávky píchne frakcionovaně, což ještě mohla, protože byly ty více dávkové balení. 

Marek Petráš: Ne, frakcionovaně znamená, že je to podané na dvě, čili jednu vakcínu rozdělí napůl. 

Ludmila Eleková: Rozdělila to v horizontu několika dnů. Já jsem jí vděčná aspoň za tohle, protože je možné, že kdyby to neudělala, tak jsme na tom mnohem hůř. 

Marek Petráš: Počkejte, to snad není možný, protože jakmile do toho vstoupí, tak ji může kontaminovat. 

Ludmila Eleková: No, tak ji asi vyhodila, já nevím, jak to dělala. 

Dětská doktorka mému synovi očkování rozdělila, za což jsem jí vděčná. Říká Ludmila Eleková - Foto: Fotobanka Pixabay

Dětská doktorka mému synovi očkování rozdělila, za což jsem jí vděčná. Říká Ludmila ElekováFoto: Fotobanka Pixabay

Marek Petráš: Takhle se to ale nesmí dělat. 

Ludmila Eleková: Nevím, ale opravdu to píchla nadvakrát. Možná ten zbytek vylila. To bylo v roce 96, kdy do toho ještě nemluvily pojišťovny, takže si to asi mohla dovolit. 

Marek Petráš: Ale bohužel tohle není úplně to, co tomu prospěje. Je fakt, že defrakcionované očkování se používalo i v centru zdravotně stigmatizovaných dětí, ale neukázalo to nebo jednoznačný efekt. Dneska se ukazuje, že jednoznačným efektem je prodloužení intervalů. 

Ludmila Eleková: K tomu tady nedošlo. 

„Když přišla v roce 2002 hexavakcína na trh, upozorňoval jsem na to, že je lepší volit méně valentní vakcínu.“
Marek Petráš

Martina: I někteří lékaři, kteří jsou zastánci určitého penza povinného očkování, říkají, že jim přijdou nerozumné nebo neopatrné takzvané hexavakcíny v malinkém věku, v těch několika týdnech. Jak vidíte tento zásah do vývoje malého člověka? 

Marek Petráš: Hexavakcína se zavedla do plošného očkování od roku 2006, tenkrát se zahajovala s velkou pompou. Je pravda, že jsem tenkrát v roce 2002, když přišla na trh, poukazoval na to, že je vhodnější volit tu méně valentní vakcínu, která byla tenkrát hrazená státem. 

Když se v roce 2006 stala hexavakcína placenou zdravotními pojišťovnami, tak to bohužel přineslo to, že nejsou k dispozici méně valentní vakcíny, které by třeba možná řada rodičů volila častěji a možná i řada pediatrů by je volila častěji. 

Martina: Proč nejsou k dispozici? 

Marek Petráš: Oni jsou k dispozici jenom pro specifické případy. 

Imunitní systém díky očkování dostává kontrolovaně informaci o příslušné infekci, protože cílem imunitního systému je na tuto informaci odpovědět v podstatě zánětlivou reakcí, která má díky tomu, že to očkování je nějakým způsobem vyladěné, být přiměřená. To znamená, má ji nějakým způsobem zvládnout. 

Očkování hexavakcínou bych doporučil nejdříve ve třech měsících - Foto: Fotobanka Pixabay

Očkování hexavakcínou bych doporučil nejdříve ve třech měsícíchFoto: Fotobanka Pixabay

Martina: Máte devítitýdenní miminko, nechal byste ho vy teď naočkovat hexavakcínou? 

Marek Petráš: Ne. Já bych se v každém případě držel toho, že bych nezačínal v devíti týdnech. Zákonná vyhláška neříká, že se musí očkovat v devíti týdnech, říká, kdy se očkování zahajuje nejdříve. 

V Evropě je naprosto zbytečné to posouvat ještě blíž a v podstatě ten devátý týden, ten byl do jisté míry vyselektován ještě v osmdesátých letech, když vznikaly první zákony o očkování. 

Ovšem v té době se ještě očkovalo proti tuberkulóze a tam byla potom podmínka, že po tomto očkování proti tuberkulóze je zapotřebí počkat minimálně 13 týdnů nebo ještě déle, pokud se nezhojí ta příslušná jizvička po BCG očkování. 

„Pokud dítě dobře prospívá, doporučoval bych začít s očkováním nejdříve po završení třetího měsíce.“
Marek Petráš

Věk kolem třetího měsíce věku se stal do jisté míry optimální nebo nejprozkoušenějším za celé období éry očkování v České republice od 50.tých let. 

Takže za mě je tedy možnost začít očkovat po završení třetího měsíce, pokud dítě dobře prospívá. 

Vždycky je tam aspekt individuálního pohledu. Mně se líbí empirický názor mé kamarádky alergo-pediatryně, která říká: Já začínám očkování, pokud dítě zvedne hlavu. Tím vím, že se dostalo do nějaké fáze vývoje, kdy už si to můžu dovolit a nemusím se toho tolik obávat. 

Samozřejmě to nejde jaksi zákonně napsat, protože to je empirie, intuice, ale je dobré se toho držet, protože oni vás do značné míry vedou. Je taky dobré, když pediatr poslouchá rodiče a nechá se nějakým způsobem inspirovat jejich intuicí, protože rodič o tom svým dítěti ví nejvíc. 

Martina: Paní doktorko, uchlácholily by vás tři měsíce nebo to, že dítě zvedne hlavičku pro hexavakcínu? 

Ludmila Eleková: No, mě úplně ne, protože moje dítě perfektně zvedalo hlavičku ve třech měsících a nedopadlo to dobře.
Kvituju, že pan doktor říká, že devět týdnů je příliš brzo. Na vašich stránkách jste napsal, že se moc neudělají ani protilátky. Že to je vlastně zbytečná vyplácaná dávka. 

Marek Petráš: Imunitní systém v tomto období někde končí takovou tu první fázi vyzrávání, ale co když u některých jedinců ještě není dostatečně vyzrálý? Ale nemám nic proti zákonu, když takhle zůstane, pokud bude dobře interpretován. 

Ze zákona mají pediatři zodpovědnost za všechny děti, které mají ve své péči - Foto:  UW Health, Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 2.0 Generic

Ze zákona mají pediatři zodpovědnost za všechny děti, které mají ve své péčiFoto:  UW Health, Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 2.0 Generic

Ludmila Eleková: Problém s tím zákonem je ten, že spousta doktorů si to vysvětluje tak, že udeřil devátý týden, musíme očkovat. Po tom, co mi píší maminky, mám zkušenosti spíše negativní. Někdy se doktorka nebo sestřička do maminky pustí jak saň, že je povinné, že musí a že na ně pošlou sociálku.  

Tak zaprvé by si měly paní doktorky uvědomit, že pokud by matka v této chvíli kapitulovala, tak její informovaný souhlas není platný, protože byl učiněn pod nátlakem. Takže by v podstatě to dítě bylo očkováno za nesouhlasu rodičů. Tady se bavíme o právu. 

Čím je dítě starší, tím je imunitní systém zralejší a je těžší. To taky se počítá, protože vakcína je jedna, to se nepočítá na kila. Tak se vlastně relativně sníží dávka na kilogramy. To si myslím, že taky hraje roli. 

Mě by s tím, co vím, asi neuchlácholil žádný věk. Ale kdybych musela dítě očkovat, čekala bych do roka. 

Martina: Říkáte „kdybych musela“. No, musíte. Máme u nás devět povinných vakcín. 

Ludmila Eleková: Jsou lidé, kteří děti neočkují. Proti vůli rodiče dítě nikdo naočkovat nesmí, to by byl trestný čin, kdyby ho někdo násilím naočkoval. Ale pak jsou samozřejmě sankce. 

Vyplývá z toho problém se školkou. Ale znám rodiče, kteří se prostě rozhodli, že očkovat nebudou a zařídili si život tak, aby se o dítě postarali i v době, kdy maminka měla jít do práce a jsou s tím v pohodě. 

„Když někdo musí dítě očkovat, třeba kvůli školce, počkala bych aspoň do roka.“
Ludmila Eleková

Někdo očkuje, protože potřebuje dát dítě do školky. Ale já si myslím, že to rozhodně nemusí kvůli tomu začínat ve třech měsících. Že pokud to dělá kvůli školce, tak ať si klidně počká. 

Čtěte také: Kdy a proč se nechat očkovat

Marek Petráš: Tady bych jenom takovou drobnou obhajobu pediatrů. Ze zákona mají jakousi zodpovědnost za všechny děti, které mají ve své péči. Možná je to někdy až upjatost, že tedy takzvaně chtějí splnit literu zákona a je tam špatná interpretace někdy i podsouvaná, aby skutečně od devátého týdne zahájili očkování. 

A někdy dokonce to jde až tak daleko, že si pediatr nechá podepsat takzvaný revers a myslím si, že tím se ovšem nabourává důvěra mezi pediatrem a mezi rodičem. 

Martina: Ale rodiče mají právo na své pochybnosti a na svůj úsudek. 

Ludmila Eleková: A mají taky právo na informace. 

Marek Petráš: Může to být i jistá nedostatečnost pediatra, že jim to neumí vysvětlit. Může se to stát, prostě každý jsme jiný a někteří rodiče můžou být k diskusi složitější. 

Odborníci se mohou přít, ale pořád je nejdůležitější dítě - Foto: Fotobanka Pixabay

Odborníci se mohou přít, ale pořád je nejdůležitější dítěFoto: Fotobanka Pixabay

Ludmila Eleková: On je problém v tom, že pediatři nedostávají dostatečné informace. Aspoň co vím, že se jim říká na školeních. Pokud je rodič trochu gramotný v angličtině, umí si leccos vyhledat a položí správnou otázku, tak ti pediatři někdy vyprávějí takové báchorky, že si myslím, že si tím boří tu důvěru sami. 

Když například řeknou, že vakcína má 100% účinnost nebo podobné nesmysly, tak aspoň průměrně inteligentní a vzdělaný rodič si pomyslí svoje a samozřejmě pak všechno si filtruje. 

Zažila jsem případy, kdy se vyrobil neočkovač z rodiče, který pouze chtěl vědět nějaké informace. A setkal se s takovou reakcí, že ho to donutilo sednout si k počítači a vygooglit si věci, které ho totálně přesvědčily o tom, že jeho doktor vůbec neví, která bije a že prostě dítě očkovat nenechá. 

„Nechápu argumety pediatrů. Třeba ten, že když nenaočkuje v termínu, dostane pokutu od hygieny. Doktoři by se přeci neměli bát úředníků.“
Ludmila Eleková

Tady se stále mluví o tom, jak udržet tu proočkovanost, jak jsou doktoři pořád drženi v lati, ale bohužel dost nešťastným způsobem. Já jako lékař nechápu některé postoje. Když například pediatr řekne mamince, že musí dítě naočkovat, že jinak dostane pokutu z hygieny. 

Co to je za argumentaci? Já mám jako matka riskovat zdraví svého dítěte jenom proto, aby doktor nedostal pokutu? To mně s odpuštěním může být úplně ukradený. 

Druhá věc je vyhláška, která dává okno do roku a půl, takže nezlobte se na mě, co je to za lékaře, který před Hippokratovou přísahou dá přednost strachu před nějakou soudružkou z hygieny, před tou si přeci on musí být schopen obhájit, proč tohle konkrétní dítě neočkoval v konkrétním datu. 

To je odborný názor a to mu nějaká úřednice nemá absolutně právo zpochybňovat. Když mně přijde kontrola na očkování, jako že taky přišla na tetanovky, tak se jednotlivé případy snažím obhájit. U jedné paní jsem řekla, že má autoimunitu, prostě opravdu imunosupresivní léčbu. Je tedy kontraindikovaná. Já ji očkovat nebudu. Nikdo mě nemůže donutit. 

Marek Petráš: Vy jste použila relativní kontraindikaci. To znamená, zvážila jste prospěch a riziko a zjistila jste, že to riziko by mohlo být vyšší. 

Ludmila Eleková: Ano, ale to by se mělo dělat u každého. Jenže to se nedělá. To si tam běží opravdu jako housky na krámě. 

Marek Petráš: V tom jaká je informovanost pediatrů, respektive jaké informace pediatři potom přináší rodičům, bych mohl souhlasit. Samozřejmě nechci paušalizovat a nechci tvrdit, že jsou to všichni… 

Ludmila Eleková: Já taky nechci paušalizovat. 

Odrovnat pediatra je někdy snadné - Foto: Fotobanka Pixabay

Odrovnat pediatra je někdy snadnéFoto: Fotobanka Pixabay

Marek Petráš: …protože mám mezi nimi velmi mnoho dobrých známých a přátel a vím, že se k tomu staví úplně úžasně a umí nějakým způsobem diskutovat, umí tu informaci předat. 

Ale musím říct, že vy jste taky v jednom rozhlase poňoukala matky, aby se chovaly asertivně a vyptávaly se svého pediatra až tak, že ho v podstatě odrovnají. Musím říct, že na tohle nezapomenu. Já na jednu stranu chápu, že do jisté míry chcete pomoct. 

Martina: Je snadné odrovnat pediatra? 

Ludmila Eleková: Někdy jo. 

Marek Petráš: Ono to nabourá ten vztah, protože ten pediatr se taky zasekne. 

Martina: Já vím, ale pořád je tam to miminko, to dítě a… 

Marek Petráš: …přesně, jde vám o to dítě, čili je zapotřebí, aby ten rodič, pokud má své pochybnosti, tak zkusil najít u svého pediatra i tu jeho lidskou stránku, protože samozřejmě, že ten pediatr nemůže všechno znát. 

Martina: V posledních desetiletích se objevily desítky, možná stovky nejrůznějších civilizačních nemocí, potíží a kdykoliv se vyskytne otázka, co je příčinou, tak většinou říkáme nezdravý životní styl, nezdravé životní prostředí, špatné stravování, ovzduší, voda, potraviny, ale řekněte mi, pane doktore, vylučujete skutečně možné podezření, že některé vážené civilizační choroby současnosti mohou mít to očkování třeba jako jeden ze spouštěčů? 

Marek Petráš: Vždycky si tuto otázku klademe a je spousta studií, o kterých se tady nemluví, protože ty samozřejmě dokazují, že tam nebyla zjištěna žádná asociace. V podstatě jako výskyt bez souvislosti. To znamená, že bez ohledu na to, jestli dotyčná osoba byla nebo nebyla očkována, tak v podstatě byla ve stejném riziku příslušného autoimunitního onemocnění. 

Při každém podezření na škodlivost očkování se dělají studie - Foto: Fotobanka Pixabay

Při každém podezření na škodlivost očkování se dělají studieFoto: Fotobanka Pixabay

A tyhle studie se provádějí a budou se vždycky provádět, protože ty pochybnosti tady jsou a to si myslím, že je správně, protože máme o věcech pochybovat. Objeví-li se cokoliv nového, nový poznatek, nová informace, nové onemocnění, tak bychom měli v každém případě na to zamířit pozornost. 

Jestli je tam možná nějaká příčina i v očkování? Já se obávám, že když se udělají studie, kde se snažíte eliminovat zavádějící faktory a skutečně odhalit jenom rizikové nebo protektivní faktory, tak vám najednou z toho vypadává očkování jako nulový, neutrální faktor. 

Martina: Vnímáte to taky tak, paní doktorko? 

Ludmila Eleková: Je třeba si uvědomit, že opravdu ten mechanismus účinku, ten vliv na celou imunitu se dlouho nezkoumal. To je opravdu otázka posledních možná 15, 20 let, takže jak jsem říkala, běžný doktor, včetně mě, před těmi x lety si nespojí to, že na jaře pacienta očkuje a během léta nebo podzimu se něco objeví. 

Přitom vy sám máte, pane doktore, na stránkách napsáno, že v případě autoimunity po očkování může být ta latence delší a že je třeba sledovat ty příznaky déle. 

Doktoři nemají to paradigma v hlavě, ten myšlenkový rámec na to, aby to takhle viděli. Proč jsou lidi dneska tak nemocní? Představte si popelnici, kterou postupně plníte. Přihazujete, přihazujete, až jednoho dne nezavřete víko. A to, co hodíme naposledy a překročíme vlastně ten pohár, ve kterém to přeteče… 

Martina: Tomu říkáme, že je na vině. 

Ludmila Eleková:…ano, na to ukážeme. Například já jsem měl chřipku a od té doby mi je blbě. Je to spouštěč. Je to něco, čím jsme překročili tolerantní mez, ale já jsem prostě přesvědčená o tom, že to očkování tam má svoji roli. Myslím si, že spousta studií právě může trpět vadným dizajnem. Někdy to je o tom, že dokážu to, co chci dokázat. 

Marek Petráš: Musíte být opatrná v tomhle. 

Čtěte také: Podle indiánského rčení je bílý muž mocný. Tak mocný, že dokáže i onemocnět

Ludmila Eleková: Já vím. Myslím si, že je to hodně i o tom, kdo to financuje. Já mám takový názor, že kdyby nám píchali hexavakcínu, tak se nestane tolik, jako se stane dneska těm dětem a obráceně. Protože jsme byli jiný materiál, když to tak řeknu. My jsme se rodili maminkám, kterým bylo 20 let, nebraly nikdy antikoncepci… 

Marek Petráš: …a nebyly žádné kojenecké potravy, všechno se muselo vařit a všechno bylo takové jaksi… 

Ludmila Eleková: Přesně. Vařilo se. Moje rodiče nebyli jako děti očkovaní, protože se narodili oba před válkou, prošli přirozeným výběrem. Některé ženy neotěhotněly, protože nebylo IVF a všechny tyhle ty věci, takže tam ten přírodní výběr do jisté míry fungoval. 

V dnešní době se děti rodí zranitelnější - Foto: Attribution-NonCommercial ShareAlike 2.0 Generic, Tom Adriaenssen

V dnešní době se děti rodí zranitelnějšíFoto: Attribution-NonCommercial ShareAlike 2.0 Generic, Tom Adriaenssen

Neříkám, že to bylo ideální. Ta strava za socialismu taky ideální nebyla, ale byl to prostě jiný materiál. A ty děti se už rodí zranitelnější, protože dneska každý druhý má alergii, každá druhá žena má něco se štítnou žlázou, rodí ve třiceti, v pětatřiceti, předtím si zase dají tropické očkování, objedou celý svět, nachytají kdejaký infekce, vedou mnohem déle nezřízený život, než jsme ho vedli my a podobně. 

Marek Petráš: Vy jste ale poukázala na jednu věc. Za nás se děti rodily kolem 20. roku matky nebo ještě dřív a dneska je to 30. A možná i tenhle ten časový posun může vést k nějaké predispozici nebo genetický jiné vybavenosti, než tomu tak bylo. 

Martina: Paní doktorko, pane doktore, moc vám děkuji za rady a názory, o které jste se podělili s našimi posluchači. 

Závěrečný díl diskuse o kladech a záporech očkování uslyšíte v úterý 5.4. v 18:30 na Dvojce 

Záznamy pořadu najdete v Archivu pořadů 

Autor:  Martina Kociánová, Ladislav Henek
Pořad: Kupředu do minulosti  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pořad jsme vysílali do ledna 2017  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace