Poklady Národního divadla: Eduard Haken na konci války bránil Národní divadlo se zbraní v ruce. Jeho mladší kolega to zaplatil životem
Jeho jméno dnes připomíná téměř zapomenutá pamětní deska. Kde ji najdete? A co všechno dělali zaměstnanci divadla pro odboj?
„6. května 1945. Noc byla těžká. Ozbrojené hlídky jsou na střeše, balkonech i u oken budovy Národního divadla. Na ulicích se stavěli v noci a ještě dnes dopoledne barikády. Němci nás ostřelují snad ze Slovanského ostrova, snad z Petřína,“ stojí v deníku vedoucího technické správy ND Jaroslava Votta.
„7. května 1945. Situace se přiostřuje. V jídelně závodní kuchyně zřizujeme ošetřovnu. Přivádějí nám sem i raněné z ulice. Okna ucpali jsme slamníky. Těžce je raněn Jaroslav Kabeš (*1889), orchestrální hráč na violu. A mladičkého Zdeňka Stránského zasáhl do prsou nacistický odstřelovač snad ze Žofína. Na následky zranění umírá.“
Kdo byl Zdeněk Stránský?
Kdo byl oním „mladičkým Zdeňkem“, připomíná dnes pamětní deska na balkoně divadla. Připomíná 24letého nadějného herce, syna tehdejšího správního ředitele Národního divadla Rudolfa Stránského. Právě s ním byl ten den na hlídce na obranu divadla.
Zdeněk Stránský (na snímku) působil nejdříve v Honzlově souboru v divadle Větrník, pak v D99 u Topičů a později v divadélku ve Smetanově muzeu. Byl i básníkem, překladatelem a autorem rozhlasových i divadelních her.
„Od pamětníků víme, že hlídek na terase se Zdeněk Stránský účastnil od počátku povstání. Spolu s Eduardem Hakenem, ředitelem Národního divadla Ladislavem Šípem, archivářem Antonem, vrátným Landou a dalšími členy převážně technického personálu jeviště,“ říká archivářka Národního divadla Marie Hradecká.
Fingovaná rekonstrukce Národního
Na začátku května 1945 se už několik měsíců v Národním nehrálo. V hledišti stálo lešení 28 m vysoké a 14 m dlouhé. Na něm akademický sochař a restaurátor Bohumil Přeučil opravoval opadávající štukaturu.
To lešení bylo do divadla instalováno už v polovině února kvůli údajnému havarijnímu stavu stropu. Ve skutečnosti to bylo proto, aby Národní divadlo nemuselo 20. dubna 1945 (k výročí narozenin Adolfa Hitlera) a 15. března 1945 (tj. k 6. výročí protektorátu) hrát pro Němce.
Kvůli neustálému prodlužování oprav byl ředitel divadla Šíp i šéf technické správy Vott často vyslýcháni. Ale protektorátní úředníci vždycky nakonec uznali, že je potřeba dokončit restaurátorské práce.
Herci a personál do zbraně
A tak zaměstnanci pořád dokola potají odlamovali výzdobu a akademický sochař trpělivě opravoval škody. Během Květnového povstání byly ale práce zastaveny. Každý se chopil zbraně. Ještě před povstáním totiž v Národním pracovaly odbojové skupiny. Revoluční garda držela v divadle službu už od počátku května.
Po osvobození Prahy se rychle odstraňuje lešení a už v neděli 13. května 1945 večer se hraje Smetanova Prodaná nevěsta. Národní divadlo ji věnovalo všem bojovníkům na barikádách za osvobození Prahy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
