Včelstva krmená medem spotřebují o třetinu méně zásob a jsou mnohem vitálnější, než když jsou na cukru

Každé třetí sousto z našeho talíře je bezprostředně závislé na opylování - Foto:  pixabay.com

Každé třetí sousto z našeho talíře je bezprostředně závislé na opylováníFoto:  pixabay.com

Příspěvek včel do koloběhu přírody patří mezi ty klíčové. Na existenci tohoto 40 milionu let starého tvora jsou závislé až 4/5 všech rostlin. Každé třetí sousto z našeho talíře je bezprostředně závislé na opylování.

A tak se zdá, že pokud nám na nich moc nezáleží z prostého obdivu k jejich dokonalosti, tak by nám na nich mělo záležet z čirého pudu sebezáchovy. 

Martina Kociánová si povídala se včelařem, který se včelkám věnuje už více než 50 let. Učitelem včelařství a spoluzakladatelem hnutí Šance pro včely, Leošem Dvorským. 

 

Včelstva krmená medem spotřebují o třetinu méně zásob a jsou mnohem vitálnější, než když jsou na cukru. Host: včelař Leoš Dvorský. Moderuje Martina Kociánová.

Vložit na svůj web

Jan Amos Komenský: S včelařstvím naučil jsem se přírodu znáti více a více milovati, než z mnoha knih učených. Včela je tvor v pravdě dokonalý.

Včelaři preferují pouze výkon 

Martina: V jaké kondici u nás včelstva a včely dnes jsou? 

Leoš Dvorský: Jednoduchá otázka, těžká odpověď. Člověk zbavil včely všeho, na čem byly závislé. My jsme si do našich domovů postupně přivezli včely z volné přírody, změnili jsme celou krajinu a tím jsme jim vzali jejich přirozené prostředí. Já si myslím, že v dnešní době vystupuje na povrch ten největší zločin, kterého včelaři na včelách dopustili. Přestali jsme respektovat přírodní zákonitosti a principy selekce. 

Martina: Co si pod tím můžeme představit? 

Včelaři preferují pouze výkon - Foto:  pixabay.com

Včelaři preferují pouze výkonFoto:  pixabay.com

Leoš Dvorský: Včelaři preferují pouze výkon. Chtějí po včelách med, případně další produkty, ale ta přírodní selekce probíhá jinak, komplexně. Tam je prvořadé, aby včelstvo přežilo. Aby si roj našel obydlí, aby si ho uhájil, aby si vystavěl dílo, přinesl si zásoby a mohl přežít, mohl projít zkouškou vitality a tou je první zima. 

My vybíráme úplně jiným způsobem, chceme, aby byly včely mírné, chceme, aby přinesly hodně medu, ale už se nedíváme na to prioritní, jestli je včelstvo schopné přežít, a jestli přináší další geny do budoucna. Ty zaručují to, že včelstvo bude žít, že včely tady budou dál. 

Když jsme si je totiž přivezli domů, do svých obydlí, tak jsme za ně převzali taky zodpovědnost a na to zapomínáme. 

Chováme včelstva, která by nepřežila. Příroda je na rozdíl od nás tvrdá, ale spravedlivá 

Martina: A co děláme špatně, že by jejich genetický fond nemusel být do budoucna pro včely - a tím pádem i pro nás - úplně příznivý? 

Leoš Dvorský: Chováme včelstva, která by nepřežila. Kdejakého slabocha se snažíme zachránit, místo toho, abychom ho vyřadili z chovu. Čili my, pokud chceme, tak musíme tyto principy zásadním způsobem změnit. 

Trošku do toho vnést té tržní ekonomiky, ať se to komu líbí nebo ne. Bez toho to nejde. Ale bohužel někdy to funguje tak, že lidé pod tržním mechanismem představují, že si utrhnou něco navíc. A ono to tak není. 

Martina: Znamená to, že jsme včely začali vnímat jako jakési vyráběče medu a přestali je vnímat jako živé bytosti? 

Včely bereme jako výrobní prostředek - Foto:  pixabay.com

Včely bereme jako výrobní prostředekFoto:  pixabay.com

Leoš Dvorský: Ano. My je bereme jako nějaký výrobní prostředek a možná, že bychom se na ně měli dívat spíš více jako na své partnery, kterým dáme možnost ukázat, i v těch našich nových podmínkách, co dokážou. 

Také bychom samozřejmě měli respektovat jejich přirozenost. Oni mají svůj biorytmus a my ho narušujeme. Ale hlavně zásadním způsobem porušujeme principy přírodní selekce a příroda je tvrdá, ale spravedlivá. 

Rozdíl mezi lékem a jedem je pouze v dávce  

Martina: A jak by se to mělo dělat správně? 

Leoš Dvorský: Já můžu říct, jak to dělám já. Snažím se chovat taková včelstva, která se buď úplně obejdou bez různých přípravků na tlumení nemocí, nebo na nich nejsou tolik závislá. Rozdíl mezi lékem a jedem je pouze v dávce. A my tomu říkáme léky. Ale my neléčíme. My prostě tlumíme nemoci. 

Někdy se nám to daří a někdy ne, ale neuvědomujeme si jednu věc. Jestliže paušálně použijeme nějaký prostředek na tlumení například varroázy, tak tento systém působí jako sekačka na trávu. Nemůžete vlastně nikdy zjistit, co je nadprůměrné, ani co je podprůměrné. 

„Co je podprůměrné a nepřežilo by, je potřeba vyřadit.“

Já třeba říkám, že už na podzim by měl včelař umět přijmout zimní ztráty. Proč? Protože, když si nebudeme lhát do kapsy, vidíme, která včelstva mají šanci přežít a která šanci nemají. A ušetříme si spoustu práce, i spoustu peněz, protože zásoby, které by ta včelstva spotřebovala a pak následně uhynula, ta si ušetříme a ušetříme včelám i trápení. 

Pokud chceme, aby včely byly zdravé, odolné, musíme vybírat podobně, jako vybírá příroda 

Martina: Rozumím tomu tak, že většina včelařů za každou cenu udržuje všechna včelstva při životě? 

Včelaři se někdy chlubí tím, že jim za celých 10 let neuhynulo včelstvo - Foto:  pixabay.com

Včelaři se někdy chlubí tím, že jim za celých 10 let neuhynulo včelstvoFoto:  pixabay.com

Leoš Dvorský: Ano. A to je právě to, co není v pořádku. Včelaři se někdy chlubí tím, že jim za celých 10 let nebo více neuhynulo včelstvo, ale to není podle mého názoru vůbec zásluha, ale nepochopení zákonitostí nebo principů přírodní selekce. 

Pokud chceme, aby včely byly zdravé, odolné, musíme vybírat podobně, jako vybírá příroda. To je jedna z věcí, kterou jsem říkal, že včelaři zanedbávají. A druhá věc je ta, že se na včely díváme jako nejednotný materiál.  

Ten systém, který jsme my zavedli, že chceme hodně medu, chceme hodně produktů od včel, chováme hromadně matky, říkáme tomu různé užitkové nebo ušlechtilé chovy a tak dále, tak v podstatě nevybíráme to nejlepší, co je schopné přežít. 

Jde nám samozřejmě o med a já netvrdím, že nemám med rád. Naopak, je to lékárna, a byl bych rád, aby med byl na jídelníčku každé rodiny, ale faktem je, že se ubíráme směrem, který včelaření degraduje. 

Jsou záznamy o tom, že už před sto lety se včelaři potýkali s podobnými problémy, jako my dneska 

Martina: Zajímalo by mě, jestli si před sto lety včelaři na vesnicích včelek vážili, chodili si je opatrovat, takzvaně počítat, trávili u nich spoustu času, anebo jestli si to idealizujeme a už tehdy ty včelky neměly podmínky pro svůj přirozený život. 

Leoš Dvorský: Změna včelaření začala zhruba před dvě stě lety. Naše původní včela, včela tmavá, se téměř nerojila. A protože včelaři ještě neovládali umělý chov matek, tak začali dovážet plemena, která se rojila víc. A tím se to začalo nějakým způsobem všechno míchat. Začali jsme dovážet kraňku, která v té době byla velice rojivá, začali jsme dovážet včely z Kypru, z Turecka a dostali jsme z toho takovou směsku, kdy jsme se po x letech dostali na rozcestí a teď jsme zjistili, že naše domácí včela je něco jiného, než jsme chtěli. 

„Jsou záznamy o tom, že už před sto lety se včelaři potýkali s podobnými problémy, jako my dneska.“

Dovoz včel se stal kamenem úrazu v celé Evropě. Můj včelařský učitel, přítel Šrám, ke kterému jsem začal chodit někdy v 10 letech a trávil jsem tam prakticky všechny víkendy, tak ten říkal: Kde se kdo zrodí, tam se i hodí. 

Jsou záznamy o tom, že už před sto lety se včelaři potýkali s podobnými problémy, jako my dneska - Foto:  pixabay.com

Jsou záznamy o tom, že už před sto lety se včelaři potýkali s podobnými problémy, jako my dneskaFoto:  pixabay.com

V těch slovech je obrovská moudrost, ale na prvním místě by nemělo být, že ta včela bude mírná, byť si to přejeme, ale měla by být schopná přežít bez pomoci člověka. 

Chemií vyřešíme jeden problém, ale 10 dalších si vytvoříme 

Martina: Takže vy k léčení včelstev nepoužíváte antibiotika? 

Leoš Dvorský: Antibiotika jsou u nás zakázaná. Ale snažím se minimalizovat chemické prostředky. Mezi ně počítám i kyselinu mravenčí, o které říkáme, že je v malém množství součástí medu a že to je vlastně přírodní prostředek, nezanechává rezidua ve vosku a tak dále. Pro mě to je ale také chemie. 

A vlastně pokud je nutné, uchyluji se k takzvanému bodovému ošetřování, to znamená, že neošetřuji včelstva plošně, ale určité včelstvo, na určitém stanovišti, v pravý čas. 

Čtěte také: Jak poznat kvalitní med? Odpovídá včelař Jiří Přeslička

Třeba v loňském roce to bodové ošetření znamenalo, že na jednom stanovišti, kde jsem měl třeba 20 včelstev, jsem ošetřil pouze jedno včelstvo začátkem června a měl jsem celý rok klid. 

A okolo ostatní včelaři dávali o měsíc, o měsíc a půl později včelstvům nejdřív Formidol, potom Gabon, přišel podzim, dělali první, druhou, třetí fumigaci a ještě se s tím chlubí a ještě o mě mohou říct, že ohrožuju jejich včely, ale oni přitom ohrožují moje včely. 

Roztoč parazitující na včelách - Foto: Wikimedia Commons

Roztoč parazitující na včeláchFoto: Wikimedia Commons

Roztoč, z mých včelstev, když se dostane zalítáváním do jejich včelstev, tak už na tu dálku musí padnout, protože těch prostředků je tam tolik, že prostě na to musí reagovat, ale jejich rezistentní roztoči se dostanou ke mně a moje včely si s tím musí poradit. 

Víte, my jsme trošičku zpohodlněli jako civilizace a volíme jednoduchá řešení. My třeba tou chemií vyřešíme jeden problém nebo zdánlivě vyřešíme jeden problém, ale 10 dalších si vytvoříme a pak běžíme takový ten krysí závod. 

Znáte to, křeček a běží pořád dokola a neví, jak z kola ven. Já tvrdím, že kolo není možné nějakým způsobem opravit, ale je z něj potřeba vystoupit. 

Martina: A vy jste z něho vystoupil. 

Leoš Dvorský: Já jsem z něho sice vystoupil, ale řídím se tím, že nesmím ohrožovat své okolí. Jsme zvyklí z minulé doby, že za nás vždycky někdo o něčem rozhodoval. Osobní svoboda a také zodpovědnost se vytrácí. Mladí toho nevyužívají a čekají, až jim někdo něco nařídí, až jim dá do rukou zákony, jasné návody, že toto mohou a toto nemohou. Myslím, že se člověk odlišuje od těch ostatních tím, že je schopen také prosadit nějakou svoji vůli. 

Včely nám samy ukazují, co potřebují 

Martina: Vy jste řekl, že nemá cenu se v tom kruhu stále točit a jenom zrychlovat, že má cenu z něho vystoupit a vy jste z něho vystoupil. Povězte mi, co všechno to vystoupení z oficiálního způsobu chování včel obnáší? Jaké další odlišnosti má váš přístup k včelám? Vím, že na zimu, ani v průběhu roku nekrmíte včely cukrem. 

Včely nám samy ukazují, co potřebují - Foto:  pixabay.com

Včely nám samy ukazují, co potřebujíFoto:  pixabay.com

Leoš Dvorský: Tím se dostáváme vlastně k alternativnímu způsobu včelaření. Když jsem začínal se svým otcem včelařit, tak jsme koupili úly od včelaře, který zemřel. Jeho měly 15 cm silné stěny a ty včely byly v jednom nástavku, to je ten prostor, ve kterém se to včelstvo nacházelo a zimovalo. Ten včelař pochopil jednu věc, že se dá včelařit i jinak se silnějšími včelstvy přes zimu. 

Měl jsem obrovské štěstí, že jsem se seznámil s přítelem Šrámem, on neustále zkoušel. A já jsem se od něj naučil pozorovat včely.  

Tento včelař mě inspiroval k tomu, abych pořád něco zkoušel, něco testoval, pozoroval včely. Čili vlastně jsem se učil od včel. Ty včely vám ukazují, co vlastně potřebují. Říkám, včely jsou úžasně logické bytosti. 

Před dvě stě lety se med odebíral až na Velikonoce 

V roce 70 jsem řešil problém u včelstva, které zimovalo ve dvou nástavcích. Přečetl jsem si, že u takovéhoto úlu je v zimě problém mezera mezi nástavky, mezi těmi plásty. Že včelstvo nemusí v zimě přežít. Tak jsem snížil nástavky a místo dvou nástavků tam vlastně byly tři. Později jsem zjistil, že tento nápad mělo x dalších včelařů. Šli jsme podobnými cestami a vlastně jsme se už začínali, ať jsme chtěli nebo nechtěli, trošičku víc šinout k tomu alternativnímu včelaření. 

Čtěte také: Každý včelař umírá hlúpý. Včelařův rozhlasový dokument o včelařích

V našich úlech jsme včelstvům dávali na zimu 12 kilo cukru. Přečetl jsem si, že Američani jim dávají 10 kilo cukru, anebo, že je nekrmí vůbec. Říkal jsem si, že to není možný. Samozřejmě tam ale nechávali veškeré zásoby a včely zimovaly na medu. 

Já jsem víceméně náhodou přešel na tento způsob v roce 92, kdy byla cenová krize, a já jsem včelám cukr nedal a nechal jsem jim tam med s tím, že budu dělat to, co dělali naši předkové. Ti odebírali med na jaře. 

Před dvě stě lety se med odebíral včelám na Velikonoce - Foto:  pixabay.com

Před dvě stě lety se med odebíral včelám na VelikonoceFoto:  pixabay.com

Před dvě stě lety se odebíral med na Velikonoce. Braly se pouze přebytky. Protože na jaře jsou včely schopny znovu své dílo postavit, nanosit, je to něco jiného než na podzim. Zjistil jsem, že to funguje docela dobře. Pak jsem přicházel na jinou rámkovou míru v úlech, takže jsem část včelstev musel nechat na medu a část jsem budoval znova tím, že jsem je krmil cukrem. No a viděl jsem obrovské rozdíly. 

Martina: V čem byly ty rozdíly? 

Leoš Dvorský: Ve vitalitě. Ta včelstva prostě mají úplně jinou vitalitu. Med je komplexní potravina pro včely a cukr je pouhá náhražka. Víte, ono to zase není nic nového. Zkuste třeba králíky krmit celý rok kyselými okurkami a uvidíte, jaký budou mít potomstvo nebo… 

Martina: …a výraz. 

Leoš Dvorský: Přesně tak. Čili je to úplně stejné. Výživa má obrovský vliv na organismus. Já jsem se před časem zúčastnil takového pokusu. Kamarádi mě přesvědčili, že existuje nějaká paní doktorka, která se zabývá laktobacily a chce vyrábět pro včely probiotika. A že by potřebovala včely, které jsou živeny pouze medem. 

Já jsem říkal, paní doktorko, bez problémů, já nějaké mrtvé včely v zimě nahrabu a dám vám je. A ona, že potřebuje živé. Moc se mi nechtělo, ale když jsem dal slovo, tak jsem ho chtěl dodržet. ,Řekl jsem jí, že jí teda 4 měsíce budu dodávat, ale že je nesmít trápit. Ona na to: Ne, nebudu, jenom jim ustřihnu hlavu a budou hned mrtvé, to je nebude bolet. Tím mě tedy uklidnila. 

Včelstva na medu spotřebují o třetinu méně zásob, než když jsou na cukru - Foto:  pixabay.com

Včelstva na medu spotřebují o třetinu méně zásob, než když jsou na cukruFoto:  pixabay.com

Dal jsem jí včely a ona mi po 14 dnech téměř rozhořčeně volá, že mi pěkně děkuje, že se svým výzkumem může začít znova. Oni doteď znali 12 kmenů laktobacilů a v těch mých včelách jich bylo přes 40 a některé dosud neznámé. 

Říkala, že moje včely na medu u ní žily měsíc a půl, zatímco ty krmené cukrem dostaly úplavici a do týdne zemřely. 

Včelstva na medu spotřebují o třetinu méně zásob, než když jsou na cukru 

Martina: Když včely živíte jenom medem a vybíráte med až na Velikonoce, oč nižší je snůška? Protože mnozí medaři by asi v tuto chvíli asi řekli, ale já potřebuji, aby ty včely dodaly med a ne, aby ho snědly. 

Leoš Dvorský: Když jim nechám v tom předchozím roce medu víc, tak on se neztratí. Včely jsou, znova to říkám, úžasně logické bytosti, oni ho nespotřebují pro svoji nějakou zábavu a ten med tam prostě zůstane. Tak o to vytočím medu víc. 

„To, že se včelám nechává víc medu v průběhu sezony, je podle mě stěžejní záležitost v alternativním včelaření.“

Čili je potřeba uvažovat v dlouhodobějším horizontu. Pak jsem různými měřeními, vážením, zjistil, že ta včelstva na medu spotřebují o třetinu méně zásob, než když jsou na cukru. No logicky, je to komplexní potravina.  

Včelstvo je zdravé, dokud si staví dílo tak, jak chce samo 

Martina: V čem ještě dalším to spočívá? Vy jste někde říkal, že k dobrému zdravotnímu stavu a kondici včel, se snažíte využívat přirozené pudy včel, zvláště čistící pud. Co si pod tím může laik představit? 

Leoš Dvorský: Včelstvo je zdravé, dokud si staví dílo tak, jak chce samo. Podle svých představ, kterým my asi nerozumíme. 

Na Dálném východě se střetávaly dva druhy včel. Včela východní a včela mellifera – medonosná, tu kterou tady máme my. Kolem Vladivostoku byly pouze včely východní a tehdy včelaři začali dovážet včely. No a třeba 100 let byla včelstva v pořádku. Stýkaly se tam prostě tyto dva druhy, stýkaly se i s tím kleštíkem (původce varroázy).  

Medové plásty - Foto:  pixabay.com

Medové plástyFoto:  pixabay.com

Ty místní včely se s ním nějaký způsobem naučily žít nebo se s ním vypořádat a trvalo to až do momentu, kdy tam dorazil pokrok. V 50. letech tam dorazil pokrok v podobě mezistěn, to znamená těch plátků vosku, kde jsou předtištěný, vlastně vylisovaný buňky. A tenkrát tam uhynulo obrovské množství včel, zbylo asi jenom 10 % včelstev. A stejnou zkušenost si vlastně udělali Číňani asi o 10 roků později. 

Já tedy pokračuji v tom šlechtění na vyšší odolnost a nebudeme se bavit pouze o kleštíku, a zjistil jsem, že napodobit to, jak žijí včely v přírodě má význam. A to, co dělají včely v přírodě, přinést do těch svých metodik. A je to třeba popsáno trošičku v článku „Bez jedu to nejde?

Martina: Někteří včelaři ale říkají, že šlechtit včely proti varroáze, proti kleštíkovi, je asi totéž jako snažit se vyšlechtit ovce proti vlku. 

Leoš Dvorský: No ano, ale když ty ovce pořádně vyzbrojíte…. Dělám si samozřejmě legraci. Já si myslím, že v přírodě existuje zákon, kdy se parazit přizpůsobuje hostiteli a hostitel zase nějakým způsobem parazitovi. Je to svým způsobem také chemie. Jsou to biotechnické postupy, které včely používají, a ten boj je vlastně neustálý, to je život. Život je prostě pohyb, to znamená, že musíme šlechtit neustále. 

Martina: Ale tady se ukazuje, že když ty včely svým způsobem „necháme být“, tak ony si poradí mnohem lépe. 

Leoš Dvorský: Já si všímám toho, jakým způsobem ta architektura včelího díla funguje. Jsou plásty, kde je pouze dělničina, jsou plásty, kde je pouze trubčina, jsou plásty smíšené, jsou plásty, kde jenom ukládají včely zásoby, mají různé velikosti buněk, různý sklon buněk, a tak dále. To všechno má svůj vliv, spoustu věcí známe, spoustu věcí neznáme. 

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.  

Autor:  Martina Kociánová, Ladislav Henek
Pořad: Kupředu do minulosti  |  Stanice: ČRo Dvojka
Čas vysílání: úterý 18:30  |  Délka pořadu: 30 minut  
 

Nové články v rubrice

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2016 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace