Kupředu do minulosti19. července  2016 v 18:30  

V Česku se staví největší soukromý bunkr na světě. Před čím se majitelé chtějí chránit?

The Oppidum je největší bunkr na světě. Určený je pro jednoho majitele a žít v něm dokáže i stovka lidí - Foto: youtube kanál Forbes

The Oppidum je největší bunkr na světě. Určený je pro jednoho majitele a žít v něm dokáže i stovka lidíFoto: youtube kanál Forbes

Průzkumy veřejného mínění ukazují, že lidé mají stále větší obavy z budoucnosti. Otázkou je, jestli jen „slyší trávu růst“, nebo jsou přirozeně obezřetní.

V této souvislosti je zajímavé pozorovat chování bohatých a vlivných lidí. Kupují rozsáhlé pozemky a nemovitosti na odlehlých místech co nejdál od Evropy a třeba Spojených států. Předpokládají, že až tam už by různé turbulence, kterých se v příštích letech obávají, nedolehly. 

Další jdou ještě dál. Staví si bunkry, ve kterých chtějí přečkat třeba nepříjemné hospodářské krize, nebo různé živelné katastrofy. Jeden takový roste i u nás.  

Hostem Martiny Kociánové byl Andor Šándor, generál v záloze, dřív náčelník vojenské rozvědky, dnes bezpečnostní poradce a analytik. 

 

Největší bunkr na světě: Host: Andor Šándor. Moderuje Martina Kociánová.

Vložit na svůj web

Martina: Pane generále, vy jste poradcem pro výstavbu krytu pro miliardáře The Oppidum, který sami prezentují jako největší bunkr na světě. A mě by zajímalo, co vás k tomu vedlo, že jste se rozhodl dát své znalosti do služeb tomuto projektu? 

Andor Šándor: Před nějakou dobou jsem byl osloven lidmi, kteří tento projekt zahájili, kteří mu věří a požádali mě o mé znalosti z oblasti bezpečnosti. Za jakých podmínek by se ten bunkr mohl používat, jak dlouho by v něm lidé byli schopni přežít. Ale aby si posluchači nemysleli, že jim radím, jak to oplotit nebo jak tam dát kamery. 

„ Je lépe mít a nepotřebovat to, než potřebovat a nemít.“
Franz Kafka

Tím nechci říct, že toto také nebude v nějaké době součástí celého projektu, ale řekl bych, že to je značná marginálie. 

Já jsem to měl zasadit do nějakého bezpečnostního rámce. Dobře případnému kupci zdůvodnit, proč by si to měl koupit, před čím ho bunkr může ochránit a jakou jistotu má, že když si tento bunkr pořídí, tak si pořídí tu nejlepší pojišťovnu, kterou by chtěl mít. Jak řekl Franz Kafka: Je lépe mít a nepotřebovat, než potřebovat a nemít. 

Martina: To je s bunkrem zvláštní paralela. 

Andor Šándor: To je sice pravda, ale vezměte si, že vy si taky pojišťujete auto, zdraví, byt. A to u dobré pojišťovny, která dobře plní, ale zároveň nechcete, aby to pojistné plnění nastalo. Nechcete, aby vám někdo ukradl nebo naboural auto, nechcete vážně onemocnět, ani aby vám váš dům vyhořel nebo se s ním cokoli stalo. 

Bunkr je vlastně ultimátní pojistka, kdy zároveň nechcete, aby došlo k nějaké raketo-jaderné válce nebo jakékoliv jiné hrozbě, proti které tento bunkr své obyvatele (vlastníky) bude schopný spolehlivě ochránit. 

Martina: Takže bunkr jako takové důchodové připojištění. 

Andor Šándor: Třetí pilíř. Snad ho nikdo nezruší. 

Andor Šándor: The Oppidum je ultimátní pojistka, ale zároveň nechcete, aby došlo k nějaké raketo-jaderné válce - Foto: Adam Kebrt

Andor Šándor: The Oppidum je ultimátní pojistka, ale zároveň nechcete, aby došlo k nějaké raketo-jaderné válceFoto: Adam Kebrt

The Oppidium vs. Bílý dům? 

Martina: Tento podzemní bunkr, který se nachází asi 7 km jihozápadně od Českého Brodu, začala stavět už v roce 1984 naše tehdejší československá armáda spolu se Sověty. Nakonec ale svému původnímu a vojenskému účelu nikdy nesloužil a vy teď na jeho základech budujete luxusní pojistný bunkr. Není to, že jeho poloha je veřejná informace, největší bezpečnostní riziko? 

Andor Šándor: Já si to nemyslím. Paralelou může být třeba Bílý dům. Také o něm všichni ví, kde je a je to určitě velmi bezpečné místo, které chrání prezidenta Spojených států, i když to občas jaksi kulhalo. 

Výjimečnost tohoto bunkru nespočívá v tom, že se neví, kde je. Ono na světě existuje řada malých bunkrů, které si pořídily rodiny, které nejsou kdovíjak velké, nejsou kdovíjak luxusní a jejich výhodou je, že se o nich neví a jsou částečně odolné. Bunkr, o kterém mluvíme, je natolik zodolněn a vybaven bezpečnostními prvky, že skutečnost, že se ví o jeho lokaci, nesnižuje kvality jeho ochrany. 

Bunkr má nejen nadzemní budovy, ale má také podzemní budovy. V tuto chvíli se nedomnívám, že znalost prostředí, respektive prostoru, kde se nachází, by jakkoliv snižovala stupeň ochrany, který nabízíme. 

Bunkr The Oppidum je zajištěn stejně dobře jako Bílý dům, možná lépe - Foto: Fotobanka Pixabay, CC0 Public domain

Bunkr The Oppidum je zajištěn stejně dobře jako Bílý dům, možná lépeFoto: Fotobanka Pixabay, CC0 Public domain

Martin: Znamená to, že tento bunkr je bezpečnostně zajištěn podobně, jako třeba Bílý dům? 

Andor Šándor: Já si myslím, že je na tom lépe, protože je mimo jakoukoliv urbanistickou zástavbu. Bílý dům je tam, kde je. Víme, že je frekventován, že se na večeři dostal člověk, který tam neměl co dělat. Tady se to nemůže stát. Pro soukromou osobu jsem na světě neviděl bezpečnější místo. 

Martina: Říkáte, že budou zásoby i obyvatelé, kteří si zaplatí miliardy, dobře chránění. Ale pokud přijde desetitisícová armáda lidí, kteří budou dostatečně odhodlaní, zoufalí, hladoví a vyřízení, tak třeba prvních pár tisíc jich zastřelí, ale jak dlouho to může pokračovat? 

Čtěte také: Prepper: Počítáme s tím, že první dvě zimy po apokalypse budeme zalezlí. Příroda a Darwin udělají práci za nás

Andor Šándor: Není to v tom, že budete někoho střílet. Objekt se sestává ze dvou částí. Z té běžné, kde žijete a v případě, že se zhorší situace, tak se přesunete do podzemí. A to podzemí je natolik mechanicky chráněno, že nepronikne ani 10 000 lidí. 

Nikdo z těch lidí nebude schopen ta obrovská vrata otevřít. Jistota je v mechanických zábranách a ne v tom, že budete někoho střílet a likvidovat. Tam se prostě nedostanete. 

Martina: To znamená, že by se případní útočníci dostali jenom do horních prostor. 

Andor Šándor: Ano, ten spodek, ten bude chráněn velmi dobře a navíc zásobování bude řešeno i moderním způsobem, jako je aquaponie, hydroponie, dlouhodobě velmi kvalitně zamražené potraviny a podobně. Tady se skutečně myslí na přežití v řádu let, ne týdnů, měsíců. 

V bunkru přežijete klidně 10 let! 

Martina: Když jsem sledovala propagační video, tak připomíná sekvenci třeba z filmu Nepřítel státu. Opravdu je možné, aby tam přežili lidé až 10 let bez externích dodávek? 

Andor Šándor: Je kalkulováno, že by to mělo jít. Já nejsem odborník na to, jak funguje aquaponie, hydroponie, jak dlouho vás bude bavit jíst pouze ryby. Ale asi je lepší jíst jen ryby, než nejíst vůbec nic. 

Doba 10 let je extrémní a má ukázat, že technologie, které se tam instalují, budou skutečně špičkové. Já si neumím představit takový konflikt, který by obyvatele bunkru nutil být mimo jakýkoliv fyzický kontakt s veřejností po dobu delší než dva, tři roky. Nicméně 10 let je cíl, který sledujeme. 

Martina: Já jsem původně měla představu, že ten bunkr bude určený pro mnoho lidí, kteří si tam zaplatí, pronajmou místo. Ale vy říkáte, že je určený pro jednu rodinu. Pro kolik lidí tedy je? 

Andor Šándor: Uvažuje se o tom, že by to mělo být pro jednoho majitele, který by si ten bunkr pořídil a pro jeho rodinu. 

„ Bunkr je pro jednoho kupce. Kolik tam ale bude lidí bydlet, záleží jen na něm. Můžou to být i stovky.“
Andor Šándor

V Německu jsou bunkry, které obývá víc rodin a má víc majitelů. Tady by to mělo být skutečně pro jednoho exkluzivního majitele. Odhad je, že by tam mohlo být tak 50 příslušníků jedné rodiny + personál, který by se o ně staral. 

V zásadě, pokud bychom uvažovali o tom, že by tam mohli být i další lidé, což je věc rozhodnutí majitele, tak můžeme hovořit řádově i o stovkách. Klidně. 

Fronta zájemců u The Oppidia zatím nestojí 

Martina: Oficiální stránky bunkru The Oppidum jsou v angličtině, ruštině a čínštině. Ta angličtina je velmi široká, ruština a čínština už ne tolik. To jsou tedy jazyky, kterými mluví vaši potenciální klientela? 

Andor Šándor: Klientela je velmi ožehavé téma. Hledáme exkluzivního potenciálního kupce a angličtinu bereme jako světový jazyk. Rusky mluvících boháčů je poměrně hodně a čínských stále více, takže záměr oslovovat potenciální klienty těmito jazyky je celkem zřejmý. 

Martina: Kolik je zájemců? Vím, že vy jste i pro české boháče zorganizovali i takový Den otevřeného bunkru. Jsou zájemci i z řad našich multimilionářů? 

Andor Šándor: Já se neúčastním obchodování, to není moje záležitost. Ale naše politika je tyto informace nezveřejňovat. Pokud má někdo představu, že u toho zandavadla od pekla, jak říkáme těm velkým dveřím, jsou nějaké velké zástupy lidí, tak nejsou. 

Jedním z důvodů, proč se uchýlit do bunkru, jsou následky dlouhého výpadku energie - Foto: Fotobanka Pixabay

Jedním z důvodů, proč se uchýlit do bunkru, jsou následky dlouhého výpadku energieFoto: Fotobanka Pixabay

Martina: Velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška říká, že žádný bunkr v dějinách, nebyl nikdy připraven na to, co se může stát. Na co je připraven tento bunkr? V čem všem je schopen ochránit své obyvatele? 

Andor Šándor: My jsme zvažovali všechny hrozby od dlouhodobého výpadku elektrické energie, nezvladatelné migrační vlny, které mohou zásadně narušit chod a život daného států, jaderný konflikt a podobně. Myslíme si, že jsme připravili taková řešení, že bunkr odolá. A dá lidem to, co jim nabízí. 

Nebude to tak, že jenom sejde o patro níž a bude žít tak, jako žil předtím. Ale bude žít mnohem komfortněji, než řada lidí, kteří tuto možnost nemají. 

Martina: Co zamoření vody nebo vzduchu chemickými či biologickými látkami? 

Andor Šándor: Tam je to všechno zařízeno tak, aby k tomu zamoření nemohlo dojít, a to včetně zařízení, které mají eliminovat negativní dopady jaderného výbuchu. Takto se to také stavělo i po roce 1990. 

Čtěte také: Kolaps společnosti bude, říkají preppeři a budují soběstačné osady

Martina: Jakým způsobem bude, v případě biologického útoku, zajištěna dodávka pitné vody, vitamínů, bílkovin, zkrátka všeho, co potřebuje člověk k tomu, aby nesešel na kurděje? 

Andor Šándor: Kromě zmíněné aquaponie, hydroponie, se řeší otázka i čistoty vody. Garantujeme, že zařízení na čištění vody tam budou. Ale jaký technický princip bude použitý, to nevím.  

Ale lidé by po skončení krize měli vyjít relativně nezasaženi. Moderní způsoby výroby potravin by měly zajistit nejen kalorickou hodnotu, ale samozřejmě i zdravotní.  

Součástí bunkru je i vrtulník 

Martina: Nebude nakonec tím nejrizikovějším okamžikem právě chvíle, kdy obyvatelé bunkru vyjdou ven? Lidé tam budou pravděpodobně v zuboženějším stavu a nebude se jim líbit, že vychází růžovolící, napapaní lidé, kteří holt v minulosti dobře investovali. 

Andor Šándor: Určitě se nepředpokládá, že by ti lidé z toho bunkru odešli a začali by se jakkoliv stýkat s dalšími obyvateli, kteří by na tom byli podstatně hůře. Pokud ten bunkr opustí, tak ho samozřejmě opustí tak, aby opustili třeba i území země. 

Součástí bunkru bude i přeprava, zřejmě vrtulník. Ale pokud skutečně dojde k obrovské katastrofě, tak nikdo netuší, jestli bude k něčemu - Foto: Miloš Vomela

Součástí bunkru bude i přeprava, zřejmě vrtulník. Ale pokud skutečně dojde k obrovské katastrofě, tak nikdo netuší, jestli bude k něčemuFoto: Miloš Vomela

Martina: To znamená, že případný letoun a vrtulník bude uschován dole? 

Andor Šándor: Součástí bude možná přeprava vrtulníkem. Ale pokud skutečně dojde k obrovské katastrofě, tak kdo je dneska vlastně schopen garantovat, že po deseti letech to, co jsme naplánovali a zbudovali, opravdu pak stoprocentně zafunguje. 

Ani já nejsem naivní, ani potenciální kupec nebude naivní, aby se domníval, že při skutečně velké katastrofě bude bunkr jako Noemova archa, která mu prostě zajistí, že všechno přečká bez jakékoli újmy na zdraví. 

Může se klidně stát, že předpoklady nemusí vyjít. Žijeme v reálném světě a takovouto katastrofu, o které hovoříme, jsme, zaplať pánbůh, nezažili. To ještě neznamená, že k ní někdy nemůže dojít. 

Většina katastrof se nestane lusknutím prstů 

Martina: Neměl by větší smysl takovýto bunkr někde v dosahu moře? Lodní doprava se jeví jako nejspolehlivější. A to, co propagujete, že je to blízko Letiště Václava Havla, mně zní v kontextu, co by se mohlo stát, docela komicky. 

Andor Šándor: Ano, někdy může být přesun komplikovaný. V případě výpadku elektrické energie, která může nastat lusknutím prstu, záleží na tom, kde by ten klient byl. Zda by obýval vrchní prostor, nebo zda by se byl schopen sem přepravit. To je samozřejmě otázka, kde by se v té době nacházel. 

Ale pokud jde o ty další krize, migrace, zhoršení mezinárodní situace, která by mohla vést k rozpoutání nějakého velkého konfliktu, tak to jsou věci, které by se skutečně nestaly z hodiny na hodinu. 

Bunkr je obrovský. Pod zemí se rozléhá na ploše 3600 metrů čtvrečních - Foto: youtube kanál Forbes

Bunkr je obrovský. Pod zemí se rozléhá na ploše 3600 metrů čtvrečníchFoto: youtube kanál Forbes

Ten bunkr je obrovský. Je na rozloze 3600 metrů čtverečních. Nahoře i dole. Neumím si představit, že by dneska někdo do takové výstavby šel, aniž by měl jistotu, že to někdo koupí. My máme poměrně velkou výhodu v tom, že velká část už je vlastně zbudována a v cenách, za minulého režimu. To je nepoměřitelné s tím, co by to stálo dneska. 

Martina: Takže to gró je postaveno a vy tam teď dodáváte nejmodernější technologie a vybíráte měkké koberce a podobně? 

Andor Šándor: To nevím. Moje role skončila, když jsem udělal to, o co jsem byl požádán. Ta vybavenost tím, co jste naznačila, už jde mimo mě. 

Společnost je polarizovaná, obrovské majetky vlastní jen hrstka lidí 

Martina: Václav Bartuška říkal, že pokud někdo může odolat konfliktům a katastrofám, tak je to otevřená společnost. Čím více bude společnost rozkastovaná, tím menší má šanci. Nemyslíte si, že toto může společnost nesmírně polarizovat? 

Andor Šándor: Já si myslím, že společnost už je stejně polarizovaná. Nepoměr lidí, kteří vlastní obrovské majetky v kontrastu s těmi, co nemají nic, je obrovský. Dneska vlastní obrovské majetky jen hrstka lidí. 

Nůžky sociálního rozdělení jsou přece obrovsky otevřeny. A nejenom v Americe, v Rusku, ale i v České republice. My tu řešíme jednoho jediného konkrétního člověka a nabízíme mu nadstandardní pojišťovnu. 

Čtěte také: Energetická soběstačnost velké části lidí by rozštěpila společnost

Nemyslím si, že tento jedinečný případ může to, o čem hovoříme, jakkoliv v té ose vysunout. I někteří naši miliardáři si zbudovali sídla, která vypadají velmi monstrózně, jsou zvláštní a nemyslím si, že jejich existence jakkoliv polarizuje společnost. 

Spousta našich lidí ví o možné hrozbě, ale neudělá pro vlastní ochranu vůbec nic. Kdybychom dneska (po dvou letech, co hovoříme o blackoutu) udělali průzkum v průměrných pražských rodinách, tak bychom zjistili, že tam nikdo nemá zásoby pitné balené vody, zásoby trvanlivých potravin. Lidi takoví jsou. To je prostě fakt. 

Řada lidí vůbec netuší, co by měla dělat v krizové situaci. To přesto, že některé vlády slibovaly, že s informovaností cosi udělají - Foto: Fotobanka Pixabay

Řada lidí vůbec netuší, co by měla dělat v krizové situaci. To přesto, že některé vlády slibovaly, že s informovaností cosi udělajíFoto: Fotobanka Pixabay

Je to dáno tím, že po revoluci se zaspala edukace lidí v tom, co by měli dělat, když přijde krize. Naprosto se odstranila jako nějaký relikt komunismu, který teď už není potřeba. 

Řada lidí skutečně vůbec netuší, co by měla dělat. To je bohužel fakt, a přestože některé vlády slibovaly, že na tomto poli uvědomování občanů cosi udělají, tak neudělaly nic. 

Ve školách se dneska už nic takového žákům neříká, to je chyba. Základní věci by lidé skutečně měli vědět. Já vám to řeknu na vlastním případě, může se to zdát komické, ale do 31. července 2002 jsem přesně věděl, co za jakékoliv krize budu dělat, kam půjdu, kde budu ochráněn. A 1. sprna 2002, kdy jsem se stal už normálním občanem České republiky, tak nevím nic. 

Vedení Prahy si neumí poradit ani s drobnostmi. Třeba s kontaminací pitné vody 

Martina: Informace k vám už nejdou? 

Andor Šándor: Jako občan Prahy 6 už netuším, jak využít ochranných systémů metra, které byly postaveny za komunismu jako součást ochrany obyvatel proti raketo-jaderné válce. Ale nejenom to. 

Loni jsme měli průsaky kontaminované látky do pitné vody a způsob řešení této krize byl velmi, velmi zvláštní. Stalo se to v pátek a já jsem se to dozvěděl v neděli v 1 hodinu, když jsem vycházel z domu a na dveřích jsem viděl, že nemám požívat vodu a že se nemám sprchovat. 

Vedení města si s takovou drobnou věcí nevědělo rady, neuměli správně reagovat a informovat občany. To znamená, že máme-li jasné důkazy, nebo aspoň velké podezření, že je kontaminována voda, tak vodu prostě vypneme, aby ji lidé dál nemohli používat. 

„ Vedení Prahy 6 na loňskou kontaminaci pitné vody reagovalo špatně.“
Andor Šándor

A nebudeme argumentovat nesmyslnými nápady jako čím budou lidé splachovat toalety? Tak nebudou splachovat, ale zajistíme, že vodu nebudou požívat, že se nemohou kontaminovat. 

Měli jsme obrovské štěstí, že z těch 32 000 zasažených lidí, nikdo vážně neonemocněl (a nedej bůh, že tam neumřelo nějaké dítě). 

Ukazuje to, jak nejsou orgány krajské samosprávy připraveny krize dobře řešit. 

Martina: Děkuji vám za to, že jste nás provedl tímto velmi bezpečným bunkrem a přinejmenším nám navrtal brouka do hlavy. A to je někdy velmi cenné. 

Záznamy pořadu najdete v Archivu. 

Autor:  Martina Kociánová, Ladislav Henek
Pořad: Kupředu do minulosti  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: pořad jsme vysílali do ledna 2017  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace