Jan Potměšil se někdy zdráhá nazvat svou divadelní činnost prací
V úterý (21. června) byli hosty magazínu „Je jaká je“ po 11:05 hodině Radka a Jan Potměšilovi.
Vždy je dobré nezoufat a naopak doufat, že se člověku začne opět dařit. Herec Jan Potměšil měl v roce 1989 autonehodu, při které ochrnul na dolní končetiny. „Pak jsem měl dlouhé období, kdy se mi nic nedařilo, než nastal zlom, když jsem potka Radku,“ vzpomíná herec. Spolu mají syna Honzu, z Radčina minulého vztahu vychovávají také staršího syna, Šimona.
Potkali se v situaci, kdy jak oba říkají byli „ve velké pohodě.“ Oba byli smíření s životem, tak, jak je. Mysleli si, že stráví zbytek života sami. „Právě, že jsme nic nečekali, tak se naše schůzky vyvinuly ve víc než přátelství,“ říká Radka Potměšilová. Jan dodává: „Úspěchy a neúspěchy v životě přichází ve vlnách, sinusoidách. V okamžiku, kdy jsme se potkávali nejdříve pracovně, jsme oba měli život stabilizovaný. Měl pevné základy a fungoval.“
Radka se s Janem znala 12 let. „Honza mi vždy připadal jako moc velký slušňák, nakonec se ale ukázalo, že je spíše velký rošťák. V neposlední řadě mi připadal jako příliš slavný, než abych usilovala o společné přátelství.“
Pak došlo k setkání, kdy proběhl (jak oba popisují) velký třesk. Tedy s velkým podivem, údivem a nadšením shledávali, že se rozhovory prolomily do další roviny a život dostal další, ještě hlubší rozměr a oba se začali těšit na rodinný život. Oba ocenili, že nikdo nikoho nemanipuloval, ale krásně se sešli a toužili sestěhovat se a založit rodinu. Všechny tyto kroky považují za zásadní a velmi oceňují, že v jednotlivých fázích vývoje vztahu nespěchali a mohli si je užít.
Jan je přitom velmi činorodým člověkem. V divadle se mu hraje moc dobře. „Někdy se sám zdráhám pojmenovat divadlo jako práci,“ říká Jan Potměšil. Na začátku mu všichni chtěli pomáhat. Posléze pochopili, že chce věci zvládat sám a pokud opravdu má problém, potom o pomoc požádá. Z druhé strany mohl zase čekat, že ve chvíli, kdy si o pomoc požádá, nezůstane jeho prosba bez odezvy. Po několika zkouškách ze všech opadl ochranitelský pud a mohli se začít plně věnovat hereckému výkonu.
V Růži pro Algernon, nejúspěšnější inscenaci spolku Kašpar, hraje Charlieho. Je pro něj upravena tak, že v první třetině leží na lehátku, v druhé jezdí na vozíku a třetí sedí v ušáku. Po představení na něj čekal jeden z diváků a když po představení vyjel z hereckých šaten, na vozíku, šokovaný divák se ho zeptal, zda by vozík po představení neměl odložit.
„A to byla pro mne ta největší satisfakce. Zajímal ho příběh a postava a neřešil, jak je to se mnou a s mým vozíkem,“ uzavřel rozhovor Jan Potměšil.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
