Při sebeobraně je důležité vyzařovat osobní sebejistotu

27. duben 2011

Hosty Martiny Kociánové byli instruktoři kurzů sebeobrany Pavel Forman a Štěpán Benca. Podle nich při potenciálním napadení nezáleží na počtu útočníků. Lze se ubránit i skupině rozvášněných fotbalových fanoušků. Záleží totiž na motivaci, schopnostech a bojovém umění útočníka, který má většinou nějaký osobní problém. Psychický nebo finanční. Paradoxně jde často o zbabělce, protože si zásadně vybírají oběti slabší nebo útočí ve skupinách. A právě jejich strachu je třeba využít.

„K tomu ale potřebujete mít jistotu, že útočníka zvládnete a vyzařovat velkou dávku sebejistoty. Právě to je často od agrese odradí.“ Pod odborným vedením tuto schopnost lze získat.

„V lidském mozku totiž dochází ke změnám. Čím víc toho umíte, tím větší jistota, klid a síla z vás sálá. U bojových instruktorů pak dochází k tomu, že je nikdo nechce napadnout a oni si nemohou své schopnosti ověřit v praktickém životě,“ řekl Štěpán Benca.

Sebeobrana pro všechny

Kurzy sebeobrany jsou prý dostupné pro všechny věkové kategorie. „Pro seniory je toto cvičení velmi vhodné, protože běhají pro měkkém povrchu, takže nezatěžují klouby. Hlavně, nikdo po nich nevyžaduje nepřiměřené sportovní výkony.“

Mezi klienty jsou ženy, děti i lidé, kteří se již v minulosti stali obětí útoku a chtějí jim v budoucnu předejít. „Do kurzů k nám přišla maminka s malou holčičkou, která byla ve škole obětí šikany. Po několika lekcích získala takové sebevědomí, že jí spolužáci dali pokoj. Dnes je velmi spokojená a chodí k nám i její maminka.“

U dětí je prý nejlepší začít s judem, protože je to přirozený pohyb a cvičením získají základní obranné návyky. U dospělých je to hodně o tom, ujasnit si, co vlastně od kurzů chcete. Navštěvovat kurzy může úplně každý. Jak se oba instruktoři shodli, i vozíčkář.

Jak se nezaleknout

Dá se při útoku bojovat se strachem a úlekem, který člověka doslova paralyzuje? V bojových umění se prý různými metodami lidé učí, jak se nezaleknout. Ze strany instruktorů se přitom používají např. nenadále výkřiky, rány nebo doteky.

Pavel Forman a Štěpán Benca

Když překonáte prvotní úlek, máte velkou šanci ubránit se i proti člověku, který je větší a těžší, než jsme vy. „Pokud se člověk chová správně, tj. nezalekne se a rychle aplikuje taktiku obrany, má v podstatě vyhráno. Zní to možná nadneseně, ale jedenáctiletý chlapec se takto dokáže ubránit dospělému.“

U útočníka totiž dochází k podcenění oběti. Nečeká rychlou a sofistikovanou obranu. A především nechce potíže, ale rychlou úspěšnost. Obrana nebo i třeba jen pokus o ni, agresora většinou rozladí a nechá toho.

„Ve chvíli, kdy jim narušíte plán, nebo i jen zpacifikujete velitele, ostatní si to rozmyslí. Kromě toho, zbraň nedělá bojovníka, může jí být i tužka. Všechno je to o psychologii. A to nejdůležitější je nezmatkovat, ale zachovat klid.“

Paralyzér, nebo pepřák?

Co se týká zbraní, instruktoři nedoporučují elektrický paralyzér. „Při jeho aplikaci potřebujete kontakt na krátkou vzdálenost. A pustit si útočníka blízko k tělu může být už samo o sobě nebezpečné. Může vám ho i vyrazit z ruky a použít proti vám. Pro ženu je nejlepší zbraní pepřový sprej. Ovšem za předpokladu, že ho v momentu útoku nemá na dně kabelky.“

Znalost bojových umění působí obzvláště na romské agresory. „Oni si velmi váží lidí, kteří dělají bojové sporty a neváží si intelektuálních dovedností. Takže umění sebeobrany je dokonale odradí a takového člověka přestanou napadat.“

Skvělí jsou romští instruktoři bojových umění. „Máme takového kamaráda a je to pohodový člověk. Takže bojové umění může člověka i zklidnit, i když v sobě prvky svého etnika nezapře. Velmi rád si s ním zacvičím,“ uvedl Pavel Forman.

autor: eh
Spustit audio